Zařízení zdravotnická

FO, poskytovatel zdravotnických služeb, neplátce DPH, má v úmyslu otevřít zdravotnické zařízení a poskytovat zdravotnické služby. S otevřením "praxe" souvisí náklady - vybavení a služby. Otázka zní, jak dlouho zpětně lze použít (do účetnictví majetku a nákladů) pořízený majetek a služby do doby, než se otevře provozovna? Např. ke konci roku 2023 koupím přístroj léčebný ultrazvuk, v průběhu roku 2024 koupím elektrické polohovací lehátko, absolvuji školení, a začátkem roku 2025 otevřu provozovnu. Mohu dát do majetku vybavení a služby nakoupené před víc jak rokem?

Fyzická osoba ukončuje činnost zdravotnického zařízení k 31. 12. 2024, založila si s. r. o. a od 1. 1. 2025 bude činnost vykonávat tato právnická osoba. Podnikání na s. r. o. přešlo nezávisle. Všeobecná zdravotní pojišťovna požaduje, aby vystavená faktura v lednu, za úkony z prosince, byla ze s. r. o.  Jedná se o vystavení faktury v 1/2024 u VZP, kdy už byla zaevidována a bylo nám sděleno z VZP, že i když ji vystavíme s datem 30. 12. 2023, tak oni ji do systému přijali v lednu 2024, a tím pádem to vyplatí společnosti a ne fyzické osobě. Vystavíme ji tedy z s. r. o., ale peníze s. r. o. přepošle fyzické osobě. Je to takto v pořádku? 

Do jaké sazby zařadit zdravotnickou pomůcku: 1) nouzové tlačítko nebo hodinky na přivolání pomoci, 2) pager - vysílačka pro příjem z vysílání hodinek pacienta? Většinou tento produkt jde do sociálních služeb nebo do domovů důchodců, ale ne vždy je toto pravidlem. 

Jsme zdravotnické zařízení s. r. o., podnikáme v oboru zubního lékařství, zaměstnáváme zubní lékaře. Letos v lednu k nám na praxi nastoupila studentka, která studuje akreditační kurs zubní instrumentářky. Tento kurs je akreditovaný Ministerstvem zdravotnictví ČR. Žákyně nestuduje střední, ani vysokou školu, nýbrž studuje kurs ve společnosti, která je právnickou osobou a zabývá se poskytováním akreditovaných a kvalifikačních kurzů pro oblast zdravotnictví, sociální sféru, management, pedagogiku a osobnostní rozvoj. My máme s touto právnickou osobou uzavřenou dohodu o praxi – o spolupráci při praktickém vyučování ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších přepisů, ve smyslu vyhlášky č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělání v konzervatoři a vyhlášky č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic, ve znění pozdějších předpisů. Místem konání jsou naše jednotlivé ordinace praktických zubních lékařů a doba plnění je pro danou studentku sjednána na 272 hodin. Praktické vyučování je vedeno naším odborným lékařem a vedeme si knihu docházky. Můžeme v tomto případě využít odpočet na podporu výdajů vynaložených na žáka ve výši 200 Kč za hodinu praktického vyučování na pracovišti poskytovatele v souladu s § 34h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pokud máme uzavřenu smlouvu s výše uvedenou právnickou osobou, byť to není škola? Dle § 34 odst. 2 zákona o daních z příjmů se odborným vzděláváním pro účely odpočtu na podporu odborného vzdělávání rozumí vzdělávací činnost v rámci a) praktického vyučování ve středním vzdělávání podle školského zákona nebo odborné praxe ve vyšším odborném vzdělávání podle školského zákona uskutečňovaná na pracovišti osoby, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřela s právnickou osobou vykonávající činnost střední školy nebo vyšší odborné školy smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání. Podle čeho zjistíme, že daná právnická osoba splňuje právě tuto podmínku – vykonává činnost střední školy – a my můžeme využít výše uvedený odpočet?

Zubní lékaři se již od počátku privatizace prakticky vyčlenili z celkové skupiny lékařů v ČR a vytvořili si vlastní komoru (Českou stomatologickou komoru) a dojednali si i vlastní způsoby financování zdravotní péče. Proto tuto část seriálu věnujeme právě specifikům ekonomiky privátních stomatologů a zubních lékařů, když převážná část těchto lékařů vykonává svou profesi právě jako fyzická osoba (OSVČ). Pouze malá entita stomatologů a zubních lékařů jsou zaměstnanci (vesměs mladí, nastupující lékaři, absolventi lékařských fakult) těchto privátních lékařů, popřípadě se jedná o zaměstnance stomatologických klinik, kteří jsou v pracovním poměru.

V této části našeho seriálu, psaného jako pomoc zejména nově začínajícím lékařům a zdravotníkům z hlediska ekonomiky a práva při výkonu jejich profese, se zabýváme nutnou činností lékařů a zdravotníků pracujících ve formě fyzické osoby (OSVČ), činností, kterou musí konat souběžně se svou odbornou prací. Lidé všech profesí, různých povolání a odborností, pokud pracují v této právní formě, jsou povinni vykonávat řadu zejména ekonomických činností, které v případě firem či institucí provádějí mnohdy celá oddělení, řady specialistů či spolupracujících agentur. V tomto příspěvku se podíváme na privátního lékaře jako na hospodářský subjekt. Takovýto pohled je dán jednak zcela obecnými požadavky na plnění různých funkcí hospodářského subjektu, jednak zcela specifickými požadavky vyplývajícími právě ze zvláštních charakteristik této profese. Zaměříme se proto blíže na takovýto rozbor činností privátního lékaře a celé jeho ordinace, kdy předpokládáme alespoň jednu zdravotní sestru a další pracovníky zajišťujícími topení, úklid a další možné a nutné výkony.