Přerušení podnikání a nájmu u fyzické osoby

Poplatník daně z příjmů fyzických osob může přerušit svou činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP (podnikání), krátkodobě nebo dlouhodobě.

Pokud podnikatel znovu zahájí přerušené podnikání do zákonného termínu pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla činnost přerušena, bude postupovat z hlediska sestavení daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, jako by k přerušení podnikání v průběhu zdaňovacího období nedošlo.

Pokud však podnikatel přerušené podnikání nezahájí opět do zákonného termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byla činnost přerušena, bude postupovat stejným způsobem jako při ukončení podnikání. Vyplývá to ze znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP, ve kterém se uvádí, že ve kterém byla činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, přerušena.

Při přerušení samostatné činnosti poplatníkem, který vede daňovou evidenci dle § 7b ZDP a nezahájí přerušenou činnost do termínu pro podání daňového přiznání, je poplatník povinen upravit dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni přerušení činnosti, o

se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do přerušení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

Pokud fyzická osoba obdrží uhrazení pohledávek, o které zvýšila základ daně při přerušení činnosti, plně nebo částečně v následujících zdaňovacích obdobích, bude postupovat dle § 23 odst. 4 písm. d) ZDP. Zde se uvádí, že do základu daně se nezahrnují částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle zákona. Hodnota následně uhrazených pohledávek již neovlivní zdanitelný příjem fyzické osoby ve zdaňovacím období, kdy jsou pohledávky uhrazeny.

Vzhledem k tomu, že při přerušení podnikání a jeho nezahájení do termínu pro podání daňového přiznání se zvyšuje základ daně o cenu nespotřebovaných zásob, pak se po znovuzahájení podnikání a dalším využívání těchto zásob k podnikání zahrne do základu daně při prodeji nespotřebovaných zásob pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých do úpravy základu daně při přerušení podnikání.

Podle znění bodu 1 pokynu GFŘ D-59 k § 23 odst. 8 ZDP se za přerušení činnosti považují i případy, kdy:

Vzhledem k tomu, že přerušení podnikání má vážný dopad na úpravu základu daně, nutno pečlivě zvažovat o termínu přerušení podnikání zejména s ohledem na výši neuhrazených pohledávek a skladovaných zásob, které zvýší základ daně při přerušení podnikání, a jeho neobnovení do termínu pro podání daňového přiznání (ve smyslu znění § 136 odst. 1 a odst. 2 daňového řádu).

, který přeruší činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, a tuto činnost nezahájí opět do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byla tato činnost přerušena, . Nejedná se totiž o ukončení činnosti poplatníka, ale pouze o dočasné přerušení jeho samostatné činnosti. Pokud poplatník má v obchodním majetku zahrnutý odpisovaný hmotný majetek, tento je i při přerušení samostatné činnosti stále zahrnut v obchodním majetku – z toho důvodu se na jeho daňové odpisování vztahuje § 26 odst. 6 ZDP, což znamená, že poplatník i při přerušení samostatné činnosti v průběhu zdaňovacího období uplatní v daňovém přiznání za zdaňovací období odpis ve výši ročního odpisu hmotného majetku.

Při přerušení činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP (podnikání) fyzické osobě, která vede povinně nebo dobrovolně účetnictví, a poplatník nezahájí tuto činnost do termínu pro podání daňového přiznání, upraví poplatník dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 1 ZDP svůj výsledek hospodaření o

Úplata z finančního leasingu hmotného majetku se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do přerušení činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti.

Pokud fyzická osoba – podnikatel nevede účetnictví ani daňovou evidenci, ale uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP, pak při přerušení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a jejím nezahájení do termínu pro podání daňového přiznání upraví dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 ZDP rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni přerušení činnosti, o

Při přerušení podnikání poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti, který je v paušálním režimu ve smyslu § 2a ZDP a uplatňuje paušální daň dle § 7a ZDP, může dojít ke dvěma situacím:

V tomto případě se na poplatníka vztahuje , kde se uvádí:

Toto pravidlo uvedené v § 7a odst. 2 písm. c) ZDP spočívá v tom, že poplatník, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu před koncem zdaňovacího období z důvodu, že ukončil nebo přerušil činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, bude mít paušální daň v případě, že úpravy zvyšující základ daně, které by musel provést, kdyby za zdaňovací období, ve kterém ukončil nebo přerušil činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, vedl daňovou evidenci, nepřesáhnou spolu s jeho příjmy ze samostatné činnosti limit rozhodných příjmů pro dané pásmo paušální daně (buď zvolené pásmo paušální daně, nebo pásmo, které uvede v oznámení o jiné výši paušální daně). Jedná se o úpravy zvyšující základ daně podle § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 ZDP (základ daně se zvyšuje o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, o hodnotu nespotřebovaných zásob a o zůstatky vytvořených rezerv).

. Poplatník následně neplatí paušální zálohy, přičemž na konci zdaňovacího období je jeho daň rovna paušální dani. .

V § 2a odst. 3 ZDP se uvádí, že poplatník daně z příjmů fyzických osob, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu z důvodu, že přerušil činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, a ve stejném zdaňovacím období tuto činnost znovu zahajuje, je poplatníkem ve stejném pásmu paušálního režimu jako před přerušením této činnosti od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tuto činnost znovu zahajuje.

V tomto případě přestává být poplatníkem v paušálním režimu s uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém tyto skutečnosti nastaly, a tuto skutečnost opět musí oznámit dle § 38lg odst. 1 ZDP do 15 dnů správci daně. Poplatník neplatí od tohoto měsíce paušální zálohy správci daně a na konci zdaňovacího období není jeho daň rovna paušální dani. Poplatník je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob včetně pojistných přehledů na OSSZ a příslušnou zdravotní pojišťovnu. Zaplacené paušální zálohy budou započteny jak na výslednou daň z příjmů, tak na výsledné pojistné na zdravotní a sociální pojištění.

Tak jak jsme popsali v předchozím textu, je nutno upravit základ daně dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP i v případě přerušení nájmu v průběhu zdaňovacího období, pokud tento nájem není znovu zahájen do termínu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období, ve kterém byl nájem přerušen. Postup úpravy je odlišný dle toho, zda poplatník s příjmy z nájmu zdaňovanými dle § 9 ZDP vede evidenci příjmů a výdajů, nebo vede na základě svého rozhodnutí účetnictví, anebo uplatňuje k příjmům z nájmu paušální výdaje. Daňové řešení u těchto variant se shoduje s postupem úpravy základu daně při přerušení podnikání u poplatníka, který vede daňovou evidenci, vede účetnictví, anebo uplatňuje paušální výdaje.