Opravy chyb minulých let v účetnictví podnikatelů představují proces, jehož správné provedení je klíčové pro věrné zobrazení finanční situace firmy a správné stanovení daňové povinnosti. Článek podrobně analyzuje legislativní rámec oprav účetních chyb podle zákona o účetnictví a souvisejících vyhlášek, včetně časového omezení možnosti zpětného otevření účetních knih a rozlišení mezi významnými a nevýznamnými chybami. Akcentuje postupy rozvahového účtování oprav významných položek nákladů a výnosů do účtové skupiny 42, povinnost úpravy srovnávacích údajů v účetních výkazech a detailně rozebírá daňové dopady včetně nutnosti podání dodatečného daňového přiznání. Dále rozlišuje opravy účetních chyb od změn účetních odhadů a změn účetních metod a uvádí konkrétní příklady nejčastějších chyb v nákladech a výnosech včetně jejich účtování a vlivu na vlastní kapitál. Kromě toho upozorňuje na požadavky průkaznosti, vnitřní kontrolní mechanismy a povinnosti při obnově účetnictví v případě ztráty či zničení účetních záznamů.
Významné chyby minulých let a dopady do účetnictví podnikatelů
Ing.
Jiří
Koch
Opravy chyb v účetnictví jsou běžnou součástí praxe a mohou mít významný dopad na výsledek hospodaření i daně. Účetnictví, pokud je správně vedeno v souladu s právními předpisy v oblasti účetnictví, je základní a nezastupitelnou složkou vnitřního kontrolního systému každé účetní jednotky. Jako jediný a nenahraditelný systém obsahuje
vlastní kontrolní mechanismy
, které ověřují jeho integritu a vycházejí z účetních zásad a principů. Zejména jde o zásadu správnosti a úplnosti účetnictví, akruální princip, princip podvojnosti a souvztažnosti, dokladovost a inventarizaci, zákaz
kompenzace
, stálost metod, bilanční kontinuitu. Dalšími kontrolními prvky účetnictví jsou sekvenční číslování, párování a
propojenost analytického členění
(např. evidence o zásobách, karty dlouhodobého majetku,
saldo
odběratelů a dodavatelů apod.) s účetními knihami a účetními doklady. V praxi jsou některé kontrolní vazby, které pomáhají chyby hledat, obvykle standardní součástí informačních systémů zpracovávajících účetnictví. Přesto však
nelze možnost vzniku chyb zcela vyloučit
.Chyby mohou zahrnovat omyly ve výpočtech, v aplikaci účetních metod, přehlédnutí nebo chybnou interpretaci faktů. Chyby či nedostatky v účetnictví nebo dokonce defraudace mohou být odhaleny také auditem účetnictví a účetní závěrky, který je upraven zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech. Řada chyb však není tzv. „účetní chybou“, nýbrž vzniká
zkreslením ekonomické reality
či jejím ignorováním, ať již neúmyslně nebo přímo podvodem. Účtárna rovněž nezaúčtuje skutečnost, o které se nedozví, nebo ji zaúčtuje nesprávně, dozví-li se o ní v nesprávné nebo neúplné podobě, popř. s větší či menší časovou prodlevou až na základě následných indikací, např. prostřednictvím neidentifikované položky na bankovním výpisu, upomínky k zaplacení závazku, platebního výměru na pokutu, soudního rozhodnutí apod.V dalším výkladu předpokládáme, že chyba nebyla provedena úmyslně za účelem „vylepšení“ určité prezentace finanční situace firmy v účetních výkazech, její finanční výkonnosti a peněžních toků vůči společníkům či akcionářům, nebo přímo daňových, úvěrových či jiných podvodů. Tyto oblasti jsou v praxi poměrně rozvinuty a nacházejí stále nové sofistikovanější formy. Primárně tedy vycházíme z toho, že chybu opravit chceme a nebudeme spoléhat na to, že se na ni nepřijde. Je pravděpodobné, že
neopravená chyba by se stejně projevila v budoucnosti
a způsobila řetězec dalších chyb včetně problémů při případné daňové kontrole. Dá se tedy říci, že opravy účetních chyb jsou fakticky téměř na denním pořádku všech účetních jednotek. Základním, nikoliv však jediným nástrojem zjišťování chyb je řádně provedená a správně vyhodnocená
inventarizace majetku a závazků
včetně skutečností účtovaných na podrozvahových účtech.Pokud dojde k chybě, jejímž výrazem je nesprávný účetní postup nebo absence účtování, je nejméně problémové, když lze
chybu opravit a vyúčtovat do účetního období, kterého se týká
.Chyby zjištěné v průběhu účetního období
Pokud je chyba zjištěna již při obdržení prvotního dokladu, např. nesprávné nebo chybějící údaje na daňovém dokladu, účetní jednotka může vrátit
chybný daňový doklad
druhé straně a požadovat správný. Podle § 4 odst. 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), je účetní zápis jedním z příkladů účetního záznamu.
Pokud se opravuje účetní zápis
,
který mění obsah hlavní knihy, je tuto opravu možno uskutečnit stornem (zrušením) nebo prostřednictvím podvojného účetního zápisu
(viz § 12 zákona). Provádění oprav chybně zaúčtované částky pouze doúčtováním zjištěného rozdílu nelze podle mého názoru považovat za dostatečně průkazný způsob a z praktického hlediska by byl účetní případ nepřehledný a obtížně identifikovatelný.Připomínám, že u podnikatelů podle § 58 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 500/2002, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“),
dobropisy na náklady lze účtovat v nákladech (jako mínus), pouze pokud se týkají běžného období
, tudíž pokud se náklady týkají minulých období, pak nelze v běžném roce zúčtovat minusovou položku. Po skončení účetního období je nutno opravu účetního zápisu vzniklého v minulých účetních obdobích provést vždy podvojným způsobem.Opravy v účetních záznamech se provádějí bezprostředně po zjištění nesprávnosti