Nový způsob zdaňování zpevněných ploch

Vydáno: 25 minut čtení

Zpevněné plochy pozemků jsou od roku 2012 zdaňovány novým způsobem. Důvodem této legislativní změny byla neúměrná náročnost prokazování, zda je zpevnění pozemku tvořeno nemovitou stavbou, která pak byla předmětem daně ze staveb, nebo zda se jedná pouze o povrchovou úpravu pozemku, představující jeho určitou kvalitu, která není samostatnou věcí. V druhém případě pak byl předmětem daně pouze pozemek, který byl zdaňován výrazně nižší sazbou než stavba. Z tohoto důvodu bylo dříve výhodnější přiznávat tyto plochy jako pozemky. Situaci navíc komplikovala nejednotná rozhodnutí soudů různých stupňů, která ve svém důsledku v posledních letech zdaňování plošných staveb na těchto pozemcích prakticky znemožňovala. Účelem poslední legislativní úpravy bylo tyto komplikace odstranit a daňové řízení zjednodušit. Prostřednictvím tohoto článku se pokusíme s novým způsobem zdaňování zpevněných ploch podrobněji seznámit.

Nový způsob zdaňování zpevněných ploch
Eduard
Škoda
 
1 Původní právní úprava a její nedostatky
Předmětem daně z pozemků jsou podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí, s výjimkou pozemků uvedených v ustanovení § 2 odst. 2 citovaného zákona. Podle původního znění tohoto ustanovení (platného do 31. prosince 2011) nebyly předmětem daně mimo jiné pozemky zastavěné stavbami v rozsahu půdorysu stavby, a to i v případě, že tyto stavby nebyly předmětem daně ze staveb podle § 7 odst. 2 citovaného zákona. Byl-li pozemek zastavěn stavbou celý, pak nebyl předmětem daně z pozemků, a byl-li zastavěn částečně, pak byla předmětem daně z pozemků pouze jeho zbývající nezastavěná část. Nemovitá stavba na takovém pozemku potom byla předmětem daně ze staveb, pokud se ovšem nejednalo o stavbu, která byla z předmětu daně vyňata ustanovením § 7 odst. 2 citovaného zákona. Tento princip zůstal zachován s dále uvedenými výjimkami.
Aby se stavba stala předmětem daně ze staveb, pak se muselo jednat o
stavbu nemovitou
, která nebyla z předmětu daně vyňata. Zároveň musela stavba splňovat jednu z podmínek uvedených v ustanovení § 7 odst. 1 citovaného zákona, to znamená, že pro ni byl buď vydán kolaudační souhlas či byla užívána ještě před vydáním kolaudačního souhlasu, nebo byla způsobilá k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu či podléhala oznámení stavebnímu úřadu a byla již užívána, nebo na ni bylo vydáno kolaudační rozhodnutí či kolaudačnímu rozhodnutí podléhala a byla užívána, nebo byla dokončena podle dříve vydaných právních předpisů. Evidence stavby v katastru nemovitostí není pro zdanění stavby rozhodující.
Pokud se na pozemku nacházela plošná nemovitá stavba (například neveřejná komunikace) pak měla být podle výše uvedených podmínek předmětem daně ze staveb. Na tyto případy bylo pamatováno v ustanovení § 10 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je základem daně ze stavby výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2 (dále jen „zastavěná plocha“) podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období, a u
stavby bez svisle nosné konstrukce
se půdorysem rozumí plocha ohraničená průmětem obvodu stavby dotýkající se povrchu přilehlého pozemku ve vodorovné rovině. U stavby se svislou nosnou konstrukcí se půdorysem rozumí průmět obvodového pláště stavby na pozemek. Stavbami bez svislé nosné konstrukce jsou zejména komunikace, parkoviště a manipulační plochy mezi jednotlivými budovami, které též označujeme jako plošné stavby.
Přestože byly v předcházejících letech u většiny plošných nemovitých staveb podmínky pro zdanění daní ze staveb splněny a byly také jako stavby přiznávány a zdaňovány, vzrostl v posledních letech počet případů, kdy poplatníci takovou stavbu „překvalifikovali“ na pouhou povrchovou úpravu pozemku a prostřednictvím dodatečných daňových přiznání se domáhali zpětně zdanění těchto nemovitostí daní z pozemků. V řadě případů pak řešili věc i soudní cestou a nutno dodat, že vě