V předchozím dílu článku z cyklu plných mocí bylo pojednáno o technických záležitostech, které souvisí s plnými mocemi. V tomto dílu se článek vrátí k právním aspektům plných mocí a naváže na pojednání obsažené v prvním dílu článku, který v obecné rovině charakterizoval institut zmocnění a potažmo plné moci a také pojednal o tom, která osoba může udělit plnou moc. Tento díl článku z cyklu plných mocí se zaměří na obsah plných mocí a nejdříve pojedná o náležitostech plných mocí. Článek v této souvislosti popisuje, jakým způsobem je třeba označit zmocnitele a zmocněnce v plné moci, ať už jde o obecného zmocněnce či o advokáta a daňového poradce, a také uvádí, jakým způsobem by měly být označeny osoby oprávněné jednat za právnickou osobu. Poté se článek v obecné rovině věnuje rozsahu zmocnění obsaženého v plné moci, uvádí vztah vymezení rozsahu zmocnění v plné moci a v dohodě o smluvním zastoupení. V neposlední řadě článek vyzdvihuje rozsah zmocnění obsažený v plné moci, což směřuje k tomu, že správce daně se musí vždy seznámit s plnou mocí a nemůže se spokojit s tvrzením, že určitá plná moc byla udělena.
| Poznámka: „Níže uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autora, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy České republiky, a tedy nemůže založit nebo změnit případnou správní praxi v dané oblasti.“ |