Rámcová dohoda o práci na dálku (telework)

Vydáno: 20 minut čtení

V rámci tohoto příspěvku se budeme věnovat úskalím, které s sebou může přinášet práce z domova z jiného členského státu, než je sídlo zaměstnavatele, z pohledu odvodů pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, kdy může dojít u zaměstnance ke změně příslušnosti k pojistným předpisům, což může mít významný dopad nejen na zaměstnance, ale i na jeho zaměstnavatele. Také si vysvětlíme, jak lze toto riziko eliminovat pomocí Rámcové dohody a jaké jsou podmínky pro její aplikaci. I přesto je však neustále potřeba mít na paměti, že Rámcová dohoda pokrývá pouze oblast pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, nikoliv oblast daní. Pokud zaměstnavatel umožní svým zaměstnancům pracovat z domova z jiného členského státu Evropské unie, pak je nezbytné vždy prověřit, zda nějaké povinnosti z pohledu daní nevznikají v daném státě na straně zaměstnavatele, popřípadě na straně jednotlivých zaměstnanců. Mohlo by se např. jednat o povinnost vedení mzdové evidence v zahraničí a odvodu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, riziko vzniku stálé provozovny dané společnosti v zahraniční atd.

 

Rámcová dohoda o práci na dálku (telework)
Ing.
Lenka
Nováková
Ing.
Lucie
Lafantová
 
1. Určování příslušnosti dle koordinačních nařízení Evropské unie
U zaměstnanců s bydlištěm ve stejném členském státě, jako je sídlo jejich zaměstnavatele, nepředstavuje práce z domova z pohledu určování příslušnosti k pojistným předpisům žádný problém. Pokud však společnost umožňuje svým zaměstnancům pracovat z domova v jiném členském státě Evropské unie, Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku či Švýcarsku, je potřeba se při určování příslušnosti k pojistným předpisům řídit koordinačními nařízeními Evropské unie, konkrétně nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „EU Nařízení“) spolu s prováděcím nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009 (dále jen „Prováděcí Nařízení“).
Správné určení příslušnosti k pojistným předpisům je důležité nejen pro samotného zaměstnance, ale i pro jeho zaměstnavatele vzhledem ke skutečnosti, že se aplikuje základní princip, že „zaměstnavatel následuje do pojistného systému svého zaměstnance“.
Koordinační pravidla tedy stanoví, do jakého pojistného systému zaměstnanec náleží, a jeho zaměstnavatel to musí respektovat.
Má tedy povinnost platit za tohoto zaměstnance pojištění do příslušného státu dle lokální pojistné legislativy a plnit i případné další související povinnosti (např. registrační a oznamovací povinnost, podávání m