Společnosti poskytující ubytovací služby musí řešit v praxi daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) mnoho aspektů, kdy nemusí vždy existovat jednoznačné řešení. Navíc může být režim DPH uplatněný poskytovatelem ubytovací služby důležitý i pro příjemce plnění, pokud si z daného nákupu uplatňuje nárok na odpočet DPH. Tento článek se zabývá problematikou ubytovacích služeb a obsahuje také odkaz na aktuální judikaturu v této oblasti.
Ubytovací služby z pohledu DPH
Mgr. Ing.
Alena
Wágner Dugová
Legislativní vymezení ubytovacích služeb
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH), se zabývá ubytovacími službami v několika ustanoveních, a to zejména z hlediska místa plnění u ubytovací služby, z hlediska vymezení ubytovací služby a nájmu nemovité věci a z pohledu uplatnění sazby DPH. Pro oblast ubytovacích služeb publikovala Finanční správa ČR také několik materiálů, jako například:
–
Informace GFŘ k daňovému posouzení povinností poskytovatelů ubytovacích služeb s účinností od 1. 1. 2023, čj. 10352/23/7100-30118-0128841),
–
Ubytování jako samostatná činnost nebo nájem nemovité věci2),
–
Dotaz na činnosti poskytované v hotelovém zařízení3).
Zákon o DPH přímo nedefinuje ubytovací službu a je třeba zohlednit zejména zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, a statistickou klasifikaci Českého statistického úřadu CZ-CPA, dále také existuje několik judikátů Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“). Ve statistické klasifikaci CZ-CPA jsou pak v kódu 55 zahrnuty ubytovací služby, mezi které patří například:
–
ubytovací služby v hotelích a podobných zařízeních, vč. každodenního úklidu (kromě nemovitostí užívaných na časový úsek),