Požádat o částečnou úhradu někoho jiného, není-li ručitel, se jmenuje oprava základu daně nedobytné pohledávky a najdeme ji v zákoně č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty. Nepřímá úhrada se tedy může týkat jen vaší DPH na výstupu přiznané z faktury a uhradí ji berní úřad. Jak lze předpokládat, bude třeba splnit podmínky, přičemž od letošního roku došlo k zásadním změnám.
Změny oprav DPH u nedobytných pohledávek
Ing.
Martin
Děrgel
DPH na výstupu nepatří plátci, ale státu
Plátce musí u zdanitelných plnění uplatňovat DPH na výstupu
– prakticky o ni navýšit prodejní cenu; pomineme-li zvláštní režim „reverse-charge“ přiznávání daně příjemcem. Přičemž je nemilé, že DPH je nutno přiznat a odvést již při dodání zboží a poskytnutí služby, bez ohledu na to, zda odběratel zaplatí. Na rozdíl od daní z příjmů se navíc „výnosový princip“ týká i neúčtujících plátců. Neuhrazená pohledávka za vlastní uskutečněné zdanitelné plnění je však pro plátce DPH náročnější
než pro účtujícího poplatníka daň z příjmů. Příklad
DPH se platí i z nezaplacených faktur
Pan Novák je plátce DPH a podniká jako OSVČ v nákladní dopravě. Letos na jaře sehnal dlouhodobou zakázku při výstavbě obchvatu města na Moravě. Výběrové řízení sice vyhrála velká akciovka, která ale má více právníků a manažerů než dělníků, proto si za půlku ceny na realizaci zakázky objednala firmu Podvodníci, s. r. o. Tento subdodavatel sice má vlastní zdatné cestáře, ovšem málo dopravců. Tím se dostáváme k panu Novákovi, který pro ni coby OSVČ na základě obchodní smlouvy svým nákladním autem odváží zeminu a přiváží kamenivo za dohodnutou cenu 100 000 Kč měsíčně, k níž coby plátce musí připočítat 21 % DPH na výstupu. Podvodníci, s. r. o., pár měsíců platili vystavované faktury za přepravní službu za uplynulý měsíc do 30 dnů. Jenže v září peníze za srpnovou fakturu nepřišly, ani v říjnu za zářijové jízdy, načež odběratel přestal být kontaktní a v listopadu skončil v insolvenčním řízení. Výsledek pro pana Nováka? Velmi tristní... Vyfakturovaných 2 × 100 000 Kč za odježděnou práci – poskytnutou službu – v srpnu a září už nejspíše nikdy neuvidí, ani povinně připočtenou DPH na výstupu 2 × 21 000 Kč, kterou navíc musel uvést do přiznání k DPH a reálně odvést finančnímu úřadu.
Pro pana Nováka z příkladu je nepříjemné, že za práci nedostal zaplaceno 200 000 Kč, s penězi počítal ve firemním a potažmo i rodinném rozpočtu. A to ještě může být rád, že nevede účetnictví, kdy by tento zdánlivý majetek – dvě pohledávky – musel zdanit. Nicméně na poli daní z příjmů si mohou účetní jednotky ulevit formou (zákonných) opravných položek, které by v uvedeném případě dlužníka v insolvenčním řízení byly v plné 100% výši, takže by se v důsledku neuhrazený výnos nezdanil. Daleko horší je nastíněná situace pana Nováka v DPH.
Podle § 20a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) totiž platí jednoznačné pravidlo přiznávání DPH plátcem:
„Povinnost přiznat daň
(poznámka: tj. uvést do daňového přiznání jako dluh vůči správci daně)
při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.“
U probíraných neuhrazených plnění samozřejmě nehraje roli, že je nutno DPH přiznat také u dřívějších úplat (záloh). Okamžik uskutečnění vymezuje s ohledem na povahu plnění § 21 a násl. ZDPH, přičemž u zboží jde obvykle o den splnění podmínek dodání a u služby den jejího poskytnutí, pomineme-li specifické případy.
Oslabování výnosového a posilování platebního principu DPH
Ohledně načasování přiznání (potažmo odvodu) DPH na výstupu plátcem z uskutečněného zdanitelného plnění v zákoně nenajdeme výslovnou zmínku o vyčkání na zaplacení ceny (úplaty) odběratelem,
aby dodavatel měl z čeho státu vybranou DPH přeposlat.
Ovšem do určité míry to tam přece jen napsáno „mezi řádky“ je, jak dovodil Soudní dvůr EU. Milníkem byl hodně citovaný rozsudek v případu C-330/95 Goldsmiths,
který se vrátil k základnímu principu nepřímého výběru DPH plátci. Plátci nepatří „jeho“ DPH na výstupu, ale musí ji obratem předat do státní kasy prostřednictvím daňového přiznání. Proto logicky, když nic nevybere – protože mu zákazník za zdanitelné plnění (pohledávku) nezaplatí – nemůže žádnou DPH předat správci daně: „(…)
daňový orgán nemůže vybrat částku DPH převyšující částku, která byla samotnému plátci z tohoto titulu zaplacena.
“ (autorský překlad) Soudci vycházeli z psaného práva EU. Hledali pravdu hlavně ve Směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, v konsolidovaném (aktuálním) znění (dále jen „
Směrnice o DPH
“), která vytváří základní jednotný rámec systému DPH v celé EU. Kde v hlavě VII Základ daně, kapitole 5 Různá ustanovení článek 90 pamatuje na neuhrazená zdanitelná plnění.: