Rezervy v účetnictví a daních z příjmů

Vydáno: 33 minut čtení

S podnikáním je přirozeně spjata určitá míra nejistoty a potenciálních i docela reálných rizik. Rozumný podnikatel si toho je vědom a v relativně lepších dobách si vytváří finanční i jiné rezervy pro překonání časů méně příznivých. Tak říkajíc pamatuje na „zadní kolečka“ a po osvědčeném vzoru starých hospodářů neprojí celou úrodu a neutratí každou korunu, ale vždy si něco ponechá stranou pro strýčka Příhodu. Tuto ekonomickou logiku převzaly i účetní a daňové systémy. Zatímco účetní cesta je tradičně volnější a méně svázaná předpisy, protože účetnictví má poskytovat věrný obraz skutečné hospodářské situace firmy, daňové možnosti jsou významně regulovány, aby si daňoví poplatníci neučinili z rezerv ryze účelové, daňově optimalizační nástroje.

Rezervy v účetnictví a daních z příjmů
Ing.
Martin
Děrgel
 
Obecné účetní pojetí rezerv
Podle slovníku spisovné češtiny
je „rezerva“ zásobou, zálohou
; jako „koupit si něco do rezervy“, „mít něco v rezervě“ a „využití dosud neuplatněných možností“.
V obecném hospodářském pojetí
může jít třeba o:
Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný, který je primárně pořízen za účelem zachování, příp. zhodnocení majetku, jehož provozování (držba) není ztrátové (např. kancelářský nebo bytový dům určený k pronájmu).
Dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný sloužící jako investice, která zpravidla s časem zvyšuje nebo alespoň nesnižuje svou hodnotu a má minimální provozní výlohy (perspektivní pozemky a umělecká díla).
Dlouhodobý finanční majetek maximálně vyhovující požadavkům na bezpečnost a rychlé zpeněžení, čemuž např. vyhovují státní dluhopisy a podílové listy konzervativních (zvláště peněžitých) podílových fondů.
Záměrné udržování nadbytečných materiálových zásob běžně firmou využitelných v provozní činnosti, které nepodléhají stárnutí a lze je relativně levně skladovat (např. čipy), aniž by hrozilo významné riziko odcizení.
Termínové vklady a spořicí účty v bankách a kampeličkách, na nichž je udržována poměrně značná peněžitá částka pro krytí případných budoucích nečekaných větších výloh nebo dočasně nahrazující výpadek příjmů.
Patří sem i kvalitní pojistná smlouva uzavřená se solidní pojišťovnou, díky čemuž se průběžným odkládáním relativně malých částek - pojistného - v poklidných dobách zajišťujeme pro případ neblahé pojistné události.
Tyto „rezervy“ lze označit jako skutečné, které v sobě váží reálnou hodnotu okamžitě využitelnou při nastolení podnikatelských obtíží a nehod, aniž by bylo nutno jít s prosíkem do banky nebo ukončit činnost.
Z ekonomického hlediska podstatnou nevýhodou ovšem je, že tyto „rezervy“ v sobě obvykle po dlouhý čas váží zdánlivě bez užitku značné vynaložené prostředky, a to jen s poměrně nízkou efektivitou (výnosností). Takto uložené, rezervované peníze, resp. hodnoty by totiž jinak bylo možno využít efektivněji, např. pro nákup nové technologie, rozšíření provozu, přikoupení rychloobrátkových zásob, rozšíření chovného stáda zvířat atd.
Další kategorii „rezerv“ v širším pojetí můžeme najít jen
v účetních jednotkách ve skrytější podobě
:
Rezervní fondy a případné ostatní fondy ze zisku a převedené kladné výsledky hospodaření, kdy se firma vzdala možnosti rozdělit část svého zisku společníkům a ponechala si jej pro horší časy. Předpokladem jejich tvorby je pochopitelně vznik dostatečné výše zisku, který by mohl pokrýt případné budoucí ztráty.
Tzv. tiché rezervy ve formě záměrně přehnaných účetních odpisů (oprávek) dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, což ve svém důsledku opět snižuje zisk rozdělitelný mezi společníky. Uměle se tímto způsobem firma jeví zdánlivě jako méně zisková, toto opatření navíc může příznivě zmást konkurenci.
Zvýšení základního kapitálu, ať už opět ze zisku účetní jednotky, nebo vklady společníků, což v těžkých dobách může sloužit – cestou snížení základního kapitálu na zákonné minimum - jako zdroj financování.
Principiální potíží těchto účetních „rezerv“ ovšem je, že nejde, resp. nemusí jít o skutečné majetkové hodnoty, ale o pouhé účetní proklamace. Vysoký stav kapitálových účtů totiž sám o sobě ještě nic nevypovídá o tom, jaký majetek je jimi fakticky krytý na straně aktiv, zda reálně hodnotný, využitelný, nebo docela jiný. Navíc vysokému vlastnímu kapitálu nemusí
a priori
odpovídat vysoká aktiva, pokud jej citelně snižují závazky (dluhy).
Žádná z nastíněných dvou kategorií „rezerv“ z ekonomického pohledu ale neodpovídá rezervě v užším účetním pojetí. Nahlédněme nejprve do unijních účetních předpisů, které jsou harmonizovány (sladěny) daleko v&i