Povinnost vydat (dodatečný) platební výměr, pokud správce daně zjistí, že stanovená daň není v zákonné výši

Celní ředitelství v Praze na základě zmiňovaného rozsudku dospělo k závěru, že pokud je při daňové kontrole zjištěno, že daňová povinnost kontrolovaného daňového subjektu měla být nižší, avšak lhůta stanovená v § 18 odst. 3 zákona o spotřebních daních již uplynula, tzn. nemůže-li již daňový subjekt podat platně dodatečné daňové přiznání na daň nižší, nelze danou situaci napravit ani postupem při daňové kontrole, a to i přesto, že postup stanovený v § 18 odst. 3 zákona o spotřebních daních se vztahuje k úkonu daňového subjektu, a nikoli k úkonu správce daně. Celní ředitelství dále konstatovalo, že pokud je daňovému subjektu umožněno podat dodatečné daňové přiznání na zvýšení nároku na vrácení daně do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být naposledy uplatněn, má daňový subjekt maximálně 12 měsíců ode dne, kdy nárok mohl být uplatněn poprvé, na to, aby případně zjistil, že jej uplatnil v nesprávné výši a podal dodatečné daňové přiznání. Pokud tedy správce daně zjistil při kontrole, že daňový subjekt nesprávně uplatnil nárok na vrácení daně, je oprávněn tento stav napravit rovněž pouze ve stejné lhůtě.

Tento názor vychází z informace Generální ředitelství cel, která je vyvěšena na webových stránkách Celní správy, na adrese: http://www.celnisprava.cz/cz/dane/spotrebnidane/proces/Informace/Informace_08_01802.pdf Nejvyšší správní soud v rozsudku totiž naopak dovodil, že povinnost správce daně vydat dodatečný platební výměr na daň vyšší nebo nižší ve smyslu § 46 odst. 7 se neodvozuje od toho, zda k nesprávnému stanovení původní daně došlo v důsledku pochybení daňového subjektu, nebo v důsledku dřívějších nesprávných zjištění samotného správce daně: tato povinnost je dána vždy, když správce daně jakoukoli nesprávnost zjistí při daňové kontrole. Je přitom lhostejné, kdo je původcem této nesprávnosti.