Veřejné prostranství

Vydáno: 10 minut čtení

Institut veřejného prostranství se po roce 1989 objevil poprvé v zákoně o místních poplatcích 1), ve znění účinném k 1.1.1991, a to v souvislosti se zakotvením oprávnění obcí k vybírání místních poplatků. V § 4 odst. 2 zákona bylo stanoveno, že: „veřejným prostranstvím jsou zejména náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace“. Tato definice byla posléze rozšířena novelou zákona č. 48/1994 Sb. - v období od 1.7.1994 do 31.12.2003 tak byly veřejným prostranstvím myšleny: „zejména náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň, jakož i další prostory přístupné každému bez omezení“.

Veřejné prostranství
JUDr.
Eva
Janečková
Byť definici veřejného prostranství obsahoval pouze zákon o místních poplatcích, byla chápána v širších souvislostech, tj. nikoliv pouze ve vztahu k ukládání a vybírání místního poplatku (poplatku za užívání veřejného prostranství). Nicméně i přes tuto skutečnost zahrnul zákonodárce do návrhu nového zákona o obcích3) obecnou definici veřejného prostranství. Základním motivem pro tento krok bylo odstranění mezery v českém právním řádu, spočívající v neexistenci obecné definice pojmu veřejného prostranství. V § 34 zákona o obcích bylo uvedeno, že: „veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru“.
Až do nabytí účinnosti zákona č.