Ukončení podnikání fyzické osoby z hlediska daní

Vydáno: 34 minut čtení

Definitivní ukončení podnikání fyzické osoby alias osoby samostatně výdělečně činné provází nejprve oznamovací povinnosti vůči živnostenskému úřadu, finančnímu úřadu, správě sociálního pojištění, zdravotní pojišťovně, úvěrující bance a obchodním partnerům. V zájmu daňové spravedlnosti je dále potřeba provést určité jednorázové úpravy základu daně z příjmů, které jsou poplatné způsobu uplatňování daňových výdajů. Například při vedení daňové evidence fyzická osoba svůj základ daně zvýší o neuhrazené pohledávky a skladované zásoby, naopak jej sníží o obchodní dluhy. Jde-li o plátce DPH, přistupují starosti se zrušením registrace k této dani, s čímž je spojeno spravedlivé „vrácení“ části daně z majetku pořízeného prakticky bez DPH – coby plátce si ji totiž obvykle nárokoval k odpočtu – který zůstává neplátci.

Ukončení podnikání fyzické osoby z hlediska daní
Ing.
Martin
Děrgel
 
Oznamovací povinnosti
Začněme tím nejjednodušším, na co by neměl podnikatel zapomenout při ukončení své podnikatelské
alias
samostatné činnosti. Pro stručnější vyjadřování si pro podnikatele vypůjčíme známou legislativní zkratku „OSVČ“, z pojistných zákonů označující „osobu samostatně výdělečně činnou“, kam spadají zejména podnikající občané. Určení dne ukončení činnosti je v kompetenci dané OSVČ, ledaže se jedná o soudní nebo úřední zákaz činnosti, kterému se ale věnovat nebudeme, stejně tak ani dalšímu nedobrovolnému konci podnikání kvůli úmrtí OSVČ.
Většina podnikatelské činnosti OSVČ je vykonávána na základě živnostenského oprávnění. V souladu s § 58 odst. 1 písm. c) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“),
živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže o to podnikatel požádá
. Tato žádost není předmětem správního poplatku. Rozhodnutím živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění toto zaniká, přičemž tuto skutečnost úřad oznámí správci daně, statistickému úřadu, správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně a při koncesované živnosti také orgánu, který vydával stanovisko pro udělení
koncese
.
Pro znalce dřívější právní úpravy poznamenejme, že již od 1. 7. 2008 byla zrušena povinnost dokládat k této žádosti souhlas správce daně. Nicméně i nyní je třeba pamatovat na oznamovací povinnost uloženou § 17 odst. 3 živnostenského zákona, podle níž je
podnikatel povinen živnostenskému úřadu předem oznámit o ukončení provozování živnosti v provozovně.
Za porušení této oznamovací povinnosti mu hrozí pokuta až do výše 100 000 Kč. Z logiky věci by přitom podle názoru autora živnostenský úřad měl žádost o zrušení živnostenského oprávnění automaticky brát rovněž jako oznámení ukončení provozování živnosti v provozovně (provozovnách) dotyčné OSVČ.
Ukončení podnikání, resp. samostatné výdělečné činnosti, musí OSVČ
oznámit své okresní (pražské, městské) správě sociálního zabezpečení, a to do 8. dne kalendářního měsíce následujícího
po měsíci ukončení činnosti. Stanoví to § 48 odst. 1 a 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Za porušení této povinnosti může příslušná správa sociálního zabezpečení uložit OSVČ pokutu až do výše 10 000 Kč.
Obdobnou oznamovací povinnost má OSVČ rovněž vůči své zdravotní pojišťovně, kde ovšem § 10 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, stanoví
lhůtu pouhých 8 dnů od ukončení činnosti.
Za nesplnění této oznamovací povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit OSVČ pokutu opět až do výše 10 000 Kč. Na rozdíl od sociálního pojištění, které není povinné a pojistné se platí jen z dosažených příjmů, vzniká u zdravotního pojištění obecně problém s tím, že pojištěnec (až na výjimky týkající se jeho působení v zahraničí) musí být trvale v České republice (ČR) zdravotně pojištěn. S čímž je spojena povinnost platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Pokud jej dotyčná fyzická osoba přestane platit coby OSVČ, a plátcem pojistného za ní není ani zaměstnavatel ani stát (například z titulu pobírání důchodu nebo péče o malé dítě), musí platit pojistné jako tzv.
osoba bez zdanitelných příjmů,
a to měsíčně ve výši 13,5 % z minimální mzdy.
Ukončením samostatné činnosti končí
status
OSVČ, a není proto již dále třeba platit zálohy na sociální ani zdravotní pojištění. Za daný kalendářní rok je ale nutno podat ještě standardně Přehled o příjmech a výdajích OSVČ v obvyklé lhůtě do jednoho měsíce po termínu podání daňového přiznání a vyrovnat pojistnou povinnost. A obdobně je to se zálohami na daň z příjmů, pokud poslední známá daňová povinnost poplatníka (obvykle za minulý kalendářní rok) přesáhla limit 30 000 Kč. V souladu s § 38a odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“),
poplatník není povinen platit ani zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy,
nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností. Tyto skutečnosti je poplatník
povinen oznámit správci daně.
Jak jsme výše uvedli, zánik živnostenského oprávnění je automaticky povinen živnostenský úřad oznámit také správci daně. Proto musí poplatník samostatně oznamovat pouze případné zrušení oprávnění k podnikání vydaných v zahraničí, a to na tiskopisu číslo 25 5111 MFin 5111 „Oznámení o změně registračních údajů“. Významnější je nez