Úroky za dobu zadržování nadměrného odpočtu

K předpisům:

Unijní právo, zejména článek 183 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové právní úpravě a praxi členského státu, jako jsou právní úprava a praxe ve věci v původním řízení, které vylučují placení úroků z prodlení souvisejících s částkou daně z přidané hodnoty, jejíhož vrácení se nebylo možné domoci v přiměřené lhůtě kvůli vnitrostátnímu ustanovení, jež bylo shledáno v rozporu s unijním právem. Vzhledem k tomu, že daná oblast není upravena právními předpisy Evropské unie, je věcí vnitrostátního práva, aby při dodržení zásad rovnocennosti a efektivity stanovilo pravidla placení takových úroků, která nesmí být méně příznivá než pravidla platná pro žaloby zakládající se na nedodržení vnitrostátního práva a mající podobný předmět a titul jako žaloby založené na porušení unijního práva, ani nesmí být nastavena způsobem, který by v praxi znemožňoval nebo nepřiměřeně ztěžoval výkon práv přiznaných unijním právním řádem, což musí předkládající soud ve věci, která mu byla předložena, ověřit. Vnitrostátní soudy jsou povinny v případě potřeby neaplikovat ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které je v rozporu s unijním právem.

Na základě žádosti maďarského soudu o rozhodnutí o předběžné otázce se SDEU znovu vyjádřil k otázce povinnosti správce daně vyplatit plátci úroky za dobu zadržování nadměrného odpočtu. Usnesení SDEU je v souladu s nedávným přelomovým rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci Kordárna. Poslední věta usnesení je zároveň silným povzbuzením pro ty, kteří tvrdí, že pokud bude shledán nově přijatý paragraf 254a daňového řádu v rozporu s evropským právem, tak k němu soud při svém rozhodování nemá přihlížet.