Změny zákona o dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2025

Na zdaňovací období roku 2025 dochází k rozšíření předmětu daně u lesních pozemků v zákona o dani z nemovitých věcí. Předmětem daně z pozemků od zdaňovacího období roku 2025 nejsou lesní pozemky¹⁾, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního učení. Na zdaňovací období roku 2024 nebyl předmětem daně celý lesní pozemek, na kterém se nacházel les ochranný nebo les zvláštního určení. Tato úprava vyjímá z předmětu daně pouze části lesních pozemků, a to v rozsahu, v nichž jsou lesy ochranné nebo lesy zvláštního určení podle lesního zákona. To znamená, že nově předmětem daně z pozemků nebude pouze část pozemku, na které se nachází výše uvedené druhy lesů, nikoliv celý pozemek.

Zároveň na zdaňovací období roku 2025 dochází ke změnám stanovení základu daně u lesních pozemků v zákona o dani z nemovitých věcí. Je vypuštěna možnost stanovení základu daně na základě ceny zjištěné podle platných cenových předpisů k 1. 1. zdaňovacího období u lesního pozemku. Stanovit základ daně pro lesní pozemek bude možné na zdaňovací období roku 2025 pouze jako součin skutečné výměry pozemku v m² zjištěné k 1. 1. zdaňovacího období a částky 3,80 Kč.

V souvislosti se zákonem č. 183/2024 Sb. dochází od zdaňovacího období roku 2025 k rozšíření osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 2 zákona o dani z nemovitých věcí. Do zdaňovacího období roku 2024 byly do tohoto osvobození zahrnuty pouze pozemky v rozsahu, v jakém se na nich nachází krajinný prvek skupina dřevin, stromořadí, travnatá údolnice, mez, příkop nebo mokřad, pokud je tento prvek uveden v evidenci ekologicky významných prvků podle zákona upravujícího zemědělství. Od zdaňovacího období roku 2025 jsou osvobozeny další ekologicky významné prvky, a to krajinotvorný sad, terasa, solitérní dřevina a skalka, a to za podmínky, že jsou uvedeny v evidenci ekologicky významných prvků.

Druhy ekologicky významných prvků v evidenci ekologicky významných prvků jsou upraveny v § 5 nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 307/2014 Sb.“). Dle tohoto ustanovení druhem ekologicky významného prvku nebo jeho části v evidenci ekologicky významných prvků, který nelze vyhradit jako neprodukční plochu, je krajinotvorný sad. Dále druhem ekologicky významného prvku nebo jeho části v evidenci ekologicky významných prvků, který lze vyhradit jako neprodukční plochu, je krajinný prvek, kterým je:

Poplatník si může uplatnit nárok na osvobození podle shora uvedeného ustanovení v daňovém přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2025 pouze za předpokladu, že má k 1. 1. 2025 výše uvedený ekologicky významný prvek zapsán v evidenci ekologicky významných prvků. Rozsah ekologicky významného prvku může poplatník zjistit ve Veřejném registru půdy – LPIS²⁾ v informačním panelu, kde je tlačítko „Podklad pro osvobození“, kterým lze vytvořit příslušný podklad pro osvobození.

Na základě zákona č. 349/2023 Sb. dochází s účinností od ke zrušení osvobození podle zákona o dani z nemovitých věcí. Od zdaňovacího období roku 2025 nebudou osvobozeny pozemky v rozsahu, v jakém se na nich nachází příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž, pokud jde o pozemky ostatních ploch mimo zastavěné území obce podle stavebního zákona, které nejsou užívány k podnikání. V návaznosti na zrušení tohoto osvobození byla již na zdaňovací období roku 2024 zavedena do zákona o dani z nemovitých věcí nižší sazba daně ve výši 0,08 Kč za 1 m², která se týká pozemků zařazených do skupiny nevyužitelných ostatních ploch, tj. pozemků evidovaných v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha a se způsobem využití pozemku neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň nebo zeleň. Danou skupinu pozemků může obec zatížit místním koeficientem v rozmezí od 0,5 a 1,5, a to pouze pro danou skupinu pozemků. Zároveň na zdaňovací období roku 2024 došlo k zavedení osvobození podle § 4 odst. 1 písm. z) zákona o dani z nemovitých věcí, na základě kterého může obec osvobodit obecně závaznou vyhláškou ostatní plochy se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň, zeleň nebo jiná plocha. Dle § 4 odst. 6 zákona o dani z nemovitých věcí musí obec v obecně závazné vyhlášce zároveň stanovit, na které způsoby využití pozemku se osvobození vztahuje. Pokud obec v obecně závazné vyhlášce nestanoví způsob využití pozemku, na který se toto osvobození vztahuje, platí, že se osvobození vztahuje na všechny pozemky se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň nebo zeleň (na jiné plochy se automaticky nevztahuje).

Dále dochází k upřesnění osvobození podle zákona o dani z nemovitých věcí. Osvobození pozemků veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť je nahrazeno osvobozením pozemků v rozsahu, v jakém se na nich nachází

Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2023 Sb. uvádí, že pojem „veřejně přístupný prostor“ se nahrazuje pojmem „veřejná prostranství“, který je definován v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (stejně tak jako v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze) a obsahuje i veřejně přístupné parky. Veřejným prostranstvím podle § 34 zákona o obcích jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví tohoto prostoru. Osvobození dle zákona o dani z nemovitých věcí by tedy měly požívat zejména pozemky evidované v územním plánu obce jako veřejná prostranství nebo pozemky určené obecně závaznou vyhláškou jako místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Další prostory přístupné bez omezení, obsažené v § 34 zákona o obcích, je dle důvodové zprávy nutné vykládat tak, že nejde o jakékoliv prostory, tj. jiné prostory, ale že jde o prostranství mající obdobný charakter jako „ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky“. Zákonný požadavek přístupnosti každému bez omezení se vztahuje na veškerá veřejná prostranství, tj. na prostranství vyjmenovaná v zákoně o obcích i na tzv. „další prostory“. Dalšími veřejnými prostranstvími jsou bezesporu např. dětská hřiště či parkoviště. Pozemek v rozsahu, v jakém se na něm nachází veřejné prostranství, požívá osvobození, neboť skutečnost, že pozemek je veřejným prostranstvím, znemožňuje vlastníku pozemku jeho užívání, protože pozemek nebo jeho část je přístupná každému bez omezení, tj. nelze za přístup na pozemek požadovat protiplnění či nelze přístup na pozemek, který je veřejným prostranstvím, vlastníkem omezit, neboť samotný neoprávněný zábor veřejného prostranství je přestupkem podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.

K zákona o dani z nemovitých věcí důvodová zpráva uvádí, že pozemky jsou osvobozeny v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupná sportoviště, přičemž veřejně přístupným sportovištěm se rozumí sportoviště, které je přístupné každému bez omezení, tj. nelze za přístup na pozemek požadovat protiplnění – například platbu za určitý čas užívání sportoviště. Mělo by se jednat zejména o veřejně přístupná sportoviště nacházející se v městských parcích. Skutečnost, že občasně, v předem vymezeném čase, není sportoviště veřejně přístupné, protože je např. užíváno školou (např. každé úterý od 9 do 11 hodin), není překážkou pro uplatnění osvobození.

Za veřejně přístupnou účelovou komunikaci podle zákona o dani z nemovitých věcí lze dle důvodové zprávy k novele zákona o dani z nemovitých věcí považovat trvalou a v terénu rozeznatelnou dopravní cestu, určenou k užívání blíže neurčeným počtem osob, sloužící ke spojování nemovitých věcí navzájem či s jinými pozemními komunikacemi, čímž naplňuje nezbytnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu osob a potřebných pozemků a k jejímuž vzniku dal vlastník souhlas, respektive nevyjádřil se proti jejímu vzniku kvalifikovaným nesouhlasem. Dále se uvádí, že mezi veřejně přístupné účelové komunikace bezesporu patří například veřejně přístupné lesní cesty, polní cesty, turistické stezky, cyklostezky a přístupové cesty k vodě. Za veřejně přístupnou účelovou komunikaci lze považovat i například lesní cestu se závorou, která znemožňuje vjezd vozidel do lesa, ale je využívána pro pěší turistiku. Lesní cesty se podle významu, účelu a konstrukce dělí na lesní cesty pro celoroční provoz a lesní cesty pro sezónní provoz. Lesní cesty pro celoroční provoz jsou jednopruhové cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz. Vždy jsou opatřeny vozovkou a technicky účelným odvodněním a výhybnami. Nejmenší šířka jízdního pruhu je 3,0 m a nejmenší volná šířka lesní cesty je 4,0 m. Lesní cestou pro sezónní provoz jsou jednopruhové cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností alespoň sezónní provoz. V případě nedostatečně únosného a nedostatečně odvodněného podloží se opatřují provozním zpevněním nebo vozovkou. Vždy se opatřují účinným a technickým účelným odvodněním a výhybnami. Nejmenší šířka jízdního pruhu je 3,0 m a nejmenší volná šířka lesní cesty je 4,0 m. Lesní svážnice a technologické linky nejsou řazeny mezi lesní cesty, ale mezi ostatní trasy pro lesní dopravu. Tyto trasy primárně slouží pro soustřeďování dřeva, nemusí být trvalého charakteru, neboť se často mění dle místa těžby dřeva a zpravidla je nelze považovat za veřejně přístupné místní komunikace. Za veřejně přístupné účelové komunikace lze lesní svážnice a technologické linky považovat v případě, že mimo soustřeďování dřeva jsou užívány i dalším blíže neurčeným počtem osob, čímž naplňují nezbytnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu osob a potřebných pozemků. Důvodová zpráva dále uvádí, že polní cestu lze chápat jako účelovou komunikaci, která slouží zejména zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci, jako cyklistická stezka nebo stezka pro pěší, a dále ji lze charakterizovat jako směrově nerozdělenou komunikaci. Může se jednat tedy o cesty mezi poli, ale i jinde ve volné krajině. Za polní cestu nelze považovat pouze vyjeté koleje zemědělskou technikou mezi poli, které slouží jen pro přesun zemědělské techniky konkrétní osoby.³⁾

Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věc lze uplatnit v případě, že jsou splněny podmínky dle zákona o dani z nemovitých věcí. Pozemky nesmí být užívány k podnikání, pronajímány či propachtovány. V případě, že jsou výše uvedené pozemky užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány, nelze osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věc uplatnit. Pokud se osvobození vztahuje na celý pozemek, není nutné takovýto pozemek uvádět v daňovém přiznání. V případě, že se osvobození vztahuje pouze na část pozemku, je nutné jej do daňového přiznání uvést.

V návaznosti na vymezení pojmu lesní pozemek v § 1a odst. 1 písm. c) zákona o dani z nemovitých věcí dochází na zdaňovací období roku 2025 ke změně osvobození podle zákona o dani z nemovitých věcí. Nahrazuje se ne zcela jasný pojem „pozemek v lesích“ pojmem „lesní pozemek“. Lesním pozemkem se rozumí pozemek evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku lesní pozemek. Od daně z pozemků jsou tedy nově osvobozeny části pozemků, na kterých je zřízena měřická značka bodu bodového pole včetně signalizačního a ochranného zařízení bodu bodového pole, a pásy lesních pozemků v rozsahu vyčleněném pro rozvody elektrické energie a plynů. Je třeba upozornit, že s ohledem na negativní vymezení předmětu daně v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí jsou předmětem daně pouze lesní pozemky v rozsahu, v němž jsou lesy hospodářské⁴⁾, takže se výše uvedené osvobození může týkat pouze těchto lesních pozemků.

U osvobození zdanitelných staveb dochází na zdaňovací období roku 2025 ke změnám zákona o dani z nemovitých věcí, a to ve vztahu k osvobození podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona o dani z nemovitých věcí, podle kterého jsou osvobozeny zdanitelné stavby drah a na dráze, letecké, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím podle stavebního zákona užívány k veřejné dopravě. Tyto zdanitelné stavby budou osvobozeny pouze za předpokladu, že nebudou užívány k podnikání v jiné oblasti než veřejná doprava nebo pronajímány anebo propachtovány za jiným účelem než k zajišťování veřejné dopravy.

Na zdaňovací období roku 2025 se dále mění právní úprava týkající se poplatníků daně ze staveb a jednotek podle zákona o dani z nemovitých věcí. Jsou vypuštěny výjimky pro zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky sloužící pro bydlení. Od zdaňovacího období roku 2025 je poplatníkem daně ze staveb a jednotek vždy nájemce nebo pachtýř u pronajaté nebo propachtované zdanitelné jednotky nebo zdanitelné stavby, je-li s nimi příslušná hospodařit Správa státních hmotných rezerv nebo jsou-li převedené na základě rozhodnutí o privatizaci na Ministerstvo financí. Dále je poplatníkem daně ze staveb a jednotek uživatel zdanitelné jednotky nebo zdanitelné stavby, pokud vlastník zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky není znám nebo je se zdanitelnou stavbou či zdanitelnou jednotkou příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Na zdaňovací období roku 2024 nebyly poplatníky daně ze staveb a jednotek nájemci nebo pachtýři, pokud se jednalo o budovy obytného domu nebo o zdanitelné jednotky, které zahrnovaly byty, sklepy nebo komory, s nimiž byla příslušná hospodařit Správa státních hmotných rezerv, nebo byly-li převedeny na základě rozhodnutí o privatizaci na Ministerstvo financí.

Obdobná výjimka existovala i pro uživatele, kteří užívali budovy obytného domu nebo zdanitelné jednotky, které zahrnovaly byty, sklepy nebo komory, jejichž vlastník nebyl znám nebo s nimi byl příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových., ale pouze za předpokladu, že předmětné nemovité věci užívali k podnikání. V případě, že by tyto nemovité věci byly užívány bez právního titulu, ale nesloužily by k podnikání, jsou s ohledem na § 9 odst. 4 zákona o dani z nemovitých věcí osvobozeny podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí, protože se jedná o zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky ve vlastnictví České republiky, které nejsou pronajaty, propachtovány nebo nejsou užívány k podnikání.

Na zdaňovací období roku 2025 se nebude počet obyvatel obce, podle kterého se stanovuje koeficient podle § 6 odst. 3 a § 11 odst. 4 zákona dani z nemovitých věcí, stanovovat podle posledního sčítání lidu, ale podle zákona o dani z nemovitých věcí bude rozhodující počet obyvatel obce podle vyhlášky k provedení zákona o rozpočtovém určení daní, ve znění účinném k prvnímu dni zdaňovacího období.⁵⁾

Na zdaňovací období roku 2025 dochází ke změně zákona o dani z nemovitých věcí, který upravuje možnost obce modifikovat koeficient podle počtu obyvatel dle § 6 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí, kterým se násobí sazba daně pro stavební pozemky. Dochází ke zrušení pravomoci obce snížit koeficient podle počtu obyvatel o jednu až tři kategorie obecně závaznou vyhláškou. Pravomoc obce zvýšit koeficient o jednu kategorii obecně závaznou vyhláškou zůstává zachována, ale nelze ji aplikovat na část obce. Obec může tento koeficient zvýšit o jednu kategorii pro jednotlivé katastrální území nebo jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část. Zákon o dani z nemovitých věcí dále nově upravuje situace, kdy neodpovídá upravená výše koeficientu podmínkám uvedeným v daném ustanovení. V těchto situacích se na takto stanovený koeficient hledí, jako kdyby nebyl upraven.

K obdobným změnám dochází i u koeficientu podle počtu obyvatel zákona o dani z nemovitých, kterým se násobí sazba daně u skupiny budov obytných domů (budov obytných domů včetně ostatních budov tvořících příslušenství k budově obytného domu) a u skupiny ostatních zdanitelných jednotek (jednotek pro bydlení, jako jsou například bytové jednotky, případně sklepy a komory vymezené jako samostatné jednotky). Pravomoc obce zvýšit tento koeficient o jednu kategorii obecně závaznou vyhláškou zůstává v zákona o dani z nemovitých věcí zachována, ale nelze ji aplikovat na část obce. Obec může tento koeficient zvýšit o jednu kategorii pro jednotlivé katastrální území nebo jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část. Obec může zvýšit o jednu kategorii tento koeficient pro obě skupiny nebo jen u jedné z nich. Stejně jako u stavebních pozemků, a tak i v případě výše uvedených zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek dochází ke zrušení pravomoci obce snížit koeficient podle počtu obyvatel o jednu až tři kategorie obecně závaznou vyhláškou. Obdobně jako v § 6 odst. 4 zákona o dani z nemovitých věcí i v případě ustanovení § 11 odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí, neodpovídá-li upravená výše koeficientu podmínkám uvedeným v daném ustanovení, hledí se na takto stanovený koeficient, jako kdyby nebyl upraven.

Koeficient 1,5, který je upraven v § zákona o dani z nemovitých věcí se 1. 1. 2025 ruší, dochází k přečíslování odstavců § 11 zákona o dani z nemovitých věcí a na zdaňovací období roku 2025 již nebude používán při výpočtu daně ze staveb a jednotek.

Na zdaňovací období roku 2025 může obec podle zákona o dani z nemovitých věcí stanovit obecně závaznou vyhláškou, vydanou v souladu s § 16a zákona o dani z nemovitých věcí, místní koeficient ve výši v rozmezí 0,5–5,0 pro:

Pro pozemky zařazené do skupiny vybraných zemědělských pozemků⁶⁾, skupiny trvalých travních porostů a skupiny nevyužitelných ostatních ploch⁷⁾ lze stanovit místní koeficient pouze pro danou skupinu a pouze ve výši v rozmezí 0,5–1,5.

Dále může obec stanovit místní koeficient pro vybrané nemovité věci, a to na základě zákona o dani z nemovitých věcí, což ale nelze učinit formou obecně závazné vyhlášky, ale je nutné, aby obec vydala opatření obecné povahy. Oproti obecně závazné vyhlášce musí obec v opatření obecné povahy uvést důvody, proč stanovuje místní koeficient pro vymezené nemovité věci, a tyto nemovité věci jednoznačně označit podle zákona o dani z nemovitých věcí. V případě, že obec označí nemovité věci v rozporu s zákona o dani z nemovitých věcí, hledí se na ně dle § 12a odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí, jako by pro ně opatřením obecné povahy nebyl místní koeficient pro vymezené nemovité věci stanoven.⁸⁾ Na zdaňovací období roku 2025 tedy již nelze použít místní koeficient stanovený obecně závaznou vyhláškou pro vybrané nemovité věci vydanou před účinností změn dle zákona č. 349/2023 Sb. od 1. 1. 2025, neboť zákon o dani z nemovitých věcí nově stanoví, že stanovit místní koeficient pro vybrané nemovité věci lze pouze opatřením obecné povahy. Takovéto „staré“ obecně závazné vyhlášky zůstanou sice dále platné, ale správce daně k nim nebude moci přihlédnout.

V případě, že obec místní koeficient nestanoví, platí pravidlo uvedené v zákona o dani z nemovitých věcí, že je místní koeficient ve výši 1,0.

V zákona o dani z nemovitých věcí jsou upravena tzv. kolizní pravidla pro případy, kdy obec zavede více místních koeficientů dopadajících na jednu nemovitou věc, a to tak, aby se v konečném důsledku na nemovitou věc vztahoval nejvýše jeden místní koeficient. Pravidla jsou nastavena tak, že absolutní přednost má místní koeficient pro vymezenou nemovitou věc, který se na ni použije bez ohledu na jiné místní koeficienty.⁹⁾ Dále je stanovena přednost všech ostatních koeficientů před koeficientem pro obec, což znamená, že pokud se na nemovitou věc vztahuje vedle místního koeficientu pro obec také jiný místní koeficient, místní koeficient pro obec se na ni nepoužije. Pravidla v zákona o dani z nemovitých věcí je nutné dále aplikovat systematicky od odstavce 6 do odstavce 8. Pokud se podle zákona o dani z nemovitých věcí na nemovitou věc vztahuje vedle místního koeficientu pro jednotlivé katastrální území také místní koeficient pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část, místní koeficient pro katastrální území se na ni nepoužije, což je odůvodněno tím, že městský obvod, resp. městská část, jsou samosprávné územní jednotky, a tedy místní koeficient pro ně vyjadřuje více vůli místních občanů reprezentovanou skrze zvolené zastupitele. Pokud má katastrální území stejný název jako městský obvod nebo městská část a z obecně závazné vyhlášky nevyplývá, zda je místní koeficient stanoven pro katastrální území, nebo pro městský obvod, či městskou část, postupuje se podle zákona o dani z nemovitých věcí a má se za to, že je místní koeficient stanoven pro městský obvod nebo pro městskou část. Pokud jde o vztah místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí a místního koeficientu pro jednotlivé katastrální území, platí podle zákona o dani z nemovitých věcí, že se vždy použije vyšší z nich. V případě, že se na nemovitou věc vztahuje vedle místního koeficientu pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí také místní koeficient pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část, použije se podle zákona o dani z nemovitých věcí vyšší z nich, nestanoví-li obec v obecně závazné vyhlášce jinak. Pojem lze chápat tak, že obec určí v obecně závazné vyhlášce, že se použije nižší z nich.

Vymezení místních koeficientů upravuje zákona o dani z nemovitých věcí, který vymezuje pravidla, podle kterých se místní koeficient použije. Je jednoznačně stanoveno, že místní koeficient pro obec se vztahuje na všechny nemovité věci na území celé obce. Z toho vyplývá, že se vztahuje na všechny nemovité věci v obci, bez ohledu na to, zda jde o pozemek, zdanitelnou stavbu, nebo zdanitelnou jednotku a do jaké skupiny tato nemovitá věc spadá. Obdobně je tomu u místního koeficientu pro jednotlivé katastrální území, kde se místní koeficient vztahuje na všechny nemovité věci na území daného katastrálního území. V případě místního koeficientu pro jednotlivý městský obvod nebo jednotlivou městskou část se místní koeficient vztahuje na všechny nemovité věci na území daného městského obvodu nebo dané městské části podle zákona upravujícího územní samosprávu. Pokud obec stanoví místní koeficient pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí, vztahuje se koeficient na všechny nemovité věci dané skupiny podle § 5a nebo 10a novely zákona o dani z nemovitých věcí, a to na území celé obce. Dále je stanoveno, že místní koeficient pro vymezené nemovité věci může být stanoven jak ve vztahu k jednotlivě určené nemovité věci, tedy k pozemku, zdanitelné stavbě nebo zdanitelné jednotce, tak k jejich souboru. Je třeba upozornit, že výše uvedená pravidla se na základě zákona o dani z nemovitých věcí nevztahují na pozemky zařazené do skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch. Místní koeficient pro pozemek zařazený do skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch lze podle zákona o dani z nemovitých věcí stanovit pouze formou místního koeficientu pro danou skupinu a pouze ve výši v rozmezí 0,5–1,5.

Přechodná ustanovení k zákonu č. 349/2023 Sb. v bodu 7 písm. a) až d) upravují použití místních koeficientů stanovených obecně závaznými vyhláškami vydanými před účinností změn dle zákona č. 349/2023 Sb. od 1. 1. 2025. Z těchto přechodných ustanovení vyplývá, že pokud obec stanovila obecně závaznou vyhláškou místní koeficient pro celou obec, je tento koeficient platný i pro zdaňovací období roku 2025. Obdobně je tomu i v případě, že obec stanovila před účinností změn dle zákona č. 349/2023 Sb. od 1. 1. 2025 obecně závaznou vyhláškou místní koeficient pro celé katastrální území, městskou část nebo městský obvod, případně pro všechny pozemky nacházející se na území celé obce zařazené ve skupině vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch. I v těchto případech je tento koeficient platný i pro zdaňovací období roku 2025. Z bodu 8 přechodných ustanovení k zákonu č. 349/2023 Sb. dále vyplývá, že pravidlo uvedené § 12a odst. 1 zákona o dani z nemovitých věcí, které stanovuje, že pokud má katastrální území stejný název jako městský obvod nebo městská část a z obecně závazné vyhlášky nevyplývá, zda je místní koeficient stanoven pro katastrální území, nebo pro městský obvod, či městskou část, má se za to, že je stanoven pro městský obvod nebo pro městskou část, lze aplikovat i obecně závazné vyhlášky vydané před účinností změn dle zákona č. 349/2023 Sb. od 1. 1. 2025.

V návaznosti na zrušení koeficientu 1,5 dochází k přečíslování odstavců zákona o dani z nemovitých věcí, které upravují případy, kdy poplatníkovi nevzniká povinnost podat daňové přiznání. Zároveň v návaznosti na účinnost zákona č. 251/2023 Sb. dochází k novelizaci zákona o dani z nemovitých věcí u případů, kdy nepřešlo do 31. 12. zdaňovacího období vlastnické právo k nemovité věci prodané v dražbě. V těchto případech je poplatník povinen za nemovitou věc podat daňové přiznání nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po uplynutí kalendářního měsíce, v němž byly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené v dražbě vydražitelem nebo předražitelem. Oproti úpravě platné do 31. 12. 2024 dochází pouze k legislativnětechnickým změnám, ale zásadní změnou je, že podle § 24 odst. 2 zákona č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách, nabývá-li se vlastnické právo k předmětu veřejné dražby zápisem do veřejného seznamu, stane se vydražitel vlastníkem zápisem do takového seznamu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případě vydražení nemovité věci ve veřejné dražbě dojde k nabytí vlastnického práva vkladem do katastru nemovitostí, a proto § 13a odst. 12 zákona o dani z nemovitých věcí nebude možné aplikovat na případy nabytí nemovité věci ve veřejné dražbě. Toto ustanovení bude možné aplikovat pouze v případě nabytí vlastnického práva v rámci jiných typů dražeb.