Novela zákona o dani z nemovitých věcí a další zajímavosti ze zdanění vybraných nemovitých věcí na rok 2021

Některé druhy pozemků však nejsou v katastru nemovitostí uvedeny tak podrobně, jak je pro daňové účely vyžadováno. Charakteristiky druhů pozemků jsou popsány v příloze k vyhlášce č. 190/1996 Sb., provedení zákona o zápisech vlastnických práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášek č. 179/1998 Sb., Novela prováděcí vyhlášky k zákonu o zápisech věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 113/2000 Sb., změna prováděcí vyhlášky o zápisech věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a č. 163/2001 Sb., změna prováděcí vyhlášky o zápisech vlastnických práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a to ve způsobu využití pozemku.

Ze stanoviska oddělení 261 Ministerstva financí ČR č. 261/10 888/2003 ze dne 5. 3. 2003 pak vyplývá, že je-li pozemek evidovaný podle druhu jako „ostatní plocha“ veden ve způsobu využití pozemku pod kódem 19 (zeleň) nebo 20 (sportoviště a rekreační plocha), je podle § 4 odst.1 písm. l) ZoDzNV osvobozen od daně z nemovitostí. Osvobození se vztahuje na uvedené veřejně přístupné pozemky, nejsou-li však využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. Rozhodující je stav podle evidence pozemků v katastru nemovitostí.

A teď něco pro rybáře a třeboňské rybníkáře.

Pojem „rybník sloužící intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb“ již platné právní předpisy [s výjimkou ustanovení § 2 odst. 2 písmeno c) ZoDzNV] nepoužívají.

Z tohoto důvodu byla v minulosti již několikrát v rámci novely ZoDzNV (čj. MF-33938/2014) navržena změna citovaného ustanovení tak, aby předmětem daně z pozemků byly rybníky užívané pro chov ryb za účelem podnikání na základě povolení k nakládání s povrchovými vodami.

V souvislosti s pozměňovacím návrhem uplatněným Výborem Senátu pro hospodářství, zemědělství a dopravu byl návrh zákona (senátní tisk č. 10) dne 22. 12. 2014 vrácen Poslanecké sněmovně, která jej bohužel akceptovala, a tak došlo k jejímu vypuštění. Při vymezení pozemků rybníků, které jsou předmětem daně z pozemků, je proto třeba vycházet i nadále ze znění předmětného ustanovení ZoDzNV.

Současná praxe v oblasti vodohospodářství používá dělení rybníků na intenzifikační a polointenzifikační, a to v závislosti na stanovení podmínek pro použití závadných látek ke krmení ryb. Tyto podmínky včetně kategorizace rybníků z hlediska rybářského hospodaření jsou uvedeny ve stále platném metodickém pokynu ZP03/2003 Ministerstva životního prostředí pro posuzování žádostí o výjimku z ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na tyto skutečnosti bylo požádáno Ministerstvo zemědělství o sdělení, zda příslušné vodoprávní úřady podle výše zmíněného metodického pokynu postupují, dále zda vedou evidenci rybníků, na které bylo vydáno povolení k užívání těchto vod pro chov ryb za účelem podnikání, a zda v rámci této evidence lze rozlišit, o jakou kategorii rybníka se jedná, tj. zda jde o rybník intenzifikační, polointenzifikační či jiný. Ze stanoviska ze dne 9. 11. 2009 čj. 35767/2009-15120 je toto členění i nadále platné. Dále bylo konstatováno, že pod pojem „rybník sloužící intenzivnímu chovu ryb“ lze podřadit pouze rybníky, které dosáhnou více než 1 500 kg na 1 ha plochy rybníka roční produkce rybího masa (stanovisko ze dne 17. 4. 2015 čj. 21352/2015-MZE- 16232).

K dané problematice Ministerstvo zemědělství dále sdělilo, že povolení dle vodního zákona¹⁾ k nakládání s povrchovými vodami, k užívání těchto vod pro chov ryb nebo vodní drůbeže, popřípadě jiných vodních živočichů za účelem podnikání jsou evidována ve vodoprávní evidenci (stanovisko ze dne 28. 4. 2015 čj. 23372/2015-MZE-15121). Veřejně dostupnou část registru vodoprávní evidence lze dohledat na portálu Ministerstva zemědělství: http://eagri.cz/public/web/mze/voda/aplikace/centralni-registr-vodopravni-evidence.html. Součástí této evidence jsou platná rozhodnutí vodoprávních úřadů. Číslo výroku předmětného povolení je 114 (pro vyhledávání). Kategorie rybníků však bohužel nejsou předmětem vodoprávní evidence a ve vodoprávních rozhodnutích se zpravidla obvykle neuvádí.

S ohledem na výše uvedené lze dospět k závěru, že předmětem daně z pozemků ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) ZoDzNV jsou pozemky vodních ploch, které jsou zpravidla intenzifikačními rybníky.

V katastrální vyhlášce,²⁾ kterou se provádí KZ, je v Příloze č. 2 Způsob využití pozemku uveden způsob využití „č. 13 zbořeniště", který se vztahuje podle Přílohy č. 1 ke druhu pozemku „č. 13 zastavěná plocha a nádvoří". U něho je uvedena charakteristika druhu pozemku pro účely katastru

Podle katastrálního zákona [§ 2 písm. c)] se rozumí stavební parcelou pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří. Ve stavebním zákoně [§ 2 odst. 1. písm. c)] se rozumí zastavěným stavebním pozemkem pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.

V daném případě je podle mého názoru pro správné posouzení z hlediska daně z nemovitých věcí rozhodujícím faktorem samotná existence budovy podle definice KZ jakožto předmětu daně ze staveb. V případě její neexistence (myšleno budovy) se předmětný pozemek posoudí v souladu s § 12e ZoDzNV jako „zastavěná plocha a nádvoří“ – E se základní sazbou 0,20 Kč / m², a to zde bez ohledu na případnou evidenci stavby v katastru nemovitostí. Samozřejmě je a bylo by i tomto případě vhodné uvést předmětnou evidenci v soulad s reálným staveb a například si vyžádat od stavebního úřadu povolení o odstranění stavby, kde by na základě následné provedené demolice došlo i k výmazu stavby z evidence v katastru nemovitostí.

Součástí evidence katastru nemovitostí mohou být i vodní díla.³⁾

Nejvyšší soud se poměrně rozsáhle zabýval problematikou existence stavby ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 2010.⁴⁾ Zde nejprve autoritativně konstatoval, že z občanskoprávního hlediska rybník nepředstavuje samostatný předmět občanskoprávních vztahů, resp. není věcí v právním smyslu, s níž by bylo možno samostatně nakládat, a není tedy ani stavbou z hlediska občanského zákoníku. Podobné závěry lze nalézt rovněž v usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. II ÚS 95/05, a v mnoha dalších, nutno však podotknout, že vychází ze staré právní úpravy Občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013.

Další poněkud starší rozsudek Ústavního soudu⁵⁾ se zabýval konkrétními rozdíly v chápání pojmu stavby mezi stavebním zákonem a občanským zákoníkem, a to opět za platnosti starší právní úpravy. Stavební zákon chápe pojem stavby dokonce ve třech různých významech:

Naopak občanskoprávní chápání je statické, stavbu vnímá jako „výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů“. Pojem stavby je proto podpojmem pojmu věci, přičemž občanský zákoník jej používá v souvislosti s definicí pojmu nemovitosti v ustanovení § 119 odst. 2. Podle něho jsou nemovitosti pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, přičemž Ústavní soud právě v souvislosti se stavbami zmiňuje jistý významový posun mezi přirozeným chápáním pojmu věci (jako hmotného předmětu odděleného od okolního světa). Ústavní soud dále dodává, že

Aktuální právní úprava předmětu daně z nemovitých věcí v § 7 je tomto ohledu již přesnější, a to přímým odkazem na ustanovení § 2 KZ.

Vodní zákon⁶⁾ dále určuje v § 20 povinnost zápisu některých vodních děl do katastru nemovitostí. To se týká zejména přehrad, hrází, jezů, staveb, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejích březích, staveb k využití vodní energie a stavby odkališť, pokud jsou spojené se zemí pevným základem. Podrobnosti vymezení těchto vodních děl stanoví Ministerstvo zemědělství v dohodě s Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním vyhláškou.

Pro úplnost dodávám, že problematika určení kategorie vodního díla je v současném právním řádu upravena jak vodním zákonem, tak vyhláškou č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb.

Pokud tedy patříte mezi ty vlastníky vodních děl, kteří stále ještě nezapsali vlastněné vodní dílo do katastru nemovitostí, doporučuji to již nadále neodkládat, neboť shora uvedená lhůta se blíží ke svému uplynutí (konec roku 2021).

Bohužel se osobně domnívám, že problematika vlastnictví vodních děl a vztahu s vlastníky pozemků, na kterých se tato vodní díla nacházejí, nebude v nejbližší době uspokojivě vyřešena. Přestože to může znít jako právní klišé, je nutné každý případ posuzovat individuálně a vzít v úvahu konkrétní aspekty každé situace.

Typicky problematickou oblastí mohou být právě zejména vodní nádrže, rybníky a související vodní díla. Tato vodní díla byla často historická, byla vybudována před značnou dobou, stavební dokumentace ve většině případů neexistuje, Práva a povinnosti k těmto vodním dílům vykonávají obvykle různé subjekty, které je v minulosti vybudovaly, a to spíše ze „setrvačnosti“; tato vodní díla pokládají za svůj majetek a tak je evidují.

Musím se přiznat, že jsem velkým tenisovým fandou i registrovaným hráčem, a tak není divu, že i zdanění tenisových kurtů je mi blízké. Tenisové kurty mají různé povrchy, např. tráva, beton a asi nejčastěji antuka. Antukový kurt je zpravidla postaven tak, že se navezou kameny, na ně se položí štěrk, škvára a na povrchu je antuka.

Při jejich správném posouzení z hlediska DzNV je tedy třeba vyjít z definice upravující pojem zpevněná plocha tak, jak je uveden v § 6 odst. 5 ZoDzNV. Z uvedené definice v kombinaci se sazbou daně za zpevněné plochy vyplývá, že je třeba pro správné určení sazby daněk zkoumat, zda se jedná co do druhu pozemku (tak jak je vedený v katastru nemovitostí) o pozemek „ostatní plocha“ nebo o pozemek „zastavěná plocha a nádvoří“, a zda se současně jedná o pozemek užívaný k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní.

Protože se jedná o věcnou daň, kdy daňová zátěž sleduje „osud předmětu daně“ bez ohledu na poplatníka daně, ZoDzNV nerozlišuje prioritně z pohledu daňové zátěže podnikatele a nepodnikatele; ale sleduje, jakým činnostem, jakým účelům (tedy mimo jiné i zda se jedná o podnikání či o nepodnikání) slouží nemovitosti, které jsou předmětem této daně.

Z hlediska posouzení „zpevnění“ a jeho kvality je třeba situaci hodnotit z pohledu stavebních předpisů, tj. zda se jedná o stavbu, a nikoliv jen o terénní úpravu.

U tenisových antukových kurtů zhotovených běžným stavebním postupem se zpravidla bude podle mého názoru jednat jen o nahromadění různých druhů materiálů, aniž by došlo k jejich zpevnění ve smyslu výše uvedeného.

Jsem toho názoru, že předmětná právní úprava v této oblasti daní se stále zlepšuje a dostává pevnější základy. Daňový poplatník je tak schopen předvídat výši své daňové povinnosti.

Nicméně i přes přijatou novelu zákona o dani z nemovitých věcí přináší praxe poplatníkům i daňovým poradcům neustále řadu nových otevřených otázek i problémů k řešení, se kterými jsem se své čtenáře v předchozím textu článku snažil blíže seznámit a přispět tak k jejich objasnění.