Silniční daň v judikatuře

Vydáno: 52 minut čtení
Silniční daň v judikatuře
JUDr.
Zdeňka
Tesařová
LLM
Úvodem zmíníme, že silniční daň je považována za daň s povahou majetkové daně. V následujícím příspěvku se budu věnovat několika judikátům, které se zabývají otázkou aplikace vybraných ustanovení zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční (dále jen "zákon o dani silniční"). V tomto výběru z judikatury se podíváme na některá zajímavá rozhodnutí z této oblasti, a to nejen Nejvyššího správního soudu, ale také soudů nižšího stupně.
Skutkový stav vozidla vs. formální stav zápisu
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015 sp. zn. 9 Afs 156/2014-58)
Předmět sporu
Základem sporu v uvedeném případě byla skutečnost, zda je pro určení předmětu silniční daně rozhodný stav vycházející z evidence vozidel, odlišný stav dle technického průkazu vozidla, nebo stav faktický, resp. zda byl správný postup správce daně, který při posuzování povinnosti platit silniční daň vycházel pouze ze zápisů v registru silničních vozidel.
Skutkový stav
V uvedeném případě správce daně zahájil v listopadu 2010 kontrolu silniční daně za roky 2007-2009. Ze zjištěných skutečností vyplynulo, že daňový subjekt v uvedeném období provozoval tato vozidla: přívěs valníkový o celkové hmotnosti 22 tun a počtu náprav 3, přívěs valníkový sklápěcí o celkové hmotnosti 16 tun a počtu náprav 2, nákladní automobil sklápěcí o celkové hmotnosti 17 tun a počtu náprav 2.
Ze sdělení odboru dopravy příslušného úřadu vyplynulo, že se u prvního vozidla (přívěs valníkový) jednalo o druh vozidla: přívěs za nákladní automobil, u kterého v letech 2007-2009 nedošlo k přestavbě, ani nebylo vozidlo přetypováno na zemědělský přívěs. Dále bylo zjištěno, že spojovací zařízení "oko-čep" lze použít k zapojení za traktor i za nákladní automobil, použití přívěsu je proto univerzální a lze jej zapojit i za traktor, ale takto zapojený nesmí být provozován a u tohoto přívěsu není v technickém průkazu (TP) stanovena nejvyšší povolená rychlost. Obdobná zjištění byla také v případě druhého vozidla. Daňový subjekt k tomuto uvedl, že u přípojných vozidel došlo souběžně s daňovou kontrolou k přetypování, protože bylo zjištěno, že skutečný stav byl v rozporu se stavem registračním. Ve skutečnosti se jednalo o vozidla kategorie OT4 - přívěs nákladní traktorový, která nejsou předmětem daně silniční. Následně bylo zjištěno, že příslušný úřad žádosti o povolení přestavby vozidla vyhověl a povolil změnu kategorie. V případě prvního vozidla se jednalo před přestavbou o druh vozidla: automobilový přívěs; specifikace: sklápěcí; kategorie vozidla: 04. Po přestavbě byly technické údaje změněny na druh vozidla: přívěs nákladní traktorový; specifikace: sklápěčkový; kategorie vozidla: OT4. V případě druhého vozidla byla situace taková: před přestavbou se jednalo o druh vozidla: přívěs za NA; specifikace: valník; kategorie vozidla: O4. Po přestavbě byly technické údaje vozidla změněny na druh vozidla: přívěs nákladní traktorový; specifikace: valníkový; kategorie vozidla: OT4. V uvedené věci byl vyslechnut dále svědek, který vyjádřil přesvědčení, že uvedená vozidla byla využívána pouze za traktor a bylo uskutečněno místní šetření, které prokázalo pouze současný stav přípojných vozidel. Přestavba a následná změna kategorie nákladních přívěsů z O4 na OT4 provedená daňovým subjektem v roce 2011, resp. rozhodnutí příslušného úřadu nabyla účinnost až v květnu 2011.
Správce daně v daném případě uvedl, že vycházel ze záznamu v registru silničních vozidel, vedeném dle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (dále jen "zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích"), a dokumentu, do něhož se dle § 7 odst. 4 téhož zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, údaje z registru silničních vozidel zapisují (tj. technického průkazu vozidla). Správce daně dále k této věci uvedl, že pro vznik a trvání daňové povinnosti k dani silniční u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun do roku 2008 včetně a 3,5 tuny od roku 2009, určených výlučně k přepravě nákladů a registrovaných v České republice (ČR), není podstatné, zda jde o vozidla určená k podnikání nebo vozidla používaná k podnikání, tato vozidla jsou předmětem daně silniční vždy. Rozhodující je pouze skutečnost, že jsou registrovaná v ČR. Pod termínem "vozidlo registrované v ČR" je nutné chápat takové vozidlo, které má vydanou příslušnou státní poznávací značku, není vyřazeno z registru a opravňuje jeho provozovatele (vlastníka) k provozu tohoto vozidla na pozemních komunikacích v ČR. Tuto podmínku vzniku a trvání daňové povinnosti dotčená přípojná vozidla v kontrolovaných zdaňovacích období roku 2007, 2008 a 2009 dle platných technických průkazů splňovala.
Daňový subjekt však se závěry správce daně nesouhlasil a tvrdil, že se ve skutečnosti jednalo o přípojná vozidla za zemědělský traktor, která nebyla předmětem silniční daně, a namítal, že v původním řízení krajský soud posoudil vymezenou zásadní otázku nesprávně, jelikož dovodil, že taktéž u přípojných vozidel je zcela určující údaj v registru silničních vozidel, přestože jejich technický stav, způsob použití i údaj v technickém průkaze, byly odlišné a svědčily o závěru, že se jednalo o přívěsy k vozidlům, které nepodléhaly dani silniční. Z tohoto dle jeho názoru vyplývá, že ani po formálně-evidenční stránce nebylo vše zcela v souladu (u přípojných vozidel nebylo v technickém průkazu zapsáno "přívěs NA"). Přesto správce daně i odvolací orgán vycházeli v průběhu celého řízení striktně z údajů zapsaných v registru vozidel. Daňový subjekt dále argumentoval tím, že přípojným vozidlem je silniční nemotorové vozidlo určené k tažení jiným vozidlem, s nímž je spojeno do soupravy, přičemž u přípojného vozidla je tedy určující, s jakým vozidlem je fakticky spojeno. Dále tvrdil, že tato přípojná vozidla nelze fakticky připojit za nákladní automobil, protože oko oje má průměr 40 mm, a také, že tato vozidla nelze provozovat na pozemních komunikacích, protože nejsou opatřena požadovaným označením ve formě štítku. Odvolací orgán námitku dezinterpretoval a uvedl, že správce daně není kompetentní posuzovat, zda vozidla splňovala technické požadavky a náležitosti. Pro závěr, že je rozhodující stav faktický a nikoli formálně-evidenční, svědčil dle jeho názoru i fakt, že zákonodárce v