V článku si shrneme nejdůležitější poznatky z dosavadní aplikace institutu zajišťovacího příkazu, který je upraven v § 167-169 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “ nebo „zákon“, anebo „DŘ “). Současně s tím bude poukázáno na vybranou část z judikatury Nejvyššího správního soudu, která se této problematice věnuje. Cílem pak je poskytnout čtenáři ucelený přehled o tom, jak je to s dosavadní aplikací tohoto institutu v praxi v rámci daňového řízení, včetně dosavadních zkušeností.
Co už víme o zajišťovacím příkazu?
Mgr.
Petr
Taranda
K samotné podstatě zajišťovacího příkazu
Pokud jde o
podstatu zajišťovacího příkazu, je třeba uvést, že zajišťovací příkaz je ve své podstatě předstižné rozhodnutí založené na často hypotetické úvaze, přičemž toto rozhodnutí ve většině případů představuje závažný zásah do majetkové sféry daňového subjektu. Zajišťovací příkaz je proto mimořádným prostředkem správy daní. Zajišťovací příkaz je tedy zajišťovacím institutem, který systémově spadá do fáze placení daně. Zajišťovací příkaz je stejně jako rozhodnutí o stanovení daně exekučním titulem. Je též logické, že zajišťovací příkaz nebude vydáván za situace, kdy daň je stanovena a uplynula její lhůta splatnosti.
V souvislosti s vydáním zajišťovacího příkazu správce daně ukládá daňovému subjektu tzv. předběžnou platební povinnost. Ta spočívá v tom, že správce daně uloží daňovému subjektu, aby částku daně zajistil ve prospěch správce daně složením jistoty na jeho depozitní účet. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, mělo by se tak stát do tří pracovních dnů. V případě nebezpečí z prodlení je zajišťovací příkaz vykonatelný okamžikem oznámení. Půjde-li o zajištění daně z přidané hodnoty a hrozí-li zde nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz k zajištění této daně účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání, jak ostatně plyne i z § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (dále jen „zákon o DPH“). Za této situace by pak měl správce daně učinit pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepsat o tom úřední záznam. Tento úřední záznam by měl obsahovat všechny náležitosti dle § 63 daňového řádu a vedle toho by z něj mělo být patrno, že daňový subjekt (pokud se jej nepodařilo z různých důvodů kontaktovat) byl výslovně upozorněn na okamžik nástupu vykonatelnosti zajišťovacího příkazu. Pochopitelně zde musí být uvedeny též i skutečnosti, ze kterých správce daně následně usoudil, že hrozí nebezpečí z prodlení, což je další kvalitativní nárok na odůvodnění tohoto zajišťovacího příkazu. V rozsudku sp. zn. 7 Afs 194/2016 Nejvyšší správní soud konstatoval, že hrozbu nebezpečí z prodlení je třeba hodnotit k okamžiku vydání zajišťovacího příkazu.
K samotným dopadům zajišťovacího příkazu a předpokladům pro jeho vydání
Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku sp. zn. 9 Afs 13/2008 zaobíral též problematikou
závažnosti dopadu vydaného zajišťovacího příkazu.
V souvislosti s tím dospěl k závěru, že jak vydání tohoto zajišťovacího příkazu, tak i následné vedení daňové exekuce
„může přitom představovat velmi závažný zásah do práv a postavení daňového subjektu a může ohrozit jak jeho hospodářskou činnost, tak jeho samotnou existenci“.
Judikatura
se pokusila nastavit určité podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu. Stalo se tak svým způsobem rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Afs 22/2015, kde bylo kromě jiného řečeno, že „předpokladem pro vydání zajišťovacího příkazu na daň nestanovenou podle § 167 odst. 1 daňového řádu je odůvodněná obava, tj. přiměřená pravděpodobnost, že daň bude v budoucnu stanovena a zároveň že v době její vymahatelnosti bude nedobytná nebo bude její vybrání spojeno se značnými potížemi. Důvody vztahující se k oběma prvkům musí být uvedeny v odůvodnění zajišťovacího příkazu a podléhají soudnímu přezkumu. Jsou-li důvody nasvědču