Vyřazení a zařazení dlouhodobého hmotného majetku po částech

Vydáno: 30 minut čtení

V praxi se lze občas setkat se situací, kdy účetní jednotka potřebuje z nějakého důvodu vyřadit či zařadit pouze část dlouhodobého hmotného majetku účtovaného v účtové skupině 02. Vzhledem k tomu, že tato oblast je v účetní a daňové legislativě upravena jen sporadicky, pokusili bychom se v tomto článku vysvětlit hlavní praktické aspekty vyplývající z těchto změn dlouhodobého hmotného majetku a souboru hmotných movitých věcí. Výklad doplníme o postupy účtování účetních případů včetně příkladů vztahujících se k této oblasti pro dva druhy účetních jednotek. V našem případě jsme zvolili charakterem činnosti relativně vzdálené, ale současně podobné subjekty, a to podnikatele a vybranou účetní jednotku v podobě státní příspěvkové organizace (dále jen „SPO“). V závěru našeho příspěvku zmíníme i postup řešení v případě, že se účetní jednotka rozhodla používat metodu komponentního odpisování.

 

Vyřazení a zařazení dlouhodobého hmotného majetku po částech
Ing.
Alena
Kochová,
Ing.
Jiří
Koch
 
Vyřazení dlouhodobého hmotného majetku
K nutnosti vyřazení dlouhodobého majetku účetní jednotky dochází z různých příčin, jakými jsou např.
prodej, opotřebení majetku, jeho fyzické zničení při havárii, odcizení, darování, vklad
apod. Rozhodnutí, jak bude účetní jednotka řešit důvody, které vedou k vyřazení majetku, je u podnikatelů na managementu nebo na statutárním orgánu a u SPO na statutárním zástupci účetní jednotky, případně na jím pověřené osobě.
Pokud
je rozhodnuto, že majetek nebo jeho části jsou nepotřebné a budou zlikvidovány
, lze v účetních předpisech nalézt určitá vodítka, která kladou
vyřazení majetku do souvislosti s vlastní částečnou nebo úplnou likvidací
. Jedná se o následující situace:
Dlouhodobý majetek lze kromě případů jeho prodeje
vyřadit i likvidací
(
u podnikatelů
viz bod 5.4. Českého účetního standardu [dále „ČÚS“] č. 013 Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek;
u SPO
viz bod 6.4.2. ČÚS č. 710 Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek). U dlouhodobého hmotného majetku se likvidací rozumí jeho fyzické znehodnocení.
Vzhledem k tomu, že daňová zůstatková cena likvidovaného majetku nebo poměrná část zůstatkové ceny jeho části je daňovým nákladem (z jiného důvodu, než je škoda na majetku), je vhodné z
důvodu průkaznosti
zvolit takovou formu likvidace majetku, kterou je možné následně správci daně bez problémů prokázat,
např. odevzdání likvidovaného majetku do sběrného dvora, sepsání protokolu o likvidaci včetně náležitostí (datum, důvod, způsob provedení, odpovědná osoba, fotodokumentace apod.). V případě, že majetek není plně daňově odepsán, je možné (stejně jako např. v případě prodeje) v okamžiku vyřazení uplatnit
polovinu ročního daňového odpisu
dle § 26 odst. 7 písm. a) bod 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZDP“).
V případě
likvidace stávajících staveb nebo jejich částí
v důsledku nové výstavby se účetní zůstatková cena likvidovaného objektu, včetně nákladů na likvidaci, zahrne do ocenění nové stavby (
pro podnikatele
viz § 47 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů [dále „vyhláška P“];
pro SPO
viz § 55 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů [dále „vyhláška VÚJ“]).
Pro jiné druhy majetku to neplatí, a proto např. v případě rekonstrukcí technologií se část likvidované technologie vyřadí ve výši její zůstatkové ceny do nákladů.
Při
částečné likvidaci jednotlivého dlouhodobého hmotného majetku trvalým vyřazením věci
, přičemž nedochází ke znehodnocení věci nebo zúžení jejího způsobu užívání, pokud má vyřazená věc povahu samostatné hmotné movité věci (může tedy po vyřazení z předmětného majetku existovat samostatně), se sníží ocenění majetku o vyřazenou věc; míra odepsanosti vyřazené věci je shodná s mírou odepsanosti celku (
pro podnikatele
viz bod 3.7. ČÚS č. 013;
pro SPO
4.5. ČÚS č. 710).
Předpokladem tohoto postupu je, že
známe pořizovací cenu
(resp. reprodukční pořizovací cenu nebo vlastní náklady příslušného dlouhodobého majetku v závislosti na způsobu pořízení), eventuálně i hodnoty případného technického zhodnocení,
všech věcí
(částí),
ze kterých se majetek skládá
, a to i v případě, že se nejedná o soubor hmotných movitých věcí či majetek rozdělený na komponenty. Tato znalost ocenění jednotlivých složek dlouhodobého majetku se předpokládá i podle bodu 6.3. ČÚS č. 013 pro podnikatele, v němž je uveden příkladný výčet informací obsažených v knihách analytických účtů v rámci syntetických účtů dlouhodobého majetku. SPO tuto problematiku legislativně řešenu nemají, avšak lze postup stanovený pro podnikatele ve výše uvedeném ČÚS č. 013 použít i u SPO.
Pokud účetní jednotka není schopna objektivně zjistit vstupní (pořizovací) ceny jednotlivých částí majetku
, bývá obvykle postupováno tak, že k okamžiku vyřazení je poměrná část majetku určená k vyřazení a poměrná část majetku sloužícího pro další užívání stanovena procentním podílem, který reflektuje reálný (tj. fyzicky zjistitelný) poměr vyřazené části majetku na celku vstupní ceny jednotlivých částí majetku. Např. pokud je vyřazeno 30 metrů ze silnice o celkové délce 100 metrů, odpovídá hodnotě vyřazované části majetku 30 % původní vstupní (pořizovací) ceny silnice. Pokud nelze tento poměr stanovit takto jednoduchým způsobem, měl by být poměr stanoven kvalifikovaným odhadem (např. vyřazení části složitějšího stroje, který je zařazen pod jedním inventárním číslem jako jeden majetek s jednou vstupní cenou apod.).