Přeměny obchodních společností

Další novinku představuje nová varianta přeshraniční i vnitrostátní fúze společností se shodnou vlastnickou strukturou, pro niž se umožňuje využití zjednodušeného postupu bez schválení fúze valnou hromadou či jediným společníkem zanikající zúčastněné společnosti. Novou formou přeměny je také rozdělení vyčleněním, v jehož důsledku rozdělovaná společnost nezaniká a vyčleněná část jejího jmění přechází z rozdělované společnosti na její dceřinou společnost nebo za současné výměny podílů na nástupnické společnosti, která se tak stane dceřinou společností společnosti rozdělované. V praxi by se mohlo vyčlenění části jmění do dceřiné společnosti zařadit mezi nástroje ekvitního financování společností. Mezi praxí žádané úpravy pravidel pro realizaci přeměn patří zrušení povinnosti jmenovat znalce pro ocenění při přeměně soudem nebo povinnosti zveřejnit oznámení o uložení projektu přeměny do sbírky listin spolu s upozorněním pro věřitele na jejich práva v obchodním věstníku. Tyto úpravy ušetří zúčastněným společnostem při přeměně čas i peníze.

Novela zákona o přeměnách přináší celou řadu změn, kterými jsou nejen implementována evropská pravidla týkající se přeshraničních přeměn, ale rovněž sjednocují postupy pro přeshraniční i vnitrostátní přeměny. Nové znění zákona o přeměnách tak vytváří jednotný rámec, ve kterém se jednotlivé procesy přeshraničních a vnitrostátních přeměn liší jen tam, kde je to nezbytné, místo aby fungovaly jako dva samostatné systémy.

Zároveň dochází k zakomponování změn vycházejících ze zkušeností dosavadní praxe, odstranění nedostatků původního zákona, posílení ochrany osob, které mohou být přeměnou dotčeny, zjednodušení celého procesu a snížení jeho administrativní i finanční náročnosti. Níže v tomto článku jsou shrnuty vybrané zásadní změny zákona o přeměnách.

Pro český zákon o přeměnách není přeshraniční rozdělení a přeshraniční přemístění sídla úplnou novinkou, avšak praktické využití těchto forem přeshraničních přeměn ztěžovala nejednotná úprava napříč jurisdikcemi. V každém případě, když mělo být provedeno přeshraniční rozdělení nebo přesídlení, bylo nutné zkoumat, zda cílový stát zná právní úpravu takové přeshraniční přeměny a zda taková úprava je kompatibilní s úpravou České republiky. V opačném případě nebylo možné přeshraniční rozdělení nebo přesídlení provést. Současná evropská však pravidla pro přeshraniční rozdělení a přesídlení harmonizuje, v rámci Evropské unie tak lze nově tyto přeměny provádět bez dalších podobných překážek.

Harmonizace má však i svou výjimku, kterou představuje úprava rozdělení, při kterých dochází k převodu jmění na již existující nástupnické společnosti. Dle bodu (8) preambule novely příslušné evropské směrnice jsou přeshraniční rozdělení s převodem jmění na již existující nástupnické společnosti složitá a mohou představovat riziko z hlediska obcházení právních předpisů. Z toho důvodu jsou na evropské úrovni harmonizována pouze rozštěpení a odštěpení, při nichž dochází k převodu jmění pouze na nově vznikající nástupnické společnosti. V českém prostředí již dříve známé přeshraniční rozštěpení a odštěpení sloučením tak bude možné i nadále uskutečnit pouze s dalším státem, který tuto formu přeshraničního rozdělení ve svém právním řádu umožnil z vlastní iniciativy.

Rovněž česká úprava přeshraničního přemístění sídla jde nad rámec evropské směrnice, když umožňuje přeshraniční přemístění nejen v rámci Evropské unie, ale i přesun sídla do nebo ze států mimo Evropskou unii a Evropský hospodářský prostor. Cílem zavedení této širší úpravy je nastolení právní jistoty v otázce, zda je takové přesídlení možné, podpora podnikatelské mobility a svobody usazování a podnikání.

Pro účely ověření, zda všechny požadavky kladené českým zákonem na českou osobu zúčastněnou na přeshraniční přeměně byly splněny, je nezbytné získat osvědčení notáře pro přeshraniční přeměnu. Nově notář musí vydání takového osvědčení odmítnout, pokud zjistí, že přeshraniční přeměna má zneužívající nebo podvodný účel, který směřuje k vyhýbání se nebo obcházení právních předpisů České republiky nebo předpisů Evropské unie anebo k páchání trestné činnosti.

Tato nová povinnost notářů může v praxi proces přeshraniční přeměny značně zkomplikovat, jelikož onen „zneužívající nebo podvodný účel“ není zákonem ani evropskou směrnicí nikterak blíže definován. Pro vyvrácení svých podezření má notář oprávnění požádat orgány veřejné moci (primárně finanční správu) o součinnost, tj. zejména o poskytnutí informací a relevantních listin. Notář může zároveň v těchto případech prodloužit lhůtu pro vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu, ne však více než o 3 měsíce. Ani tato prodloužená lhůta však nejspíše v praxi nebude k vyvrácení vážného podezření nebo naopak definitivnímu zjištění, že účel přeshraniční přeměny je skutečně zneužívající či podvodný, stačit.

Při vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu jej notář uloží přímým zápisem do sbírky listin. Tímto postupem dochází rovněž ke sdílení osvědčení mezi relevantními orgány členských států prostřednictvím systému propojení rejstříků, tzv. BRIS (Business Registers Interconnection System).

Mezi změnami je dále nová varianta fúze, která se uplatní jak pro fúze přeshraniční, tak vnitrostátní, a jejím účelem je zjednodušit proces přeměn, při kterých se slučují společnosti, jejichž společníci jsou tytéž osoby mající v každé zúčastněné společnosti podíly ve stejném poměru, případně všechny podíly ve všech zúčastněných společnostech vlastní jediná osoba.

Při využití zjednodušeného postupu se nevyžaduje uvést v projektu fúze údaje o (i) výměnném poměru podílů společníků zanikající společnosti na nástupnické společnosti, (ii) právech, jež nástupnická společnost poskytne vlastníkům dluhopisů, a (iii) výši vypořádacího podílu pro případ vystoupení společníka. Dále není vyžadováno vyhotovení zprávy o přeshraniční fúzi zanikající zúčastněnou společností, zpracování znalecké zprávy o přeshraniční fúzi a primárně není vyžadováno schválení přeshraniční fúze valnou hromadou či jediným společníkem zanikající zúčastněné společnosti, což způsobuje snížení nákladů na proces přeměny vzhledem k nižšímu počtu potřebných notářských zápisů.

Rozdělení vyčleněním je formou rozdělení společnosti, která je zcela nová jak pro evropskou legislativu, tak pro český právní řád. V důsledku vyčlenění přechází vyčleněná část jmění rozdělované společnosti na nástupnickou společnost výměnou za podíl této nástupnické společnosti, která již je nebo se tím stává dceřinou společností rozdělované společnosti. Český zákon o přeměnách umožňuje vyčlenění jako přeshraniční i vnitrostátní formu rozdělení, a to se vznikem nových společností i sloučením s již existující společností, příp. jejich kombinaci.

Vyčlenění se vznikem nové společnosti může být využito např. při záměru založit dceřinou společnost, jejímž jediným společníkem má být rozdělovaná společnost, a převést na ni konkrétní část jmění rozdělované společnosti. Ačkoliv se může jednat o proces nákladnější, než jakým je prosté založení nové společnosti, díky přechodu jmění z rozdělované na nástupnickou společnost spolu se všemi souvisejícími právy a povinnostmi je tímto postupem zaručena všech těchto práv a povinností. Zároveň lze proces vyčlenění využít jako způsob ekvitního financování nástupnické společnosti.

V případě, kdy přechází část jmění v důsledku vyčlenění sloučením s již existující společností z rozdělované společnosti, která je už před přeměnou jediným společníkem nástupnické společnosti, lze opět využít zjednodušenou podobu této přeměny. Bylo by nadbytečné, aby v tomto případě rozdělovaná společnost nabývala nové podíly na nástupnické společnosti. Proto se umožňuje, aby projekt vyčlenění v případě, kdy je rozdělovaná společnost jediným společníkem nástupnické společnosti, nabytí nového podílu vyloučil. Zároveň se nevyžaduje schválení rozdělení vyčleněním sloučením jediným společníkem nástupnické společnosti, kterým je rozdělována společnost, a postačí tak pouze schválení valnou hromadou nebo jediným společníkem rozdělované společnosti.

Zákon o přeměnách před novelizací vyžadoval, aby za každou společnost zúčastněnou na přeměně bylo zveřejněno oznámení o uložení projektu přeměny do sbírky listin spolu s upozorněním pro věřitele na jejich práva v obchodním věstníku. Toto povinné zveřejňování v obchodním věstníku nemělo znatelný pozitivní efekt na uplatňování práv dotčených osob (zejm. věřitelů zúčastněných společností) a naopak představovalo zbytečný náklad v řádech jednotek tisíců korun za každou společnost a administrativní zátěž.

Novela tuto povinnost ruší a na jejím místě zavádí povinnost společnosti zúčastněné na přeměně uložit do sbírky listin obchodního rejstříku projekt přeměny a upozornění pro společníky, věřitele a zástupce zaměstnanců či přímo zaměstnance (pokud zástupce nemají) na jejich práva podle zákona o přeměnách, a to alespoň 1 měsíc přede dnem schválení přeměny. Společnost, která má vlastní internetovou stránku, zároveň zpřístupní upozornění na této své internetové stránce.

Jako další nadbytečnou administrativní povinnost novela zákona o přeměnách zrušila požadavek na jmenování znalce pro účely ocenění při přeměně soudem. Tento požadavek zbytečně zatěžoval nejen společnosti zúčastněné na přeměně a navrhované znalce, ale rovněž samotné krajské soudy, které rozhodnutí o návrhu na jmenování znalce pro ocenění při přeměně vydávaly. Znalec tak je nově vybírán ze seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů přímo osobou zúčastněnou na přeměně, resp. dohodou všech zúčastněných osob.

K uvolnění doposud poměrně striktních pravidel pro znalecké ocenění při přeměnách, snižování administrativní zátěže a také navýšení konzistentnosti právního řádu přispívá rovněž nová možnost využití výjimek z povinnosti znaleckého ocenění, které stanoví zákon o obchodních korporacích. Výjimky jsou aplikovatelné v případech ocenění investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, u nichž lze pro určení jejich ceny použít vážený průměr z cen, za které byly uskutečněny obchody tímto cenným papírem nebo nástrojem na jednom nebo více evropských regulovaných trzích v době 6 měsíců před vnesením vkladu, nebo také v případech ocenění jiného majetku, u něhož lze použít pro určení jeho ceny také reálnou hodnotu určenou obecně uznávaným nezávislým odborníkem za využití obecně uznávaných standardů a zásad oceňování či použít, účtuje-li společnost o takovém majetku v reálných hodnotách, pro určení jeho ceny tuto reálnou hodnotu vykázanou v účetní závěrce za předchozí účetní období. O využití výjimky z povinného ocenění rozhoduje statutární orgán příslušné společnosti.

Jedním z cílů nové úpravy je rovněž posílení ochrany osob, které mohou být přeměnou dotčeny. Takovými osobami jsou zejména společníci (zejm. menšinoví společníci), věřitelé a zaměstnanci.

Novou úpravou je dotčeno např. právo společníků vystoupit ze společnosti při nesouhlasu s přeshraniční přeměnou. K využití práva vystoupit ze společnosti musí společník hlasovat proti schválení přeměny nebo projevit svůj nesouhlas jiným způsobem, pokud hlasovat nemohl (např. pokud je společník vlastníkem podílu bez hlasovacího práva). Český zákon o přeměnách umožňuje oproti evropské úpravě toto právo společníka využít při všech přeshraničních přeměnách, nikoliv jen v případech, kdy má společník získat účast ve společnosti v zahraničí.

Právo společníka vystoupit ze společnosti je nutno uplatnit písemně doručením společnosti nejpozději ve lhůtě 1 měsíce od schválení přeměny valnou hromadou. Vystoupení společníka nelze odvolat. Nástupnická společnost, v níž měl vystupující společník nabýt podíl nebo akcie, poskytne vystupujícímu společníkovi vypořádací podíl, který musí být určen ve výši přiměřené reálné hodnotě podílu nebo akcie. Při nedodržení reálné hodnoty je vystupující společník oprávněn požadovat dorovnání v penězích uplatněním svého nároku u soudu.

Změny se dotýkají také práv věřitelů, když promítají požadavky stanovené směrnicí na ochranu věřitelů a sjednocují režim vnitrostátních a přeshraničních přeměn. Namísto původního práva věřitelů na poskytnutí dostatečné jistoty se stanoví právo požadovat dostatečné zajištění pohledávek, jejichž dobytnost se v důsledku přeměny zhorší. Věřitelé mohou uplatnit své právo na dostatečné zajištění ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění projektu přeměny (nikoliv v původní lhůtě 6 měsíců). Při neuplatnění práva na dostatečné zajištění u soudu včas, právo věřitele zaniká. Oprávnění věřitelů se naopak rozšiřuje ve vymezení pohledávek, jejichž zajištění je věřitel oprávněn se domáhat v případě důvodné obavy o zhoršení jejich dobytnosti. Nově jsou mezi pohledávky, jejichž zajištění se lze v souvislosti s přeměnou domáhat, výslovně zahrnuty všechny dosud nesplatné pohledávky ze závazků vzniklých před zveřejněním projektu přeměny včetně pohledávek budoucích nebo podmíněných. Chráněny jsou tak výslovně i pohledávky z dlouhodobých smluvních vztahů, např. nájemní nebo jiné obdobné smlouvy.

Vedle zákona o přeměnách došlo k úpravám několika dalších souvisejících zákonů. Hlavní z nich je změna zákona o veřejných rejstřících, který nově obsahuje ucelenou úpravu procesních pravidel týkajících se zápisu přeměn do obchodního rejstříku.

Zákon o veřejných rejstřících nově vymezuje údaje o přeměně, které mají být zapsány do obchodního rejstříku při uveřejnění projektu přeměny na internetové stránce zúčastněné společnosti. Dále stanoví povinnost uložit do sbírky listin obchodního rejstříku upozornění pro věřitele, zaměstnance na jejich práva a nově také zahajovací rozvahu každé nástupnické společnosti.

V souvislosti s novelou zákona o přeměnách má Ministerstvo spravedlnosti provést aktualizaci informačního systému tak, aby systém prováděl automatický zápis informace o účasti společnosti na přeměně, a to vždy v návaznosti na provedení zápisu údajů o přeměně nebo uložení projektu přeměny do sbírky listin.

V neposlední řadě zákon o veřejných rejstřících nově umožňuje notáři ukládat listiny související s projektem přeměny do sbírky listin a provádět přímý zápis údajů o přeměně spolu s uložením upozornění do sbírky listin, což je praktickou a užitečnou změnou.

Závěrem nelze vynechat zmínku o ustanovení o rozdělení akciové společnosti strategického zájmu, které bylo součástí projednávaného návrhu novely zákona o přeměnách, mediálně známé jako ČEZ. Předmětem navrženého ustanovení byla možnost rozdělení akciové společnosti strategického zájmu, s nerovnoměrným výměnným poměrem při získání pouze 85 % schvalujících hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě zanikající nebo rozdělované společnosti, přičemž valná hromada je při takovém rozhodování schopna se usnášet za přítomnosti pouze 2/3 akcionářů. Tímto rozdělením by bylo možné oddělit podnikání a jednotlivé části jmění do samostatných entit, případně změnit akcionářskou strukturu tak, že by jedna společnost byla např. plně ovládána jediným akcionářem a v druhé společnosti by obdrželi podíly všichni ostatní akcionáři. Přezdívku ČEZ si ustanovení vysloužilo z toho důvodu, že mělo dopadnout především právě na společnost ČEZ, a. s.

Pravděpodobně i v důsledku značných kontroverzí a nesouhlasu veřejnosti, které ČEZ vzbuzoval, bylo příslušné ustanovení z návrhu novely zákona o přeměnách nakonec vypuštěno a v konečném znění byl tento návrh přijat bez něj.