Institut zástavního práva v daňovém řádu slouží správci daně k zajištění nedoplatku na dani, a má tedy funkci zajišťovací, ale může mít i funkci uhrazovací, pokud daňový dlužník svůj nedoplatek neuhradí a správce daně zpeněží danou zástavu a uspokojí svou pohledávku z výtěžku z prodeje. Daňový subjekt může zástavu správci daně nabídnout například při podání žádosti o posečkání s cílem zajistit správci daně inkasovatelnost daně, ale zástavní právo může také správce daně zřídit z vlastní iniciativy v rámci mantinelů daňových předpisů. Tento článek popisuje základní pravidla pro zástavní právo v rámci daňového řízení.
Zástavní právo podle daňového řádu
Mgr. Ing.
Alena
Wágner Dugová
Jaká jsou pravidla pro zástavní právo obsažená v daňovém řádu?
Zástavní právo je upraveno zejména v ustanoveních § 170 a §170a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), který přímo odkazuje na zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, který obsahuje právní úpravu tohoto instrumentu. Podle