Důvodová zpráva k zákonu č. 455/2022 Sb., změna zákona o důchodovém pojištění

Návrh zákona řeší problematiku dřívějšího odchodu do starobního důchodu pro zvláštní skupinu oprávněných osob, kterou budou tvořit tzv. zdravotničtí záchranáři. Zdravotnickým záchranářem se pro tyto účely rozumějí členové výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby ve smyslu § 13 zákona č. 374/2011 Sb., tedy zdravotničtí záchranáři, lékaři výjezdových skupin, řidiči vozidel záchranné služby a operátoři zdravotnického (resp. pomocného) operačního střediska, a dále záchranáři horské služby (dále jen "zdravotnický záchranář"). Osoby vykonávající tyto činnosti (jde zhruba o 6 500 osob) jsou prakticky permanentně vystaveny zvýšené psychické zátěži (stresu) a část z nich i fyzické zátěži, proto je odůvodněné jim umožnit v závislosti na délce výkonu takové činnosti snížení jejich důchodového věku. Návrh zákona nahrazuje řešení týkající se této skupiny osob přijaté Poslaneckou sněmovnou Parlamentu (čl. I body 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb.), které není jasné a je prakticky neproveditelné.

Tento návrh zákona využívá koncept řešení tzv. náročných profesí, který byl projednán Komisí pro spravedlivé důchody a na kterém panovala principiální široká politická i odborná shoda, a to především z pohledu přístupu k řešení možnosti dřívějšího odchodu do důchodu. Proto se navrhuje nahradit neproveditelnou úpravu nekrácení tzv. předčasných starobních důchodů složkám Integrovaného záchranného systému tímto systémově řešeným konceptem, který by se zatím týkal jen zdravotnických záchranářů, neboť na okruhu osob, které by měly být považovány za vykonávající náročné profese jako celku, nepanuje zatím široká shoda, zatímco v PSP při schvalování sněmovního tisku byla u zdravotnických záchranářů shoda dosažena. Snížený důchodový věk se bude týkat těch zdravotnických záchranářů, kteří odpracovali v této profesi aspoň 4 400 směn (tj. cca 20 roků). Při splnění této podmínky bude snížen obecný důchodový věk o 30 měsíců (2,5 roku). Za každých dalších 74 směn odpracovaných na pozici zdravotnického záchranáře nad rámec výše uvedených 4 400 směn se bude důchodový věk snižovat vždy o 1 kalendářní měsíc, maximálně však o 5 roků za cca 30 odpracovaných let jako zdravotnický záchranář (tj. např. za 4 474 směn půjde o snížení důchodového věku o 31 měsíců, za 4 844 směn o 36 měsíců, za 5 732 směn o 48 měsíců atd.). Popsaný koncept též využívá principu, že dřívější nárok na starobní důchod je vázán na zvýšené pojistné placené zaměstnavateli za dobu výkonu práce zdravotnického záchranáře. Tím bude vyvážena skutečnost, že ostatní zaměstnanci tyto výhody nemají, avšak nebudou na snížený důchodový věk vybrané skupiny doplácet.

Toto řešení je i v souladu s Programovým prohlášením vlády, které stanovilo mj. cíl "". Primárním účelem navrhované úpravy je umožnit dřívější odchod do starobního důchodu pro ty pracovníky, kteří nejsou schopni, zejména z důvodu dlouhodobého výkonu práce zdravotnického záchranáře mající významný vliv na jejich zdravotní stav a pracovní schopnost, již vykonávat dosavadní pracovní činnost až do dosažení důchodového věku a zároveň v důsledku jejich fyzického a psychického opotřebení není možná nebo účelná jejich další rekvalifikace. Dalším cílem je předcházet negativnímu sociálnímu jevu vynuceného odchodu do předčasného starobního důchodu (s trvale krácenou výší starobního důchodu) z důvodu ztráty pracovní schopnosti v původní profesi bez možnosti nabýt pracovní potenciál v odpovídající jiné profesi.

Cílem navrhované úpravy je umožnění dřívějšího odchodu do tzv. řádného starobního důchodu pro zdravotnické záchranáře.

V současné době je podle zákona o důchodovém pojištění (dále jen "ZDP") důchodový věk stále ještě diferencován ve vztahu k ženám, které vychovaly děti, byť se rozdíly v důchodovém věku postupně snižují a pro všechny pojištěnce (muže i ženy) narozené po roce 1971 bude již platit jednotný důchodový věk 65 let. Dále jsou v právní úpravě důchodového pojištění zachovány doznívající nároky na snížený důchodový věk za dobu výkonu práce před 1. lednem 1993 v I. pracovní kategorii (u osob ve služebním poměru v I. a II. kategorie funkcí), jak byly získány podle dřívějších právních předpisů; tento snížený důchodový věk se však v současné době týká jen již nepatrného okruhu osob. K nové zvláštní úpravě stanovení nižšího důchodového věku došlo nejprve přijetím právní úpravy účinné od 1. července 2010 a následně novely zákona o důchodovém pojištění, která nabyla účinnosti 1. října 2016; tyto úpravy se týkaly některých horníků. U některých horníků, tj. pojištěnců vykonávajících zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, je důchodový věk v případě odpracování příslušného počtu směn pod zemí o 7 let nižší. Jiná kritéria se při stanovení důchodového věku neuplatňují.

Zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, bylo v tehdejším důchodovém zabezpečení zavedeno rozdělování zaměstnání do tří pracovních kategorií (I., II. a III.) a každé zaměstnání bylo zařazeno do některé této pracovní kategorie. Zařazení do příslušné pracovní kategorie mělo vliv na způsob výpočtu důchodu a v případě zařazení zaměstnání do I. pracovní kategorie též na určení důchodového věku: