Mezinárodní daňová konkurenceschopnost: Česko na 7. místě

Za dobrým umístěním ale stojí i skutečnost, kterou index ze své konstrukce nezachycuje. Česko sice vybírá na dani z příjmu fyzických osob výrazně méně než ostatní státy, ale chybějící výnos nahrazují vysoké sociální odvody, jejichž podíl na daňových příjmech je naopak nejvyšší v OECD.

Změna, která vrátila loňský propad

Od 1. ledna 2026 přestal platit limit 40 milionů korun pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a podílů po splnění časového testu. Limit zůstal jen u kryptoaktiv. Index pracuje s nejvyšší sazbou daně z dlouhodobých kapitálových zisků, která se tím vrátila z 23 na nulu. Česko tak opět patří mezi země, které dlouhodobé kapitálové zisky z prodeje akcií nezdaňují.

Celý nárůst skóre připadá na kategorii daní fyzických osob, kde si Česko polepšilo z 10. na 4. místo. Ostatní kategorie se prakticky nezměnily.

Kategorie	Pořadí 2026	Skóre 2026
Celkem	7.	79,4
Daně fyzických osob	4.	91,0
Majetkové daně	5.	75,5
Korporátní daně	9.	73,1
Přeshraniční pravidla	11.	77,8
Spotřební daně	32.	43,1

Jde o druhou změnu stejného opatření během dvou let. Limit začal platit v roce 2025 a skóre Česka tehdy srazil. O rok později byl zrušen a skóre se vrátilo. Index tak zachytil celý cyklus zavedení a zrušení jednoho pravidla.

Co dobré umístění říká a co ne?

Česko se v kategorii daní fyzických osob umístilo čtvrté a u majetkových daní páté. Index měří sazbu a progresivitu zdanění mezd a efektivitu zdanění. Odvody zaměstnavatele ale do hodnocení prakticky nevstupují. U majetkových daní index oceňuje, že Česko nemá daň z čistého bohatství, z nabytí nemovitých věcí ani z finančních transakcí.

Skutečné zatížení práce ale dává jiný obrázek. Z každých 100 Kč, které zaměstnanec stojí svého zaměstnavatele, odejde v Česku na daně a odvody 41 Kč (tomuto podílu se říká daňový klín). Průměr OECD je přitom 35 Kč. Rozhodující je ale složení klínu: na daň z příjmu ze zmíněných 41 Kč připadá jen asi 7 Kč, zbytek tvoří odvody na sociální a zdravotní pojištění. V průměru OECD jde na daň z příjmu 13 korun a na odvody 22.

Relativně nízkou daň z příjmu fyzických osob stát nahrazuje pojistným navázaným na mzdu. Zatížení práce v Česku tedy není nízké. Je jen vybíráno mimo daň z příjmu, a proto se v žebříčcích postavených na daňových sazbách neprojeví.

„Čtvrté místo u daní fyzických osob snáze svádí k závěru, že Česko zdaňuje práci mírně. Daňový klín ale dosahuje 41,2 procenta nákladů práce proti průměru OECD 35,1 procenta. Rozdíl je v tom, čím se vybírá – u nás jsou to především odvody na sociální a zdravotní pojištění. Debatu o daňové konkurenceschopnosti je proto třeba vnímat z pohledu celkového zatížení práce, nikoli pouze optikou sazby daní z příjmu,“ říká Michael Fanta, hlavní analytik CETA.

Nejslabší místo se nezměnilo

Spotřební daně zůstávají na 32. místě z 38. Samotná sazba DPH je přitom průměrná (19. místo) – Česko sráží úzký základ, kde končí na 35. příčce. Hlavním důvodem je registrační limit pro plátcovství – v přepočtu přes 153 tis. dolarů (nejvyšší v OECD). Průměr zemí, které nějaký limit mají, se pohybuje kolem 69 tis. dolarů.

Index vysoký práh hodnotí negativně, protože zužuje základ daně a vytváří zlom v rozhodování firem o růstu – překročení hranice skokově mění daňové i administrativní postavení podnikatele. Týž práh ovšem drží velkou část drobných podnikatelů zcela mimo administrativu DPH, což index do hodnocení nepromítá. Skóre v této kategorii tedy vypovídá o šíři daňového základu, nikoli o tom, zda je vysoký limit sám o sobě žádoucí.

Druhou slabinou je odpisování, kde Česko figuruje na 24. místě. Projevil se zde konec mimořádných odpisů pro stroje a zařízení. Daňovou ztrátu lze navíc přenášet do budoucna jen pět let.

„Česko umožňuje domácnostem budovat dlouhodobé úspory, aniž by jejich kapitálové výnosy podléhaly dalšímu zdanění. Pro řadu českých firem se ale podmínky v roce 2026 zhoršily: s koncem mimořádných odpisů strojů a zařízení musejí podniky opět čekat déle, než si náklady nové investice odečtou, a odpisování je dnes nejslabším místem českého zdanění firem. Trvalé zavedení rychlejších odpisů by patřilo k nákladově nejefektivnějším způsobům, jak podpořit investice a hospodářský růst,“ říká Alex Mengden, ekonom Tax Foundation a spoluautor letošního vydání indexu.

Česko je nejlépe hodnocenou zemí V4

Ze zemí Visegrádské čtyřky skončilo Česko nejvýše. Maďarsko je desáté, Slovensko dvanácté a Polsko třicáté druhé. Ze střední a východní Evropy jsou před Českem jen Estonsko, Lotyšsko a Litva, které obsadily první, druhé a páté místo. Rakousko je osmnácté a Německo devatenácté.

Nejvýrazněji si v letošním ročníku pohoršilo Slovensko, které kleslo o tři příčky z devátého na dvanácté místo. Letos zde zvýšili nejvyšší sazbu daně z příjmu fyzických osob z 35 na 44,4 procenta; loňský pokles způsobilo zvýšení sazby daně z příjmu právnických osob a zavedení daně z finančních transakcí. Žebříčku vládne Estonsko před Lotyšskem a Novým Zélandem, na posledním místě je Francie.

„Daňový systém patří k silnějším stránkám české konkurenceschopnosti a v rámci V4 jsme hodnoceni nejlépe. Je to ale náskok relativní: drží se spíš tím, že sousedi své systémy komplikují, než že bychom sami reformovali. Pobaltské země jsou v čele dlouhodobě, protože svůj daňový systém udržují jednoduchý a stabilní,“ říká Aleš Rod, výkonný ředitel CETA.

O indexu

International Tax Competitiveness Index vydává americká Tax Foundation od roku 2014. Porovnává daňové systémy všech 38 zemí OECD podle více než 40 proměnných v pěti kategoriích: korporátní daně, daně fyzických osob, spotřební daně, majetkové daně a přeshraniční pravidla. Hodnotí neutralitu a strukturu zdanění, nikoli celkovou úroveň daňové zátěže.

Zdroj: Tisková zpráva CETA – Centrum ekonomických a tržních analýz