Zaměstnanec daň z příjmů obvykle nemusí řešit
Asi nikomu nezůstalo utajeno, že příjmy ze závislé činnosti
alias
mzdu nebo plat zaměstnanci neobdrží v celé (hrubé) výši. Vedle pojistného na veřejnoprávní sociální a zdravotní pojištění hrazeného zaměstnanci jim povinnou srážkou z odměny za práci ukusuje i daň z příjmů ze závislé činnosti, které se slangově historicky říká „
daň ze mzdy
“. S výjimkou zaměstnanců pracujících načerno a spíše okrajových typů příjmů nepodléhajících daním a pojištění se proto nikdo nemůže těšit, že si za závislou činnost odnese domů tolik, kolik si prací vydělal.
Poplatníkem „daně ze mzdy“ je zaměstnanec, který ekonomicky nese břemeno zdanění, daň totiž přímo sníží jeho příjem (mzdu). Jenže zaměstnanců - ve smyslu
zákoníku práce - je 4,5 milionu a obvykle se profesně daněmi ani vzdáleně nezabývají. Finanční správa si tak správně uvědomila, že požadovat po nich zdanění příjmů standardní cestou sestavením a podáním daňového přiznání není reálné. Nejde pouze o administrativu a běžným lidem nesrozumitelný daňový formulář, což by se projevilo značnou absencí jejich podání i chybovostí a také by to paralyzovalo berní úřady. Vážnější problém by byl v platební rovině, jak od masy poplatníků, kteří finančně uvažují často jen od výplaty k výplatě, efektivně vybrat jednorázově poměrně vysokou částku daně z příjmů…
Všichni víme, jak byla potíž se zdaněním mezd daní neznalých zaměstnanců efektivně vyřešena, takže se prakticky nemusejí o nic starat. Pro snazší výběr a správu „daně ze mzdy“ byli úkolem jejího výpočtu, sražení a odvodu správci daně „poctěni“ plátci těchto příjmů, tedy zaměstnavatelé v roli plátců daně. A tento svěřený „úřad“ rozhodně nemohou brát na lehkou váhu, protože za něj nesou přímou hmotnou odpovědnost a za porušení uložených povinností finanční úřad potrestá právě je, plátce daně, a nikoli poplatníka, o jehož daň se jedná. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy zaměstnavatel při zdanění mzdy chyboval kvůli nesprávným údajům sděleným nebo naopak zamlčeným dotyčným zaměstnancem, který pak za to bude právem pykat, více později.
Zdaňovanému zaměstnanci zbyl pouze jeden daňový úkol, který je navíc v jeho prospěch, takže se berní úřad nebude zlobit, když na něj zapomene. Jde o možnost učinit tzv. prohlášení poplatníka k dani z příjmů, díky kterému bude moci jeho zaměstnavatel snižovat vypočtenou „daň ze mzdy“ o nárokované slevy (úlevy) na dani. Z důvodu průběžného plnění veřejných rozpočtů
jsou mzdy zdaňovány pravidelně každý měsíc
, přesněji řečeno v okamžiku výplaty mzdy, resp. jejího pravidelného zúčtování, k čemuž v ČR dochází většinou právě 1x za měsíc. Což za ně komfortně, bez starostí, zadarmo a na vlastní odpovědnost zařídí zaměstnavatel. Pro zdanění mzdy je totiž rozhodující hlavně to, zda zaměstnanec
u zaměstnavatele
podepsal, případně elektronicky
učinil „Prohlášení poplatníka k dani“ podle § 38k
zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „
“), nebo ne. Obecně můžeme konstatovat, že podepsání Prohlášení k dani je pro zaměstnance vždy výhodné a nemůže na něm nikdy prodělat. Pozor však na to, že na stejné období kalendářního roku - prakticky na jeden kalendářní měsíc tak
může učinit nejvýše u jednoho zaměstnavatele
!
Jde o tiskopis číslo 24 5457 „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“, přičemž aktuálně se stále i v letech 2022 a 2023 používá vzor s pořadovým číslem 26. Je možno jej podepsat ručně nebo obecněji „učinit“ také elektronicky, ale jen pro jedno zdaňovací období, tedy na jeden kalendářní rok.
Prohlášení k dani zaměstnanci umožňuje již během zdaňovacího období využívat při každoměsíčním zálohovém zdanění mzdy jemu dostupné „osobní“ slevy na dani podle
§ 35ba ZDP a daňové zvýhodnění na vyživované děti dle
§ 35c a
35d ZDP. Samozřejmě za předpokladu, že splňuje stanovené věcné podmínky.
Zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec podepíše (učiní) prohlášení k dani, se v praxi označuje jako
hlavní zaměstnavatel
, přičemž jej zaměstnanec může v průběhu kalendářního roku změnit. Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec nepodepíše (neučiní) prohlášení k dani, se pro odlišení metodiky zdanění označuje jako
vedlejší zaměstnavatel
.
Konkrétní postup výpočtu „daně ze mzdy“ se může ubírat třemi cestami, přičemž jde o dva rozdílné způsoby zdanění: nejčastěji formou zálohy na daň a ve dvou, spíše okrajových případech jde o tzv. srážkovou daň.
| Hlavní parametry určující zdanění | |
typ | zaměstnavatel | prohlášení k dani | výše příjmu | slevy na dani | sazba | zdanění |
1 | „hlavní“ | ano | nepodstatná | ano | 15 % ** | zálohové |
2 | „vedlejší“ | ne | DPP 10 000 (3 000) * | ne | 15 % | srážkové |
3 | vyšší * | ne | 15 % ** | zálohové |
* Příjmy za dohodu o provedení práce („
DPP
“) v úhrnné výši od jednoho zaměstnavatele do 10 000 Kč za kalendářní měsíc, nebo jiné příjmy ze závislé činnosti nepřesahující u daného zaměstnavatele za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění - 3 500 Kč, od 1. 1. 2023 o 500 Kč více.
** Pokud hrubá mzda přesáhne 4násobek průměrné mzdy, uplatní se u částky přesahující limit druhá (vyšší) sazba daně 23 %. V roce 2022 byla limitem částka 155 644 Kč, pro rok 2023 se zvýšila na 161 296 Kč.
Příklad 1
Pro většinu zaměstnanců je daň z příjmů velmi jednoduchá
Pan Novák pracuje pro ABC, s. r. o., v pracovním poměru za 40 000 Kč měsíčně a na rok 2022 podepsal „Prohlášení k dani“, kde uplatňoval jen základní „osobní“ slevu na dani 2 570 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá.
Jak byla zdaněna mzda pana Nováka u jeho (jediného) „hlavního“ zaměstnavatele, např. za říjen 2022?
Díky prohlášení k dani zaměstnavatel bez ohledu na výši hrubé mzdy (dále jen „
HM
“) vypočte zálohu na daň. Záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti (záloha na daň ze mzdy):
-
Základ pro výpočet zálohy na daň = HM = 40 000 Kč.
-
Vypočtená záloha na daň = 15 % základu pro výpočet zálohy = 0,15 x 40 000 Kč = 6 000 Kč
-
Konečná záloha na daň po slevách na dani = Vypočtená záloha na daň – Měsíční „osobní“ sleva na dani (jen základní) = 6 000 Kč – 2 570 Kč = 3 430 Kč. Zálohu na daň zaměstnavatel srazí z jeho mzdy.
Náš modelový poplatník - pan Novák představuje v praxi zcela převažující typ zaměstnance. Má jen jednoho (hlavního) zaměstnavatele, u kterého podepsal (učinil) Prohlášení k dani na příslušný rok, a to obvykle jen proto, že ho k tomu vyzvala mzdová účetní zaměstnavatele, která mu prstem ukázala, kde co má podepsat, a vše ostatní si raději do tiskopisu napsala sama, co si budeme nalhávat… Nic dalšího se (naštěstí) po poplatníkovi už nechce, ostatně ze své hrubé mzdy poměrně štědře přispěl do veřejných rozpočtů daní, čímž zastínil naprostou většinu živnostníků (OSVČ). A nemá jiné zdanitelné příjmy ani další důvod pro podání daňového přiznání.
„Daňové přiznání“ zaměstnance obvykle vyřeší zaměstnavatel
Zaměstnanci sice často říkají, že jim daňové přiznání dělá zaměstnavatel, to ale není přesné. Ve skutečnosti mají na mysli alternativní možnost, jak se doberou maximálních možných úlev na dani z příjmů, aniž by se museli osobně obtěžovat s daňovým přiznáním. Jde o to, že
při výpočtu měsíčních záloh na „dani ze mzdy“ mohli uplatnit jen některé druhy daňových úlev snižujících jejich daň
, konkrétně následující paletu:
-
měsíční „osobní“ slevy na dani
podle
§ 35ba ZDP:
–
2 570 Kč* základní sleva na poplatníka (nároková částka bez jakýchkoli dalších podmínek),
–
210 Kč základní sleva na invaliditu prvního nebo druhého stupně,
–
420 Kč rozšířená sleva na invaliditu třetího stupně,
–
1 345 Kč sleva na držitele průkazu ZTP/P (zvlášť těžce zdravotně postižený vyžadující průvodce),
–
335 Kč* sleva na studenta (pokud poplatník studuje a nedovršil věk 26, respektive u doktorandů 28 let).
-
měsíční daňové zvýhodnění na vyživované dítě
podle
§ 35c a
35d ZDP:
–
částka záleží na počtu vyživovaných dětí v domácnosti poplatníka a na jejich „pořadí“ ve smyslu
§ 35c odst. 1 a
6 ZDP:
1 267 Kč za jedno (prvé) dítě, 1 860 Kč za druhé dítě, 2 320 Kč za třetí a další dítě
,
–
uplatní se nejprve formou měsíční slevy na dani až do výše zálohy na daň snížené o „osobní“ slevy na dani (ad výše) a příp. formou měsíčního daňového bonusu, který lze zaměstnanci vyplatit, jen pokud jeho příjem (mzda) za daný měsíc činí aspoň 8 100 Kč (polovina minimální mzdy k 1. 1. daného roku).
Poznámka autora: * Pouze tyto dvě „osobní“ slevy na dani - základní a na studenta - mohou prostřednictvím zaměstnavatele uplatnit
daňoví nerezidenti ČR
(
§ 2 odst. 3 ZDP). Ostatní úlevy od české daně z příjmů mohou nárokovat jen v daňovém přiznání, za podmínky usazení v EU/EHP a nejméně 90 % zdanitelných příjmů z ČR.
Širší balík úlev na dani z příjmů
pak mohou poplatníci - včetně zaměstnanců - uplatnit až po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku), ať už v daňovém přiznání, nebo - zaměstnanci, kteří jej nemusí podat ani dobrovolně nepodají -
formou ročního zúčtování záloh na daň zaměstnavatelem (částky pro rok 2022)
:
-
Nezdanitelné částky
(
§ 15 ZDP):
–
dary poskytnuté na zákonem vymezené účely (minimálně 1 000 Kč, maximálně 30 % základu daně),
–
úroky zaplacené bance z úvěru na financování bytové potřeby (nejvýše 150 000 Kč na domácnost),
–
poplatníkem zaplacené příspěvky na jeho penzijní připojištění nebo na doplňkové penzijní spoření, snížené v obou případech o částky, na které mu náleží již maximální státní příspěvek na podporu těchto penzijních produktů, typicky o 12 000 Kč, a dále případně na penzijní pojištění (celkem až 24 000 Kč),
–
poplatníkem zaplacené pojistné na jeho soukromé životní pojištění (maximálně 24 000 Kč),
–
poplatníkem zaplacené členské příspěvky odborům (maximálně 1,5 % úhrnu „mezd“, resp. 3 000 Kč),
–
poplatníkem zaplacené úhrady za zkoušky ověřující vzdělávání (maximálně 10, 13 nebo 15 000 Kč).
-
(Roční) „Osobní“ slevy na dani
(
§ 35ba,
35bb ZDP):
–
30 840 Kč* na poplatníka (bez jakýchkoli podmínek, krácení a omezení, jde o nezdanitelné minimum),
–
24 840 Kč na manželku/la s vlastními příjmy do 68 000 Kč za rok (49 680 Kč, má-li průkaz ZTP/P),
–
2 520 Kč, pobírá-li poplatník invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně,
–
5 040 Kč, pobírá-li poplatník invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
–
16 140 Kč, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P,
–
4 020 Kč*, pokud se poplatník soustavně připravuje na budoucí povolání studiem do 26, příp. 28 let,
–
slevu za umístění dítěte ve výši vynaložených výdajů, maximálně 16 200 Kč (minimální mzda k 1. 1.).
-
(Roční) Daňové zvýhodnění
(
§ 35c ZDP):
–
15 204 Kč na jedno, resp. první dítě ve společně hospodařící domácnosti, 22 320 Kč na druhé dítě, 27 840 Kč na třetí a každé další dítě (je-li dítě držitelem průkazu ZTP/P, je za něj částka dvojnásobná), a to:
-
nejprve jako sleva na dani
až do výše daně snížené o výše uvedené osobní slevy dle
§ 35ba ZDP,
-
, kde je podmínkou, aby úhrn příjmů z mezd od všech zaměstnavatelů, z nichž se provádí roční zúčtování, byl alespoň 97 200 Kč (6násobek minimální mzdy k 1. 1. 2022).
-
Sleva na dani za zastavenou exekuci pohledávky do 1 500 Kč
(
§ 35 odst. 4 ZDP):
–
Novinka roku 2022 umožňuje snížit daň o slevu za zastavenou exekuci, jejíž výše odpovídá náhradě, kterou oprávněnému v daném roce
přiznal exekutor při zastavení
exekuce
, jejímž předmětem byla jeho pohledávka do 1 500 Kč
bez příslušenství a
která probíhala po dobu alespoň tří let
před 1. 1. 2022, z důvodu, že v těchto třech letech nebyla vymožena ani z části; více viz zákon č.
286/2021 Sb. Zaměstnavatel v nechtěné roli plátce daně je odpovědný za výpočet daně z příjmů zaměstnance. Ovšem je chráněn před vychytralými zaměstnanci zkoušejícími různé daňové podvůdky, i před jejich nesprávnými údaji o nárokovaných úlevách na dani. Jestliže totiž daňový nedoplatek nebo přeplatek na daňovém bonusu vznikl zaviněním poplatníka, je dlužníkem on, a když se s ním zaměstnavatel nedohodne na srážce dluhu ze mzdy, pak jej dle
§ 38i odst. 5 ZDP nahlásí finančnímu úřadu a poplatník to bude muset řešit svým daňovým přiznáním…
Pokud zaměstnanec nemusí podávat daňové přiznání
k dani z příjmů - k tomu více za chvíli, pak se o zdanění svých příjmů ze závislé činnosti (mezd) prakticky nemusí starat. Což byl, jak již zaznělo, hlavní důvod přenesení těžiště břemene zdanění mezd na zaměstnavatele. Po skončení aktuálního roku 2022
má tři možnosti
:
1.
Nebude dělat nic:
-
pak je sraženými zálohami na daň, případně srážkovou daní jeho daňová povinnost za rok 2022 splněna,
-
pasivita se zde ovšem poplatníkovi obvykle nevyplatí, protože i když měl u zaměstnavatele během celého roku učiněno „Prohlášení k dani“, nemohl uplatnit všechny potenciální daňové úlevy, viz výše.
2.
Podá daňové přiznání (bez sankce klidně i po 1. 4. 2023):
-
není podstatné, že nemá povinnost jej podat, může jej totiž prakticky vždy podat zcela dobrovolně,
-
do přiznání musí uvést příjmy ze závislé činnosti (mzdy) zdaněné zálohou na dani, pokud podléhaly tzv. srážkové dani (hlavně odměny z dohod o provedení práce do 10 000 Kč, neučinil-li ono prohlášení k dani), má na výběr: a) buď je do přiznání nezahrne (takže u nich půjde o definitivní zdanění), nebo b) také tyto příjmy do přiznání zahrne, čímž sice na straně jedné zvýší základ daně, ale na straně druhé se z nich sražená „srážková daň“ započte na „celoroční“ daň a může mu vzniknout vratitelný přeplatek.
3.
Požádá zaměstnavatele o roční zúčtování do 15. 2. 2023:
-
tímto se poplatník vyhne práci s daňovým přiznáním, přičemž ale má nárok na stejné daňové úlevy, jako by jej podával sám; Vše za něj spočítá zaměstnavatel, který mu přeplatek na dani vyplatí v dubnu 2023,
-
proti variantě s daňovým přiznáním navíc nebude muset příp. vracet vyplacené měsíční daňové bonusy z titulu daňového zvýhodnění (pokud splňoval podmínku měsíčního příjmu 8 100 Kč), ani když za rok 2022 jeho úhrn příjmů od zaměstnavatelů nedosáhne stanovené minimální částky 97 200 Kč (viz výše),
-
při ročním zúčtování případně také lze dodatečně zvrátit původní zdanění příjmů z dohod do 10 000 Kč, resp. úhrnu jiných příjmů do 3 500 Kč od dotyčného zaměstnavatele - z doby, kdy u něj ještě neučinil Prohlášení k dani - ze „srážkové daně“ na zálohové zdanění, která se tak může stát přeplatkem na dani.
Kdo musí podat přiznání k DPFO
Zaměstnanci zpravidla nemusejí podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „
DPFO
“), protože veškeré daňové záležitosti za ně komfortně obstará jejich zaměstnavatel. Přičemž nezdanitelné částky a slevy na dani dostupné až po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku) - uplatnitelné standardně v daňovém přiznání - mohou zaměstnanci opět jednoduše nárokovat prostřednictvím zaměstnavatele formou tzv. ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Ovšem toto roční zúčtování nelze provést zaměstnanci, který podá daňové přiznání k DPFO. Právo tak učinit má vždy, podívejme se proto,
kdy daňové přiznání podat musí.
Nejčastějšími třemi důvody jsou, že vedle zaměstnání podniká jako OSVČ nebo má příjmy z nájmu, anebo souběh více zaměstnavatelů srážejících zálohy na daň,
s čímž poplatníci více méně počítají, takže spíše zapomínají na přiznání v záludnějších případech, kdy mají jednoho zaměstnavatele a neprovozují jinou výdělečnou činnost. Na vině bývá mylná představa, že jejich příležitostné příjmy, např. z prodeje auta, bytu či akcií, jsou vždy osvobozeny od daně, nebo mají za to, že pokud byl příjem ze zahraničí zdaněn u zdroje, pak se nemusejí obtěžovat s jeho druhým zdaněním v ČR. Méně častými důvody bývá porušení podmínek uplatněného odpočtu za penzijní produkty a zdánlivá formalita, jako je opožděné prohlášení k dani při nástupu do zaměstnání.
Podle
§ 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „
“) je řádné daňové tvrzení - širší pojem zahrnující nejen
daňové přiznání
, ale také hlášení a vyúčtování -
povinen podat každý daňový subjekt
(kam spadá rovněž poplatník DPFO, což jsou obecně všechny fyzické osoby):
–
kterému to zákon ukládá, nebo
–
který je k tomu správcem daně vyzván.
Na což ohledně daňového přiznání k DPFO navazuje
§ 38g odst. 1 ZDP, podle kterého obecně platí, že
je povinen jej podat každý, jehož roční příjmy
, které jsou předmětem daně z příjmů:
-
přesáhly
15 000 Kč
(rozumí se hrubé příjmy nesnížené o výdaje), pokud se nejedná o příjmy:
–
od daně osvobozené, nebo
–
z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně dle
§ 36 ZDP (tzv. srážková daň, která se týká např. bankovních produktů, zmíněných odměn z dohod o provedení práce a podílů na zisku s. r. o.),
-
nepřesáhly
15 000 Kč, ale
vykazuje daňovou ztrátu
,
–
což se může týkat pouze příjmů ze samostatné činnosti
alias
z podnikání dle
§ 7 ZDP a příjmů z nájmu podle
§ 9 ZDP, z jiných druhů příjmů fyzických osob totiž nelze docílit daňové ztráty.
-
Poznamenejme, že pokud tyto údaje budete ověřovat v aktuálním znění
ZDP, najdete tam vyšší limitní částku 50 000 Kč. Přinesla ji novela zákonem č.
366/2022 Sb., která se ovšem uplatní až za rok - u přiznání za rok 2023!
-
Aby zaměstnanci v běžných situacích, např. mají-li celý rok jednoho zaměstnavatele, nemuseli houfně podávat přiznání, stanoví druhý odstavec
§ 38g ZDP výjimky, kdy jej podávat nemusejí, jak si dále upřesníme.
Příklad 2
Zaměstnanec starobní důchodce
versus
daňové přiznání
Pan Novák měl v roce 2022 kromě starobního důchodu 12 x 20 000 Kč, což je příjem osvobozený od daně podle
§ 4 odst. 1 písm. h) ZDP - v roce 2022 až do úhrnné výše 583 200 Kč ročně, tedy 48 600 Kč měsíčně - ještě příjmy z příležitostného zaměstnání. Jednalo se o brigády s právní formou dohod o provedení práce, kdy odměny nepřesahovaly 10 000 Kč za měsíc, v úhrnu si tímto za rok 2022 přivydělal (brutto) 100 000 Kč. Protože u žádného zaměstnavatele nepodepsal prohlášení k dani, byly v souladu s
§ 6 odst. 4 ZDP zdaněny „srážkovou daní“ 15 %. A ještě měl jednorázový příjem 15 000 Kč za pronájem své chaty od zprostředkovatelské agentury.
Poplatník sice dosáhl příjmů 355 000 Kč, ale po vyloučení těch osvobozených a zdaněných srážkovou daní zbývá už jen 15 000 Kč z pronájmu chaty. Takže pan Novák nemusí podávat daňové přiznání za rok 2022.
Existuje však ještě druhá možnost, která je pro poplatníka daňově výhodnější. Může totiž dobrovolně podat daňové přiznání, do něhož zahrne kromě nájemného za chatu také příjmy - ze všech dohod o provedení práce! A to přesto, že byly zdaněny „konečnou“ srážkovou daní, pro tyto účely si od jednotlivých zaměstnavatelů ale musí vyžádat příslušná potvrzení o sražené dani, která budou přílohou daňového přiznání. Jelikož i starobní důchodci mají nárok na základní „osobní“ slevu na dani 30 840 Kč ročně, představující prakticky nezdanitelný příjem 205 600 Kč, z něhož 15% sazba daně odpovídá výši slevy, bude konečná daňová povinnost dotyčného čilého důchodce za rok 2022 nulová. Tím to ale neskončí, jeho příležitostnými zaměstnavateli během roku 2022 z odměn za dohody o provedení práce sražená „srážková daň“ 15 % z 100 000 Kč se stává přeplatkem na jeho dani, o jehož vrácení může požádat finanční úřad; jinak by si ji započetl na úhradu vypočtené daně z příjmů.
Příklad 3
Samostatné zdanění může ulevit „bohatým“ poplatníkům
Paní Bohatá je daňový rezident ČR a v roce 2022 měla souběh čtyř příjmů. Stěžejní byla nadprůměrná mzda 2 miliony Kč za řídící funkci v neziskové organizaci věnující se tzv. pomoci chudým spoluobčanům. Dále měla příležitostné příjmy z vlastního podnikání (OSVČ) formou školení a workshopů marketingu neziskového sektoru, kde dosáhla příjmů 100 000 Kč, přičemž ale související výdaje činily 80 000 Kč. Kromě toho jí plynuly stotisícové příjmy z kapitálového majetku v souladu s
§ 8 odst. 1 písm. a) ZDP, a to úroky z dluhopisů od dvou emitentů: a) české obchodní
korporace
Investor, a. s., b) rakouské firmy Investorin, GmbH.
Poplatnice musí podat daňové přiznání k české DPFO za rok 2022. Důvodem není jakkoli velký příjem ze závislé činnosti, který během roku zdaňoval zaměstnavatel měsíčními zálohami ani úroky z dluhopisu od české firmy, které plátce příjmu v roli plátce daně zdanil, a to definitivně „srážkovou daní“ 15 %, proto se dle
§ 38g odst. 3 ZDP neuvádějí do daňového přiznání. Potíž je se zbylými dvěma příjmy. Ačkoli zisk (příjmy snížené o výdaje) z příležitostného podnikání byl jen 20 000 Kč, nelze jej osvobodit podle
§ 10 odst. 3 písm. a) ZDP. Jednak nejde o zbytkové „ostatní příjmy“ dle
§ 10 ZDP, ale přednostně o příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti podle
§ 7 ZDP a jednak se ono osvobození do limitu 30 000 Kč týká (hrubých) příjmů, a nikoli zisku.
V souladu s očekáváním to je složitější s úroky dluhopisu plynoucími z Rakouska. Dobrou zprávou je, že příslušná smlouva o zamezení dvojímu zdanění mezi Českem a Rakouskem - sdělení MZV ČR č.
31/2007 Sb. m. s. v článku 11 „Úroky“ - neumožňuje jejich zdanění u zdroje v Rakousku. Protože je poplatník rezidentem ČR, podléhá u nás dani z příjmů obecně ze všech příjmů, ať už mají zdroj kdekoli po světě, viz
§ 2 odst. 2 ZDP. Takže se o české zdanění úroku z rakouského dluhopisu musí postarat samotná paní Bohatá v daňovém přiznání. Jde o příjem z kapitálového majetku, u něhož, pokud plyne ze zahraničí,
§ 8 odst. 4 ZDP stanoví, že: „(…) jsou nesnížené o výdaje dílčím základem daně“, který se stává součástí celého základu daně. Již samotný příjem, resp. dílčí základ daně paní Bohaté, ze zaměstnání ovšem převyšuje limit 1 867 728 Kč, od něhož základ daně podléhá druhé, vyšší sazbě daně 23 %. Proto bude touto sazbou daně zdaněn i celý úrok z rakouského dluhopisu.
Ustanovení
§ 8 odst. 9 ZDP však nabízí ještě druhou možnost - úroky z dluhopisu ze zdroje v zahraničí (z Rakouska) nezahrnovat coby dílčí základ daně do základu daně, ale do tzv. samostatného základu daně, který podléhá, bez ohledu na jeho výši a rovněž nezávisle na zdanění základu daně, pevné sazbě daně 15 %. Tato varianta bude pro paní Bohatou zajisté výhodnější, protože úroky z Rakouska zdaní v Česku pouze sazbou 15 %.
Zaměstnanci obvykle přiznání podávat nemusejí, ale…
Obecné pravidlo povinného podání daňového přiznání k DPFO - zdanitelné příjmy nad 15 000 Kč nebo daňová ztráta - u zaměstnanců zmírňují avizované výjimky podle
§ 38g odst. 2 ZDP.
Daňové přiznání k DPFO
není povinen podat poplatník
, který měl ve zdaňovacím období
příjmy ze závislé činnosti
podle
§ 6 ZDP:
-
pouze od jednoho plátce daně
(tzv. hlavního zaměstnavatele), nebo
-
postupně od více plátců daně (tedy když nedošlo k souběhu více zaměstnavatelů),
-
případně ještě doplatky mezd od těchto plátců daně (tj. zúčtované až po skončení zaměstnání).
-
Podmínkou přitom ovšem je, že poplatník:
-
u všech těchto plátců daně (zaměstnavatelů) měl na příslušné zdaňovací období
podepsáno (učiněno) prohlášení k dani
podle
§ 38k odst. 4 ZDP, přičemž u toho posledního v daném roce jej mohl případně podepsat dodatečně v souladu s
§ 38k odst. 7 ZDP při žádosti o roční zúčtování záloh za minulý rok, a
-
kromě těchto příjmů
neměl jiné zdanitelné příjmy
- opět se nezapočítávají příjmy osvobozené od daně ani zdaněné tzv. srážkovou daní podle
§ 36 ZDP - podle
§ 7 až 10 ZDP v úhrnu vyšší než 6 000 Kč
(tedy z podnikání
alias
samostatné činnosti, z kapitálového majetku, z nájmu ani z „ostatních“ příjmů).
-
Dodejme, že i tuto limitní částku 6 000 Kč navýšila zmíněná novela - zákon č.
366/2022 Sb., kterým se mění
zákon o DPH,
ZDP a další zákony - na 20 000 Kč, což se ale uplatní až od daňového přiznání za rok 2023!
Příklad 4
Zaměstnanec s jediným zaměstnavatelem
versus
DAP
Paní Lenka byla do června 2022 evidovaná na úřadu práce, od něhož dostávala finanční podporu v nezaměstnanosti, což je příjem osvobozený od daně. Od července nastoupila do zaměstnání za sjednanou mzdu 30 000 Kč měsíčně. Prohlášení k dani podle
§ 38k odst. 4 ZDP u tohoto zaměstnavatele ovšem nepodepsala.
Jde sice o poplatnici, která měla v roce 2022 příjem ze závislé činnosti zdaněný zálohou na daň jen od jednoho zaměstnavatele, ovšem protože u něj neučinila prohlášení k dani, má povinnost podat daňové přiznání.
Jestliže však paní Lenka u zaměstnavatele do 15. 2. 2023 požádá o roční zúčtování záloh za rok 2022 a dodatečně u něj podepíše prohlášení k dani za listopad i prosinec 2022, přiznání k dani podávat nemusí. V obou případech se může těšit na vrácení přeplatku na dani, protože i když měla zdanitelné příjmy 180 000 Kč jen po část roku, může uplatnit celou základní slevu na dani 30 840 Kč, což převyšuje její daň 15 %.
Příklad 5
Problém s postupnými zaměstnavateli
Slečna Sandra pracovala až do června 2022 u zaměstnavatele A, u něhož ale nestihla podepsat (učinit) prohlášení k dani na rok 2022 včas (do 15. 2. 2022), ale podepsala jej až o měsíc později 15. 3. Proto jí byla ze zúčtovaných mezd za měsíce leden až březen ve výši á 30 000 Kč měsíčně vypočtena a sražena záloha na daň bez uplatnění základní „osobní“ slevy na dani. Podle
§ 38k odst. 7 ZDP totiž k dodatečně podepsanému prohlášení k dani plátce daně (zaměstnavatel) přihlédne teprve počínaje měsícem následujícím po oznámení.
Od července 2022 začala Sandra pracovat u svého nového zaměstnavatele B, kde ihned při nástupu podepsala své prohlášení k dani. Poplatnice tak měla v roce 2022 dva postupné zaměstnavatele, kteří se ani část roku vzájemně nepřekrývali, přesto za tento rok musí přiznání podat a nelze jí provést roční zúčtování. Důvod?
Problémem jsou měsíce leden až březen 2022, kdy u zaměstnavatele A neměla podepsáno prohlášení k dani, přičemž
§ 38k odst. 7 ZDP podmiňuje možnost jeho dodatečného podepsání za dřívější část roku tím, že tento zaměstnavatel bude provádět roční zúčtování záloh. Což zde nepřichází do úvahy, jelikož požádat o roční zúčtování lze - a tedy i dodatečně podepsat prohlášení k dani zpětně - jedině posledního zaměstnavatele v daném roce 2022, kterým byl B. Sandra proto nemůže požádat o roční zúčtování záloh svého prvního zaměstnavatele A (nebyl jejím posledním plátcem daně roku 2022) ani svého posledního, druhého zaměstnavatele B, protože musí podat daňové přiznání. Tam uvede příjmy ze závislé činnosti od obou zaměstnavatelů, které doloží potvrzeními.
Díky další příznivé výjimce zaměstnanců v
§ 38g odst. 2 ZDP nemusí podat přiznání ani poplatník,
jemuž ve zdaňovacím období plynuly
pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou dle
§ 38f ZDP vyjmuty ze zdanění,
přičemž
§ 38f odst. 4 ZDP umožňuje příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž máme smlouvu o zamezení dvojího zdanění (dále jen „
Smlouva
“) automaticky vyjmout ze zdanění v ČR bez ohledu na znění Smlouvy, ledaže by pro poplatníka byl výhodnější postup podle Smlouvy. Zde ale občas poplatníci zapomínají na to, že pokud vedle takovýchto příjmů mají v Česku i jiné zdanitelné příjmy, zejména ze závislé činnosti od českého zaměstnavatele (i když u něj mají podepsáno prohlášení k dani) nebo z nájmu bytu aj., pak u nás musejí podat daňové přiznání, do kterého zahrnou veškeré své (celosvětové) zdanitelné příjmy. Druhým omylem také bývá přehlédnutí, že
toto automatické vyjmutí ze zdanění v Česku se týká jenom příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí,
a nikoli tedy například příjmů z podnikání prostřednictvím stálé provozovny, úroků anebo dividend ze smluvního státu. A samozřejmě se toto zjednodušení netýká příjmů ze zaměstnání v nesmluvních státech, s nimiž ČR nemá smlouvu o zamezení dvojího zdanění.
Příklad 6
Příjmy ze zaměstnání na Slovensku
Pan Jan je daňovým rezidentem ČR, který měl v roce 2022 příjmy jen ze zaměstnání na Slovensku pro tamního podnikatele. Podle smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku (sdělení MZV ČR č 100/2003 Sb. m. s.) je pro vyloučení dvojího zdanění českého rezidenta u nás stanovena metoda prostého zápočtu slovenské daně na českou daň. Takže tyto příjmy ze zdroje (od plátce) na Slovensku v ČR nejsou vyňaty ze zdanění podle mezinárodní Smlouvy, ovšem za podmínek
§ 38f odst. 4 ZDP se přesto vyjímají ze zdanění v Česku. Těmito podmínkami jsou:
-
jde o příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž má ČR smlouvu o zamezení dvojího zdanění,
-
příjem plyne od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem státu výkonu této činnosti, nebo jdou příjmy k tíži stálé provozovny umístěné ve státě, s nímž má Česká republika smlouvu o zamezení dvojího zdanění,
-
tyto příjmy byly ve státě zdroje zdaněny. K této podmínce upřesňuje metodický Pokyn GFŘ-D-22, že je dostačující, pokud předmětný příjem prošel systémem zdanění ve státě zdroje, a to i přes skutečnost, že výsledná daň může být nulová (například díky tamním odpočtům od základu daně nebo slevám na dani atp.).
Protože příjmy pana Jana ze zaměstnání na Slovensku všechny tyto podmínky splňují, jsou vyňaty ze zdanění v ČR. A jelikož poplatník nemá jiné v Česku zdanitelné příjmy, případně vyjma příjmů osvobozených a zdaněných srážkovou daní dle
§ 36 ZDP, nemusí u nás podávat daňové přiznání. Problémem by nebyl ani další příjem ze zaměstnání např. v Rakousku, za obdobných podmínek by totiž opět byl vyňat ze zdanění v Česku.
Jestliže by ovšem pan Jan měl vedle těchto příjmů ze zaměstnání v zahraničí také například ještě příjem ze zaměstnání u nás zdaněný zálohou na daň, byť pouze u jednoho zaměstnavatele, u něhož podepsal prohlášení k dani, nesplní podmínku, že má pouze (!) příjmy ze zaměstnání v zahraničí vyňaté ze zdanění v ČR, a musel by přiznání podat. V důsledku by ale přesto díky vynětí ze zdanění v ČR také (pracněji) nezdanil zahraniční příjmy.
Méně časté důvody daňového přiznání
Kromě zmíněných běžnějších případů stanovuje
§ 38g odst. 2,
4 a
5 ZDP ještě
pět spíše výjimečných situací
, kdy poplatník - nejen zaměstnanec -
musí podat přiznání k DPFO
za právě uplynulý kalendářní rok:
Daňový nerezident
ČR (např. zahraniční zaměstnanec zdejší firmy), pokud v České republice uplatňuje:
-
méně časté „osobní“ slevy na dani podle
§ 35ba odst. 1 písm. b) až e) a
g) ZDP (na manželku, invalidní důchod, průkaz ZTP/P a za umístění dítěte), nebo daňové zvýhodnění na děti dle
§ 35c ZDP; přiznání ale netřeba kvůli slevě na dani základní a za studium poplatníka - zohlední je zaměstnavatel, viz výše,
-
jakoukoli nezdanitelnou část základu daně podle
§ 15 ZDP (např. za dary a úroky z úvěru na bydlení);
-
ovšem daleko častěji nerezidenti podávají u nás daňové přiznání dobrovolně z jiného důvodu, jak ilustruje příklad.
Příklad 7
Zdanění odměny německého jednatele české s. r. o.
Jednatelem české s. r. o. je občan Německa, který je současně zaměstnancem mateřské společnosti se sídlem tamtéž, kde je také odváděno pojistné i daň z tamní odměny. Funkci jednatele v české dceřiné společnosti většinou německý jednatel nevykonává na území ČR. Jak daňově a pojistně řešit jeho odměnu od české s. r. o.?
Odměna za výkon funkce jednatele s. r. o. podle Smlouvy ČR a SRN (Sdělení MZV č.
18/1984 Sb.) není příjmem ze zaměstnání (článek 15), ale spadá mezi tantiémy (článek 16), a tudíž nezáleží na místě výkonu dané činnosti. Přičemž odměna jednatele
alias
člena orgánu české s. r. o. je podle
§ 22 odst. 1 písm. g) bodu 6 ZDP příjmem majícím zdroj na našem území, a proto u nerezidenta podléhá české dani z příjmů dle
§ 2 odst. 3 ZDP.
V návaznosti na uvedené speciální zatřídění nepodléhá tento typ příjmů nerezidenta ze závislé činnosti obvyklé záloze na daň z příjmů ze závislé činnosti podle
§ 38h ZDP, nýbrž samostatnému zdanění formou tzv. srážkové daně 15 % dle
§ 36 odst. 1 písm. a) bodu 1 ZDP. Daňovou nevýhodou srážkově daně je, že neumožňuje uplatnit slevy na dani. Ovšem v případě nerezidenta z Německa - resp. jiného státu EU nebo EHP - se rozdíl mezi srážkovou daní a tzv. zálohovou daní z mezd v konečném důsledku stírá, pokud využije možnosti
§ 36 odst. 7 ZDP a zahrne příjmy zdaněné českou srážkovou daní do daňového přiznání k české dani z příjmů, čímž získá standardní možnost uplatnit odpočty a slevy na dani a sraženou „srážkovou daň“ si započte na úhradu daně.
Poplatník, kterému byly vyplaceny
nebo který jiným způsobem obdržel - v právě uplynulém zdaňovacím období -
příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta
, které se nepovažovaly podle
§ 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně (zaměstnavatelem) v jeho prospěch. Jedná se o situaci, kdy předmětné příjmy ze závislé činnosti sice zaměstnavatel zúčtoval do některého z dřívějších zdaňovacích období (např. jako mzdu za prosinec 2022), ovšem kvůli nedostatku peněz nebyla tato mzda vyplacena ani do konce měsíce ledna následujícího roku (tj. do 31. 1. 2023). Tyto příjmy pak nejsou u poplatníka považovány za příjmy roku 2022, ale až roku, kdy budou vyplaceny.
Poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který
uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění - v praxi zejména peněžitých darů - poskytnutého do zahraničí
za podmínek
§ 15 odst. 1 ZDP; naproti tomu kvůli tuzemským „darům“ není zapotřebí podávat přiznání, uplatní se u zaměstnavatele v rámci ročního zúčtování záloh.
Již zmíněná novela - zákon č.
366/2022 Sb. - výjimku rozšířila zpětně pro rok 2022 o jeden typ darů na pomoc Ukrajině. Díky tomu zaměstnanec nemusí podávat přiznání, pokud by mu tato povinnost vznikla jen kvůli snížení základu daně o bezúplatné plnění poskytnuté Ukrajině v roce 2022 prostřednictvím zastupitelského úřadu Ukrajiny v ČR. Jde o to, že ačkoli je velvyslanectví na našem území, dle Vídeňské smlouvy je právně součástí Ukrajiny.
Jak jsme už výše uvedli, za správné zdanění mezd odpovídá zaměstnavatel, ale
pokud daňový nedoplatek - včetně přeplatku na daňovém bonusu - vznikl zaviněním poplatníka (zaměstnance)
, jde o jeho daňový dluh. Podle
§ 38i odst. 5 písm. a) ZDP by měl zaměstnavatel vždy nejprve zkusit mírnější řešení -
úhradu nedoplatku formou srážky ze mzdy. Když k takové dohodě nedojde
- zaměstnanec si „postaví hlavu“ nebo už není u plátce zaměstnán - zbývá zaměstnavateli už jen nepříjemná možnost daná písmenem b) dtto. Zkrátka přehodí horký brambor dodanění na viníka–poplatníka. Za tímto účelem oznámí tuto skutečnost finančnímu úřadu spolu s patřičnými doklady a nechá vybrání nedoplatku na něm. Tato situace je důvodem povinného daňového přiznání poplatníka stanoveným
§ 38g odst. 4 ZDP. Například když zaměstnanec „zapomněl“ zaměstnavateli oznámit, že vyživované dítě předčasně ukončilo studium nebo se snížilo jeho pořadí pro účely bonusu, anebo že jej začal daňově uplatňovat druhý rodič, s nímž se rozešel.
Pokud došlo k
porušení podmínek, za kterých byly příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění poplatníka (zaměstnance) osvobozeny od daně
v souladu s
§ 6 odst. 9 písm. p) bodu 3 ZDP, čímž se z nich staly jednorázově zdanitelné příjmy ze závislé činnosti. Tímto porušením podmínek je: i) výplata pojistného plnění dříve než po 60 měsících, respektive před rokem šedesátin poplatníka, ii) výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, iii) předčasné ukončení pojistné smlouvy. Poplatník si pak musí v daňovém přiznání zpětně „dodanit“ příspěvky zaměstnavatele na jeho soukromé životní pojištění zaměstnance, nejvýše za 10 uplynulých let. V souladu s přechodným ustanovením novely, která tento daňový postih zavedla - zákon č.
267/2014 Sb. - se toto „dodanění“ původně od daně osvobozených příspěvků zaměstnavatele
týká až jeho příspěvků počínaje rokem 2015
. Dodejme, že v těchto případech obvykle provinilci, který porušil stanovené daňové podmínky, ještě navíc vznikne
povinnost „dodanit“ v minulých 10 letech uplatněné odpočty, resp. nezdanitelné částky
z titulu pojistného na soukromé životní pojištění, které hradil ze svých zdaněných prostředků, např. formou srážky ze mzdy. Stanoví tak
§ 15 odst. 6 ZDP, přičemž tyto fiktivní, ale zdanitelné příjmy spadají do kategorie ostatních příjmů podle
§ 10 ZDP a do základu daně je poplatník zahrne jednorázově v roce porušení daňových podmínek, není proto třeba podávat dodatečná daňová přiznání za každý z uplynulých 10 let (tím pádem návazně odpadají i sankční úroky z prodlení). Obdobně vzniká zdanitelný „ostatní“ příjem dle
§ 10 ZDP také při porušení daňových podmínek stanovených pro nezdanitelné částky z titulu příspěvků poplatníka na jeho penzijní produkty
podle
§ 15 odst. 5 ZDP - tj. na penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, případně na penzijní pojištění. Důvodem tohoto „dodanění“ daňových odpočtů uplatněných v minulých 10 letech je předčasný zánik příslušného penzijního produktu bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně bylo vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění. Na rozdíl od výše uvedeného soukromého životního pojištění se ovšem v těchto případech již „nedodaňují“ příspěvky zaměstnavatele osvobozené od daně.