V praxi dochází k situacím, kdy zaměstnavatel získá zakázku v zahraničí a rozhodne se ji realizovat prostřednictvím vyslaného zaměstnance (zaměstnanců). To znamená, že vyslaný zaměstnanec nadále podléhá zaměstnavateli, který jeho práci řídí a zaměstnance odměňuje. Za vyslání se naopak nepovažuje případ, kdy zaměstnanec čerpá u svého zaměstnavatele v České republice pracovní volno bez náhrady příjmu (neplacené volno) a v jiném státě pracuje v pracovněprávním vztahu uzavřeném s jiným zaměstnavatelem. Ve kterém státě je pojištěna vyslaná osoba? Může být mimo zaměstnance vyslána i OSVČ? Z jakého důvodu je důležité, aby byla osoba vyslaná z České republiky vybavena českým formulářem A1? Na jaký rozsah zdravotní péče má vyslaná osoba nárok?
Institut vyslání v souvislostech zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
V těchto souvislostech je důležité, do které země bude zaměstnanec vyslán. Nejčastěji se jedná o vyslání do státu podléhajícího režimu koordinačních nařízení Evropské unie, kdy se postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (pro oba předpisy budeme dále uvádět „Nařízení“). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států, a kromě států Evropské unie podle nich postupují i občané a instituce z Norska, Islandu, Lichtenštejnska (tj. ze států Evropského hospodářského prostoru), ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království. Pro všechny tyto státy budeme v dalším textu uvádět pojem „členský stát“. Podle těchto Nařízení podléhá režimu vyslání i OSVČ, která fakticky může vyslat sama sebe.
Mezinárodní smlouvy
Účastníkem zahraničního systému veřejného zdravotního pojištění je rovněž výdělečně činná osoba (tj. český zaměstnanec nebo česká osoba samostatně výdělečně činná) a to v zemi, se kterou má ČR uzavřenu dvoustrannou mezistátní smlouvu o sociálním zabezpečení, která se vztahuje i na oblast zdra