Spory o prokazatelnost služebních jízd či cest a výdajů s nimi spojených jsou častou oblastí střetů mezi poplatníky a správci daně. Judikatuře z této oblasti je věnován následující příspěvek. V úvodu provedeme tradiční shrnutí rozsudků z obdobných příspěvků, které jsme už v našem časopise zveřejnili dříve (články „Nad problémy spojenými s knihou jízd“ č. 11/2009 a „Kniha jízd a obdobná problematika v judikatuře správních soudů“ č. 5/2023). Garážování služebních vozidel společností s ručením omezeným (dále jen „s. r. o.“) v místech bydliště jejich jednatelů bylo předmětem rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 185/2006-49 ze dne 31. 5. 2007. Jednatelé firmy jezdili služebními vozidly do práce a zpět. Finanční orgány tuto situaci posoudily jako poskytnutí vozidla zaměstnanci pro služební i soukromé účely a požadovaly dodanění ve výši 1 % z pořizovací ceny vozidla měsíčně. Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) došel k závěru, že samotný fakt, že garáže jsou v místě bydliště zaměstnanců, ještě nedělá z jízd jednatelů z kanceláře do garáže soukromé jízdy.
Výdaje na provoz automobilu a obdobná plnění v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
V rozsudku NSS čj. 2 Afs 8/2007-88 ze dne 29. 3. 2007 byla řešena podezřelá situace, kdy
při cestě do stejného města i za rozdílnými účely byl najet vždy stejný počet kilometrů.
Vzhledem k proměnlivé dopravní situaci a dopravním událostem je dle názoru NSS pravděpodobnost, že bude ujetá vzdálenost přesně stejná, velmi malá. Kromě toho žalobce nepředložil mimo čestné prohlášení žádný důkazní prostředek (zápisy z jednání, parkovací lístky apod.), že tvrzené cesty skutečně realizoval a příp. za jakým účelem. Daňové výdaje uznány nebyly.Nedostatky knihy jízd řešil NSS také pod čj. 2 Afs 122/2005-118 ze dne 15. 12. 2005
:
–
nebyl uveden počáteční a konečný stav km za zdaňovací období,
–
byly vykazovány stejné jízdy se shodným počtem kilometrů bez ohledu na účel cesty,
–
vykazované cesty za účelem nákupu a rozvozu zboží neměly žádnou návaznost na skladovou evidenci zboží,
–
žalobce byl ve stejný den souběžně na od sebe vzdálených místech.
Díky tomu neuspělo ani čestné prohlášení žalobce o jízdách, ani následná ústavní stížnost.
V
rozsudku NSS čj. 2 Afs 193/2005-66 ze dne 12. 4. 2006 byla řešena situace, kdy poplatník zakoupil osobní automobil, který dále opravoval a snažil se po ukončení oprav vycházet nikoli z pořizovací ceny, ale z reprodukční pořizovací ceny (tedy „odhadní“ ceny), která pro něj byla výhodnější. Ta mu nebyla uznána, dle zákona o daních z příjmů mělo být odepisováno z původní pořizovací ceny. Neuspěl ani argument poplatníka, že mu byl tento postup doporučen pracovníkem finančního úřadu. Ani pracovník finančního úřadu, ani např. Ministerstva financí nemůže účinně radit v rozporu se zákonem. V knize jízd byly obdobné nedostatky jako v jiných kauzách a žalobce se mylně domníval, že důkazní břemeno je na straně správce daně. Marná byla i ústavní stížnost.
Nejvyšší správní soud řešil opakovaně případ, kdy
správce daně vyzval policejní orgány k předání kamerových záznamů zachycujících jízdy žalobce
a porovnal je s ním vykazovanou knihou jízd. Spor se rozhořel o otázku, zda je taková spolupráce možná mezi uvedenými orgány v rámci zákonných mantinelů. Nejvyšší správní soud nejprve ze dne 21. 7. 2022, čj. 9 Afs 147/2020-34, konstatoval, že ano a odkázal na zákon o policii, dle kterého má práva předmětné záznamy vytvářet a na daňový řád, dle kterého si může správce daně vyžádat potřebné informace od dalších státních orgánů. Následovala ústavní stížnost, které Ústavní soud dne 14. 2. 2023 pod čj. IV. ÚS 2621/22 vyhověl. Ústavní soud totiž konstatoval, že NSS se věnoval jiné otázce, než byla zažalována. Nejvyšší správní soud totiž argumentoval právem policie záznamy
pořídit
a právem správce daně si je vyžádat, pominul však problém, kdy žalobce napadal, že
zpracování
záznamů policií pro správce daně je již nad rámec uvedených pravidel. Ústavní soud tedy kauzu vrátil Nejvyššímu správnímu soudu, který se k danému problému znovu vyjádřil (viz podrobněji rozsudek v další části tohoto textu).V rozsudku NSS ze dne 26. 1. 2023, čj. 4 Afs 174/2022-40, byl předmětem sporu nárok na odpočet DPH z pořízeného vozu Ferrari. Žalobkyně nárok na odpočet obhajovala jednak skutečností, že jej dále poskytovala ke krátkodobým pronájmům, jednak tvrzením, že díky jedinečnosti tohoto vozu bude postupně nabývat na ceně a bude jej tak moci v budoucnu prodat se ziskem. Ani jeden z těchto argumentů neuspěl – krátkodobé pronájmy byly nevěrohodné a informace o navyšování ceny vozu v budoucnu pro jeho další prodej byly označeny za neprokázané. Neuspěl též znalecký posudek, který byl předložen až v soudním řízení.
V kauze řešené NSS 14. 1. 2022, čj. 4 Afs 217/2021-49, byl žalobce úspěšný. Správce daně považoval knihu jízd za neprůkaznou, přitom
z kvalitně zpracované knihy jízd předložené spolupracujícím daňovým subjektem se mu reálně podařilo zpochybnit pouze dvě jízdy ze 63.
Tím nemohlo přejít důkazní břemeno na žalobce. Povinností žalobce nebylo ani uvádět jméno řidiče při jednotlivých jízdách, to ostatně nepožadoval ani zveřejněný pokyn finanční správy. Nestačí, aby správce daně jen konstatoval, že žalobce řadu dalších jízd neprokázal, aniž by uvedl konkrétní pochybnosti o jízdách, a nikoli jen domněnky. Soud konstatoval, že pokud je prokázáno využití vozu k ekonomické činnosti, bylo by neúměrné po daňovém subjektu podrobně prokázat každou jednotlivou jízdu.Naopak v případu řešeném NSS dne 5. 1. 2023 pod čj. 8 Afs 53/2021-37 žalobce úspěšný nebyl. Z předložených knih jízd vyplynulo, že
v některých případech řídila jedna osoba dvě vozidla najednou, tankovalo se na jiném místě, než vozidlo podle knihy jízd jelo,
v dalším případě vozidlo řídila osoba se zlomeninou nohy, jindy pak nemohl automobil ujetou vzdálenost v deklarovaném čase stihnout apod.Též z rozsudku NSS ze dne 25. 6. 2021, čj. 8 Afs 313/2019-35, vyplynula nedostatečná podrobnost knihy jízd (např. pouze názvy měst, málo výstižné popsání účelu cesty bez vazby na konkrétní osobu či nemovi