Kdy musí podat daňové přiznání zaměstnanec?

Asi nikomu nezůstalo utajeno, že příjmy ze závislé činnosti mzdu nebo plat zaměstnanci neobdrží v celé (hrubé) výši. Vedle pojistného na veřejnoprávní sociální a zdravotní pojištění hrazeného zaměstnanci jim povinnou srážkou z odměny za práci ukusuje i daň z příjmů ze závislé činnosti, které se slangově historicky říká „“. S výjimkou zaměstnanců pracujících načerno a spíše okrajových typů příjmů nepodléhajících daním a pojištění se proto nikdo nemůže těšit, že si za závislou činnost odnese domů tolik, kolik si prací vydělal.

Poplatníkem „daně ze mzdy“ je zaměstnanec, který ekonomicky nese břemeno zdanění, daň totiž přímo sníží jeho příjem (mzdu). Jenže zaměstnanců - ve smyslu zákoníku práce - je 4,5 milionu a obvykle se profesně daněmi ani vzdáleně nezabývají. Finanční správa si tak správně uvědomila, že požadovat po nich zdanění příjmů standardní cestou sestavením a podáním daňového přiznání není reálné. Nejde pouze o administrativu a běžným lidem nesrozumitelný daňový formulář, což by se projevilo značnou absencí jejich podání i chybovostí a také by to paralyzovalo berní úřady. Vážnější problém by byl v platební rovině, jak od masy poplatníků, kteří finančně uvažují často jen od výplaty k výplatě, efektivně vybrat jednorázově poměrně vysokou částku daně z příjmů…

Všichni víme, jak byla potíž se zdaněním mezd daní neznalých zaměstnanců efektivně vyřešena, takže se prakticky nemusejí o nic starat. Pro snazší výběr a správu „daně ze mzdy“ byli úkolem jejího výpočtu, sražení a odvodu správci daně „poctěni“ plátci těchto příjmů, tedy zaměstnavatelé v roli plátců daně. A tento svěřený „úřad“ rozhodně nemohou brát na lehkou váhu, protože za něj nesou přímou hmotnou odpovědnost a za porušení uložených povinností finanční úřad potrestá právě je, plátce daně, a nikoli poplatníka, o jehož daň se jedná. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy zaměstnavatel při zdanění mzdy chyboval kvůli nesprávným údajům sděleným nebo naopak zamlčeným dotyčným zaměstnancem, který pak za to bude právem pykat, více později.

Zdaňovanému zaměstnanci zbyl pouze jeden daňový úkol, který je navíc v jeho prospěch, takže se berní úřad nebude zlobit, když na něj zapomene. Jde o možnost učinit tzv. prohlášení poplatníka k dani z příjmů, díky kterému bude moci jeho zaměstnavatel snižovat vypočtenou „daň ze mzdy“ o nárokované slevy (úlevy) na dani. Z důvodu průběžného plnění veřejných rozpočtů , přesněji řečeno v okamžiku výplaty mzdy, resp. jejího pravidelného zúčtování, k čemuž v ČR dochází většinou právě 1x za měsíc. Což za ně komfortně, bez starostí, zadarmo a na vlastní odpovědnost zařídí zaměstnavatel. Pro zdanění mzdy je totiž rozhodující hlavně to, zda zaměstnanecpodepsal, případně elektronicky zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nebo ne. Obecně můžeme konstatovat, že podepsání Prohlášení k dani je pro zaměstnance vždy výhodné a nemůže na něm nikdy prodělat. Pozor však na to, že na stejné období kalendářního roku - prakticky na jeden kalendářní měsíc tak !

Jde o tiskopis číslo 24 5457 „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“, přičemž aktuálně se stále i v letech 2022 a 2023 používá vzor s pořadovým číslem 26. Je možno jej podepsat ručně nebo obecněji „učinit“ také elektronicky, ale jen pro jedno zdaňovací období, tedy na jeden kalendářní rok.

Prohlášení k dani zaměstnanci umožňuje již během zdaňovacího období využívat při každoměsíčním zálohovém zdanění mzdy jemu dostupné „osobní“ slevy na dani podle § 35ba ZDP a daňové zvýhodnění na vyživované děti dle § 35c a 35d ZDP. Samozřejmě za předpokladu, že splňuje stanovené věcné podmínky.

Zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec podepíše (učiní) prohlášení k dani, se v praxi označuje jako , přičemž jej zaměstnanec může v průběhu kalendářního roku změnit. Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec nepodepíše (neučiní) prohlášení k dani, se pro odlišení metodiky zdanění označuje jako .

Konkrétní postup výpočtu „daně ze mzdy“ se může ubírat třemi cestami, přičemž jde o dva rozdílné způsoby zdanění: nejčastěji formou zálohy na daň a ve dvou, spíše okrajových případech jde o tzv. srážkovou daň.

Zdanění závislé činnosti		Hlavní parametry určující zdanění		Režim zdanění
typ	zaměstnavatel	prohlášení k dani	výše příjmu	slevy na dani	sazba	zdanění
1	„hlavní“	ano	nepodstatná	ano	15 % **	zálohové
2	„vedlejší“	ne	DPP 10 000 (3 000) *	ne	15 %	srážkové
3			vyšší *	ne	15 % **	zálohové

* Příjmy za dohodu o provedení práce („“) v úhrnné výši od jednoho zaměstnavatele do 10 000 Kč za kalendářní měsíc, nebo jiné příjmy ze závislé činnosti nepřesahující u daného zaměstnavatele za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění - 3 500 Kč, od 1. 1. 2023 o 500 Kč více.

** Pokud hrubá mzda přesáhne 4násobek průměrné mzdy, uplatní se u částky přesahující limit druhá (vyšší) sazba daně 23 %. V roce 2022 byla limitem částka 155 644 Kč, pro rok 2023 se zvýšila na 161 296 Kč.

Náš modelový poplatník - pan Novák představuje v praxi zcela převažující typ zaměstnance. Má jen jednoho (hlavního) zaměstnavatele, u kterého podepsal (učinil) Prohlášení k dani na příslušný rok, a to obvykle jen proto, že ho k tomu vyzvala mzdová účetní zaměstnavatele, která mu prstem ukázala, kde co má podepsat, a vše ostatní si raději do tiskopisu napsala sama, co si budeme nalhávat… Nic dalšího se (naštěstí) po poplatníkovi už nechce, ostatně ze své hrubé mzdy poměrně štědře přispěl do veřejných rozpočtů daní, čímž zastínil naprostou většinu živnostníků (OSVČ). A nemá jiné zdanitelné příjmy ani další důvod pro podání daňového přiznání.

Zaměstnanci sice často říkají, že jim daňové přiznání dělá zaměstnavatel, to ale není přesné. Ve skutečnosti mají na mysli alternativní možnost, jak se doberou maximálních možných úlev na dani z příjmů, aniž by se museli osobně obtěžovat s daňovým přiznáním. Jde o to, že , konkrétně následující paletu:

pak mohou poplatníci - včetně zaměstnanců - uplatnit až po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku), ať už v daňovém přiznání, nebo - zaměstnanci, kteří jej nemusí podat ani dobrovolně nepodají - :

Zaměstnavatel v nechtěné roli plátce daně je odpovědný za výpočet daně z příjmů zaměstnance. Ovšem je chráněn před vychytralými zaměstnanci zkoušejícími různé daňové podvůdky, i před jejich nesprávnými údaji o nárokovaných úlevách na dani. Jestliže totiž daňový nedoplatek nebo přeplatek na daňovém bonusu vznikl zaviněním poplatníka, je dlužníkem on, a když se s ním zaměstnavatel nedohodne na srážce dluhu ze mzdy, pak jej dle § 38i odst. 5 ZDP nahlásí finančnímu úřadu a poplatník to bude muset řešit svým daňovým přiznáním…

k dani z příjmů - k tomu více za chvíli, pak se o zdanění svých příjmů ze závislé činnosti (mezd) prakticky nemusí starat. Což byl, jak již zaznělo, hlavní důvod přenesení těžiště břemene zdanění mezd na zaměstnavatele. Po skončení aktuálního roku 2022 :

Zaměstnanci zpravidla nemusejí podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „“), protože veškeré daňové záležitosti za ně komfortně obstará jejich zaměstnavatel. Přičemž nezdanitelné částky a slevy na dani dostupné až po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku) - uplatnitelné standardně v daňovém přiznání - mohou zaměstnanci opět jednoduše nárokovat prostřednictvím zaměstnavatele formou tzv. ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Ovšem toto roční zúčtování nelze provést zaměstnanci, který podá daňové přiznání k DPFO. Právo tak učinit má vždy, podívejme se proto,

s čímž poplatníci více méně počítají, takže spíše zapomínají na přiznání v záludnějších případech, kdy mají jednoho zaměstnavatele a neprovozují jinou výdělečnou činnost. Na vině bývá mylná představa, že jejich příležitostné příjmy, např. z prodeje auta, bytu či akcií, jsou vždy osvobozeny od daně, nebo mají za to, že pokud byl příjem ze zahraničí zdaněn u zdroje, pak se nemusejí obtěžovat s jeho druhým zdaněním v ČR. Méně častými důvody bývá porušení podmínek uplatněného odpočtu za penzijní produkty a zdánlivá formalita, jako je opožděné prohlášení k dani při nástupu do zaměstnání.

Podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) je řádné daňové tvrzení - širší pojem zahrnující nejen , ale také hlášení a vyúčtování - (kam spadá rovněž poplatník DPFO, což jsou obecně všechny fyzické osoby):

Na což ohledně daňového přiznání k DPFO navazuje § 38g odst. 1 ZDP, podle kterého obecně platí, že , které jsou předmětem daně z příjmů:

Obecné pravidlo povinného podání daňového přiznání k DPFO - zdanitelné příjmy nad 15 000 Kč nebo daňová ztráta - u zaměstnanců zmírňují avizované výjimky podle § 38g odst. 2 ZDP. , který měl ve zdaňovacím období podle § 6 ZDP:

Díky další příznivé výjimce zaměstnanců v § 38g odst. 2 ZDP jemuž ve zdaňovacím období plynuly přičemž § 38f odst. 4 ZDP umožňuje příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž máme smlouvu o zamezení dvojího zdanění (dále jen „“) automaticky vyjmout ze zdanění v ČR bez ohledu na znění Smlouvy, ledaže by pro poplatníka byl výhodnější postup podle Smlouvy. Zde ale občas poplatníci zapomínají na to, že pokud vedle takovýchto příjmů mají v Česku i jiné zdanitelné příjmy, zejména ze závislé činnosti od českého zaměstnavatele (i když u něj mají podepsáno prohlášení k dani) nebo z nájmu bytu aj., pak u nás musejí podat daňové přiznání, do kterého zahrnou veškeré své (celosvětové) zdanitelné příjmy. Druhým omylem také bývá přehlédnutí, že a nikoli tedy například příjmů z podnikání prostřednictvím stálé provozovny, úroků anebo dividend ze smluvního státu. A samozřejmě se toto zjednodušení netýká příjmů ze zaměstnání v nesmluvních státech, s nimiž ČR nemá smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Kromě zmíněných běžnějších případů stanovuje § 38g odst. 2, 4 a 5 ZDP ještě , kdy poplatník - nejen zaměstnanec - za právě uplynulý kalendářní rok:

ČR (např. zahraniční zaměstnanec zdejší firmy), pokud v České republice uplatňuje:

nebo který jiným způsobem obdržel - v právě uplynulém zdaňovacím období - , které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně (zaměstnavatelem) v jeho prospěch. Jedná se o situaci, kdy předmětné příjmy ze závislé činnosti sice zaměstnavatel zúčtoval do některého z dřívějších zdaňovacích období (např. jako mzdu za prosinec 2022), ovšem kvůli nedostatku peněz nebyla tato mzda vyplacena ani do konce měsíce ledna následujícího roku (tj. do 31. 1. 2023). Tyto příjmy pak nejsou u poplatníka považovány za příjmy roku 2022, ale až roku, kdy budou vyplaceny.

Poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který za podmínek § 15 odst. 1 ZDP; naproti tomu kvůli tuzemským „darům“ není zapotřebí podávat přiznání, uplatní se u zaměstnavatele v rámci ročního zúčtování záloh.

Již zmíněná novela - zákon č. 366/2022 Sb. - výjimku rozšířila zpětně pro rok 2022 o jeden typ darů na pomoc Ukrajině. Díky tomu zaměstnanec nemusí podávat přiznání, pokud by mu tato povinnost vznikla jen kvůli snížení základu daně o bezúplatné plnění poskytnuté Ukrajině v roce 2022 prostřednictvím zastupitelského úřadu Ukrajiny v ČR. Jde o to, že ačkoli je velvyslanectví na našem území, dle Vídeňské smlouvy je právně součástí Ukrajiny.

Jak jsme už výše uvedli, za správné zdanění mezd odpovídá zaměstnavatel, ale , jde o jeho daňový dluh. Podle § 38i odst. 5 písm. a) ZDP by měl zaměstnavatel vždy nejprve zkusit mírnější řešení - - zaměstnanec si „postaví hlavu“ nebo už není u plátce zaměstnán - zbývá zaměstnavateli už jen nepříjemná možnost daná písmenem b) dtto. Zkrátka přehodí horký brambor dodanění na viníka–poplatníka. Za tímto účelem oznámí tuto skutečnost finančnímu úřadu spolu s patřičnými doklady a nechá vybrání nedoplatku na něm. Tato situace je důvodem povinného daňového přiznání poplatníka stanoveným § 38g odst. 4 ZDP. Například když zaměstnanec „zapomněl“ zaměstnavateli oznámit, že vyživované dítě předčasně ukončilo studium nebo se snížilo jeho pořadí pro účely bonusu, anebo že jej začal daňově uplatňovat druhý rodič, s nímž se rozešel.

Pokud došlo k v souladu s § 6 odst. 9 písm. p) bodu 3 ZDP, čímž se z nich staly jednorázově zdanitelné příjmy ze závislé činnosti. Tímto porušením podmínek je: i) výplata pojistného plnění dříve než po 60 měsících, respektive před rokem šedesátin poplatníka, ii) výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, iii) předčasné ukončení pojistné smlouvy. Poplatník si pak musí v daňovém přiznání zpětně „dodanit“ příspěvky zaměstnavatele na jeho soukromé životní pojištění zaměstnance, nejvýše za 10 uplynulých let. V souladu s přechodným ustanovením novely, která tento daňový postih zavedla - zákon č. 267/2014 Sb. - se toto „dodanění“ původně od daně osvobozených příspěvků zaměstnavatele . Dodejme, že v těchto případech obvykle provinilci, který porušil stanovené daňové podmínky, ještě navíc vznikne z titulu pojistného na soukromé životní pojištění, které hradil ze svých zdaněných prostředků, např. formou srážky ze mzdy. Stanoví tak § 15 odst. 6 ZDP, přičemž tyto fiktivní, ale zdanitelné příjmy spadají do kategorie ostatních příjmů podle § 10 ZDP a do základu daně je poplatník zahrne jednorázově v roce porušení daňových podmínek, není proto třeba podávat dodatečná daňová přiznání za každý z uplynulých 10 let (tím pádem návazně odpadají i sankční úroky z prodlení). Obdobně vzniká zdanitelný „ostatní“ příjem dle § 10 ZDP podle § 15 odst. 5 ZDP - tj. na penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, případně na penzijní pojištění. Důvodem tohoto „dodanění“ daňových odpočtů uplatněných v minulých 10 letech je předčasný zánik příslušného penzijního produktu bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně bylo vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění. Na rozdíl od výše uvedeného soukromého životního pojištění se ovšem v těchto případech již „nedodaňují“ příspěvky zaměstnavatele osvobozené od daně.