Žádost o posečkání daně

Podle § 153 daňového řádu je nedoplatkem částka daně, která není uhrazena a u které zároveň uplynul den splatnosti daně. Nedoplatek hradí daňový subjekt jako svůj daňový dluh.

Kromě zjištění a stanovení daně je cílem správy daní též zabezpečení úhrady daně. Správce daně v souladu se zásadou součinnosti a ve smyslu § 153 odst. 3 daňového řádu (ačkoliv daňový subjekt zpravidla existenci svého daňového nedoplatku zná zejména na základě jeho vlastních úkonů či z náhledů do daňové informační schránky). Je-li tedy daňový subjekt kontaktní, nestane se, že by o existenci svého daňového nedoplatku nevěděl.

Není-li ani po tomto vyrozumění daňový nedoplatek dobrovolně uhrazen, správce daně může přistoupit k . Škála vymáhacích úkonů je pestrá a její popis přesahuje koncept tohoto příspěvku.

Správce daně krom úkonů směřujících k faktickému vybrání daně bude zároveň v závislosti na výši dlužné daně a dalších okolnostech za dobu existence daňového nedoplatku.

Zkráceně tedy lze uvést, že daňový subjekt, který nebude daňový nedoplatek nijak řešit, bude zatížen a jeho daňový nedoplatek bude . Strkání hlavy do písku v případě existence daňového nedoplatku tedy přijde doslova draho.

Na tuto otázku existuje jednoduchá a rychlá odpověď. V případě existence daňového nedoplatku , že:

K bodu 1.: I přes povolené posečkání na osobním daňovém účtu daňového subjektu týkající se posečkané daně . Požádá-li však daňový subjekt v době, po kterou je posečkání úhrady daně povoleno, o tzv. toto potvrzení o stavu osobního daňového účtu , na potvrzení však . Je mi známo, že v případě refinancování úvěrů žádá peněžní ústav o tzv. potvrzení bezdlužnosti klienta. Je-li však na osobním daňovém účtu evidován neřešený nedoplatek (který má být často navíc částečně uhrazen právě i refinancováním), ztíží (či dokonce znemožní) existence takového daňového nedoplatku na osobním daňovém účtu přístup daňového subjektu k financování.