Osvobození vědeckých přístrojů od cla a DPH

K popisovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je třeba předně poznamenat, že se týká především výkladu § 53 a § 55 vyhlášky č. 247/2002 Sb., o osvobození zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu od dovozního cla, která byla nahrazena s účinností od 1.5.2004 vyhláškou č. 199/2004 Sb., jež byla následně s účinností od 1.1.2010 nahrazena nařízením Rady (ES) č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla. I přes výše uvedené je však třeba zdůraznit, že popisované závěry nemusí být nutně vztahovány toliko k výkladu uvedené (nyní již neúčinné vyhlášky) a v některých ohledech mají zobecňující charakter. V dané věci, kterou se Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti zabýval, příslušný celní úřad dodatečně pozdější žalobkyni (stěžovatelce) vyměřil celní dluh, neboť na základě provedené kontroly dospěl k závěru, že dovezené zboží nesplňovalo podmínky pro osvobození od cla a DPH, neboť žalobkyně nebyla ani veřejným nebo veřejně prospěšným zařízením ani soukromým zařízením, jehož hlavní činností je vzdělávací nebo vědecký výzkum, a současně dovezené by zboží bylo použito pro obchodní účely. Nejvyšší správní soud v odůvodnění popisovaného rozhodnutí především konstatoval, že aby bylo zboží dovezené stěžovatelkou osvobozeno od cla a současně i daně z přidané hodnoty, musela by kumulativně splnit tyto podmínky: 1) Dovezené zboží je vědeckým nástrojem nebo přístrojem (v souladu s definicí obsaženou v § 55 citované vyhlášky), zejména je výlučně nebo hlavně způsobilé k vědecké činnosti a technické parametry tohoto umožňují dosahování vysoce hodnotných výkonů přesahujících výkony běžně požadované pro průmyslové nebo obchodní využití. 2) Zboží je dováženo výhradně pro neobchodní účely a nepoužíváno (po dovezení) k dosažení zisku. 3) Deklarantem a příjemcem tohoto zboží je veřejné, veřejně prospěšné nebo soukromé zařízení, jehož hlavní činností je vzdělávání nebo vědecký výzkum. 4) Zařízení nebo instituce, jimž je zboží určeno, písemně sdělily informace dle § 55 odst. 2 vyhlášky. Jak Nejvyšší správní soud k výše uvedenému dodal, zboží by osvobozeno nebylo již v případě, že by nebyla splněna jen jedna z těchto podmínek.

Stěžovatelka však v dané věci neprokázala splnění žádné z výše uvedených podmínek. Jak plyne z konkrétních okolností dané věci, předmětem sporu byla dovezená indukční kelímková pec sloužící k tavení materiálů v důsledku využití tepelné energie. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že toto zařízení nebylo výlučně nebo hlavně způsobilé k vědecké činnosti a první podmínka pro osvobození od cla nebyla splněna.

Deklarovaným účelem dovozu zboží měl být výzkum uceleného technologického postupu kontinuální výroby slinutých karbidů velmi malých průřezů. Přestože během výroby amorfních pásek mohlo docházet k měření jejich fyzikálních vlastností, zařízení bylo dovezeno nikoli za účelem jejich zkoumání, ale za účelem výroby a následného prodeje těchto pásek. V této souvislosti se Nejvyšší správní soud ztotožnil i se závěry Městského soudu Praze, který věc projednával v předchozím (žalobním) řízení, podle něhož nestačí splnit podmínky vyhlášky pouze v době deklarace zboží (zařízení nemá být používáno k dosažení zisku v době po jeho dovozu do České republiky).