Směrnice Rady o DPH 2006/112/ES a rozsudky Soudního dvora EU se stávají klíčovými při řešení situací, kdy skutečný základ daně neodpovídá zamýšlenému, což vede k potřebě oprav a nároku na vrácení DPH. V České republice reagují legislativci na vývoj unijního práva zavedením možnosti vrácení bezdůvodně zaplacené DPH správcem daně, které vstoupí v platnost od roku 2026. Zákonodárci implementovali mechanismus, kdy ve výjimečných případech může být příjemci plnění vrácena bezdůvodně zaplacená DPH finančním úřadem, pokud je její vrácení od poskytovatele nemožné. Tato právní úprava vychází z judikatury Soudního dvora EU, ale je omezena řadou podmínek a je považována za krajní řešení. Zároveň existuje riziko duplicitní nápravy, které řeší nedávné úpravy zákona. Legislativní změny v souvislosti s vracením DPH představují výraznou snahu o harmonizaci s unijním právem a posílení právní ochrany příjemců plnění.
Správce daně vrátí odběrateli bezdůvodně zaplacené DPH
Ing.
Martin
Děrgel
Opravy základu daně a DPH v systému EU
Členské státy EU se dohodly na společných pravidlech DPH, přičemž největší praktický význam má
Směrnice Rady o DPH 2006/112/ES, o společném systému DPH,
v konsolidovaném (aktuálním) znění, dále jen „
Směrnice o DPH“
Jde o stále složitější systém bezpočtu pojmů, výjimek, zvláštních postupů, náročné administrativy a dalších komplikací. Nicméně základní nosné pilíře jsou prosté a zdánlivě jasné. Z nich je pro naše účely stěžejní zásada týkající se základu daně, z něhož se počítá daň, zapsaná v článku 73 Směrnice o DPH:„Při dodání zboží nebo poskytnutí služby…
zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat
od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží nebo poskytnutí služby, včetně dotací přímo vázaných k ceně těchto plnění.“Jelikož jde o základní bod DPH závazný pro celou EU, nepřekvapí, že totéž vyčteme i v našem zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „
“), a to v § 36 odst. 1:
„
Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plněnívčetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, a to bez daně za toto zdanitelné plnění.
“Stručně a prakticky řečeno je základem daně dohodnutá cena za dodané zboží nebo poskytnutou službu. Co už může být snazší a jednoznačné, řeklo by se. Žel právní předpisy dokázaly i tuto věc, přesto jde o základ konečné DPH. O zbývajících parametrech výpočtu se totiž už moc dohadovat nedá, jde více méně pouze o technikálie vyplývají ze zákona (kde má plnění místo, tedy kterému šťastnému státu EU připadne, je zdanitelné, nebo osvobozené, jaká má být sazba daně, kdy a kdo ji přizná apod.).
Nyní ještě neřešme detaily ani důvody, ale zcela obecně se tyto potíže zpravidla projeví tím, že skutečný (konečný) základ daně a z něj vyplývající DPH neodpovídají původně zamýšleným. Takže dozrál čas opravit základ daně a výši daně.
Také na tuto běžnou situaci pamatují závazné regule systému DPH. Jedná se konkrétně o článek 90 o dvou stručných bodech a dodejme, že jeho znění se nezměnilo od roku 2007:
Je-li zaplacení ceny zrušeno nebo vypovězeno, je-li cena zcela nebo zčásti nezaplacena nebo je-li snížena po uskutečnění plnění, základ daně se přiměřeně sníží za podmínek stanovených členskými státy.
Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny.
Ohledně tématu oprav DPH byly zásadní, až přelomové hlavně tyto jeho čtyři rozsudky:
–
C-330/95 Goldsmiths
Soud se vrátil k základnímu principu nepřímého výběru DPH plátci, kteří jsou v roli výběrčích daní utržených od zákazníků. Takže když nic nevyberou, protože zákazník za zdanitelné plnění (pohledávku) nezaplatí, nemají co předat bernímu úřadu:
„(…) daňový orgán nemůže vybrat částku DPH převyšující částku, která byla samotnému plátci z tohoto titulu zaplacena“.
–
C-35/05 Reemtsma
Historicky první rozsudek, kde zaznělo, že ve specifických případech
může příjemce plnění požadovat satisfakci za neoprávněně (chybně) dodavatelem uplatněnou DPH po správci daně
„…
pro případy, kdy je vrácení daně z přidané hodnoty nemožné či nepřiměřeně náročné, členské státy musí upravit nástroje potřebné k tomu, aby uvedenému příjemci bylo umožněno, v zájmu zachování zásady efektivity, získat zpět bezdůvodně naúčtovanou daň“.
V praxi je tato cesta schůdná jen výjimečně při splnění náročných podmínek.
Do ZDPH se tato záležitost dostala až od roku 2026
a bude hlavní náplní příspěvku.–