„Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Co mají společného čtyři nedávné globální potíže, které postihly také českou ekonomiku: 1. dluhová a posléze hospodářská krize, 2. covid, resp. vládní opatření, 3. válka na Ukrajině, 4. unijní Zelená dohoda alias Green Deal? Přinesly podnikatelům výhodnou možnost velmi zkrácených daňových odpisů některých nových movitých věcí, místo obvyklých 3 nebo 5 let za pouhý 1 či 2 roky! Jaký byl důvod? Podpora nákupu nových investic měla pomoci jejich výrobcům a dovozcům a dřívější odepsání kupních cen mělo skrze vyšší uznatelné výdaje firem, které je využívají, snížit daně z příjmů. Zdá se, že obojí vyšlo a pomohlo oživit naše hospodářství v prvních třech dějstvích mimořádných odpisů. Od roku 2024 přišla (zatím?) poslední, čtvrtá „zelená“ éra omezující tuto daňovou výhodu diskutabilně na bezemisní vozidla.
Zkrácené mimořádné daňové odpisy – čtvrté dějství
Ing.
Martin
Děrgel
Daňové odpisy (dlouhodobého) hmotného majetku
Proč koupené auto, bagr, výrobní linka, stavba… pro účely vlastního podnikání nejsou jednoduše ihned daňovým výdajem? Vždyť prokazatelně splňují základní podmínku uznatelnosti výdajů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – vynaložení na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Je to kvůli speciálnímu, a proto právně silnějšímu restriktivnímu ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) ZDP, podle něhož
daňově účinné nejsou výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku
, kterým se ve smyslu § 26 odst. 2 ZDP míní všechny stavby a dále hmotné movité věci s cenou přes 80 000 Kč. Naštěstí ale toto zvláštní ustanovení dodává:
s výjimkou
uvedenou v § 24 odst. 2 ZDP, který naopak vyjmenovává bezpečně daňově uznatelné výdaje, kde na čestném prvním místě pod písmenem a) trůní stěžejní způsob daňového uznání hmotných investic – daňovým výdajem jsou odpisy hmotného majetku
. Druhou variantou je „odpis“ celé zůstatkové ceny – ještě neodepsané hodnoty investice, která je uznatelná v případech uvedených hned pod dalším písmenem b) dtto např. při prodeji. Nás budou ovšem zajímat hlavně daňové odpisy. Zatímco odpisy účetní právní předpisy prakticky neregulují, jen by měly odpovídat době použitelnosti majetku, ty daňové jsou normativním politickým rozhodnutím, a proto v nich nehledejme ekonomickou logiku. Vznikaly jako kompromis mezi variantou „naštvané firmy“ omezující investice (kdyby odpisy trvaly 100 let…)
versus
„chudý stát“ (např. u paušálně dvouletých odpisů). Proč si ale vlastně tento typ výdajů vysloužil zvláštní a zpřísněnou pozornost? Ze dvou důvodů. Zaprvé jde o velmi značné částky
, a to jak u jednotlivých firem v roli poplatníků daně, tak zejména pak v úhrnu za celou ekonomiku. Za druhé z podstaty věci nejde o jednorázovou záležitost
, na rozdíl od nákupu zboží pro další prodej. Pořízené hmotné investice budou firmě sloužit řadu let, i desetiletí, což přímo volá po tzv. časovém rozlišení vynaložených výdajů, jak obecně požaduje § 23 odst. 1 ZDP.„Základem daně je rozdíl, o který příjmy… převyšují
výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období
; rozdíl se upraví podle tohoto zákona.“Odpisy představují obecně způsob, kterým se hodnota investice – určená s ohledem na způsob nabytí – postupně uplatňuje do daňových výdajů (nákladů) v jednotlivých zdaňovacích obdobích. Což souvisí s jejím dlouhodobým používáním přinášejícím poplatníkovi také delší čas příjem (výnos). Oproti liberálním účetním odpisům má právní regulace daňových odpisů pochopitelně daleko přísnější a jednotná pravidla typu „ber, nebo nech být“, nicméně pár možností individuálních úprav režimu odpisů poplatníci mají. Od roku 2021 se ZDP věnuje (už zase) jen daňovým odpisům hmotného majetku – v § 26–33 ZDP. Připomeňme, že do konce roku 2020 § 32a ZDP speciálně upravoval také odpisy nehmotného majetku, což ukončila novela zákonem č. 609/2020 Sb., s výjimkou majetku pořízeného před rokem 2021, na který pamatuje jeho přechodné ustanovení.
Odpisováním je dle § 26 odst. 5 ZDP
zahrnování odpisů z hmotného majetku („HM“) evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do daňových výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu
. Zahájit jej lze po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí její dokončení a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání. Fyzické osoby s příjmy ze samostatné činnosti či z nájmu – neúčtující a uplatňující výdaje v prokázané výši – mohou odpisovat jen HM v daňové evidenci dle § 7b ZDP nebo pronajímaný evidovaný HM dle § 9 odst. 6 ZDP.Obvykle mají poplatníci
na výběr jen mezi dvěma metodami daňových odpisů HM
– rovnoměrnou a zrychlenou
. Druhé pojmenování je poněkud matoucí, protože za běžných podmínek trvají obě metody stejně dlouho, ono „zrychlení“ spočívá v tom, že větší část hodnoty investice je odepsána do výdajů dříve; takže příhodnější by bylo označení „nerovnoměrné“. Obě metody odpisů – rovnoměrná i zrychlená – trvají 3 až 50 let (minimálně), v závislosti na tom, do jaké odpisové skupiny je HM zařazen dle § 30 odst. 1 a Přílohy č. 1 k ZDP. | odpisová skupina | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
| doba odpisování | 3 roky | 5 let | 10 let |