Zákaz diskriminace na pracovišti je jedním ze základních principů pracovního práva a klíčovou povinností každého zaměstnavatele, včetně obcí. Diskriminace může mít mnoho podob – od přímého či nepřímého znevýhodňování až po obtěžování či šikanu – a její výskyt negativně ovlivňuje nejen pracovní atmosféru, ale i důvěru veřejnosti ve výkon veřejné správy. Tento článek přináší přehled právních předpisů upravujících zákaz diskriminace v zaměstnání, představuje nejčastější formy diskriminačního jednání a nabízí zaměstnavatelům konkrétní doporučení, jak účinně předcházet nerovnému zacházení a chránit práva zaměstnanců.
Zákaz diskriminace na pracovišti: formy diskriminačního jednání a postup zaměstnavatele
Mgr.
Slávka
Kopačková
V předchozím čísle časopisu UNES č. 7-82026 jsme se věnovali rovnému zacházení v zaměstnání, které je základní povinností každého zaměstnavatele, včetně obcí. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), stanoví povinnost rovného zacházení pro vytváření pracovních podmínek, odměňování zaměstnanců za práci, poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Na toto téma navážeme tématem diskriminace v zaměstnání, které je velmi citlivou otázkou z hlediska právního i z hlediska vztahů na pracovišti a pracovní atmosféry v širším kontextu.
Právní úprava zákazu diskriminace
Antidiskriminační úprava se v české právní úpravě soustředí do dvou základních právních norem:
–
zákon č. 262/20006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“),
–
zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „antidiskriminační zákon“).
Vztah těchto dvou právních norem je vztahem
lex specialis
(antidiskriminační zákon) a
lex generalis
(zákoník práce).Zákaz diskriminace vychází z povinnosti zaměstnavatele k rovnému zacházení se zaměstnanci, na kterou navazuje v § 16 odst. 2 zákoníku práce zákazem jakékoliv diskriminace. Dále zde uvádí příkladný výčet některých forem diskriminace, a to diskriminaci z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního