Daňové změny u neziskových poplatníků

Vydáno: 34 minut čtení

Nová úprava daňových předpisů od roku 2014, kterou přináší zejména zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. , o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, přinese celou řadu velmi důležitých změn. Peripetie spojené s přijetím těchto změn jsou všem dobře známy, není třeba se jimi tedy nějak blíže zabývat, pouze konstatujme, že 27. 11. 2013 Poslanecká sněmovna na své první schůzi toto zákonné opatření schválila, usnesení Poslanecké sněmovny o schválení tohoto zákonného opatření bylo zveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 382/2013. V příspěvku bych informovat čtenáře o základních změnách v jednotlivých daních, které se mohou dotknout praxe neziskových poplatníků. Změny, které rok 2014 přináší, jsou velmi významné, a to zejména v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a s přijetím nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích.

Daňové změny u neziskových poplatníků
Ing.
Zdeněk
Morávek
daňový poradce
 
Daň z příjmů
Co se týká změn, které se týkají přímo neziskových subjektů, zcela jistě významnou změnou bude
vymezení veřejně prospěšného poplatníka
v § 17a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), a tomu odpovídající nová úprava předmětu daně obsažená v § 18a ZDP. V § 17a ZDP tedy vymezuje, na koho se vztahuje speciální režim zdaňování veřejně prospěšných, dříve neziskových, poplatníků, který spočívá ve zdaňování pouze některých druhů příjmů, které mají charakter podnikatelské činnosti. Mezi tyto veřejně prospěšné poplatníky tak od roku 2014 patří poplatníci, kteří v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonávají činnost, která není podnikáním.
Naopak,
veřejně prospěšným poplatníkem není,
a to i při splnění toho, že hlavní činností je činnost, která není podnikáním:
*
obchodní
korporace
, což se týká kapitálových obchodních společností, družstev a sociálních družstev, které mohou být založeny i za jiným účelem, než je podnikání, v tomto ohledu je tedy úprava stejná jako doposud,
*
Český rozhlas, Česká televize a Česká tisková kancelář,
*
profesní komora nebo poplatník založený za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, u nichž nejsou členské příspěvky osvobozeny od daně, s výjimkou organizace zaměstnavatelů,
*
zdravotní pojišťovna,
*
společenství vlastníků jednotek,
*
nadace, která dle svého zakladatelského jednání slouží k podpoře osob blízkých zakladateli nebo jejíž činnost směřuje k podpoře osob blízkých zakladateli (dále jen "rodinné nadace").
Původní koncepce byla taková, že vymezení veřejně prospěšného poplatníka bude navazovat na úpravu veřejné prospěšnosti v novém občanském zákoníku, tj. v zákoně č. 89/2012 Sb. (dále jen "NOZ") a zejména na úpravu zákona o statutu veřejné prospěšnosti, což vyplývá i z úpravy § 147 NOZ, kde je stanoveno, že veřejně prospěšná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným právním předpisem. A tím má být právě zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Návrh tohoto zákona byl projednáván jako senátní tisk č. 167, ovšem při projednávání v Senátu byl zamítnut. Cílem předkládané právní úpravy bylo především upravit podmínky, za kterých má právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti.
Z toho tedy vyplývá, že úpravu veřejně prospěšného poplatníka není možné vázat na předpokládanou právní úpravu, a bylo nutné tuto koncepci přepracovat. Konečná podoba úpravy je tedy taková, že
ze zakladatelského právního jednání, statutu, stanov, zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci vyplývá, že poplatník vykonává jako svou hlavní činnost takovou činnost, která není podnikáním.
Za veřejně prospěšného poplatníka tak nelze považovat takového, který sice vykonává převážně činnost, která není podnikáním, ale nevyplývá to ze zakladatelského právního jednání, statutu atd. Otázkou je, jak posuzovat poplatníka, který sice má ve stanovách, statutu atd. jako hlavní činnost vymezenu činnost, která není podnikáním, ovšem převážně vykonává činnost podnikatelskou (doplňkovou, vedlejší, hospodářskou atd.). Znění § 17a ZDP není v tomto směru tak jednoznačné, jako tomu bylo v případě dosavadního § 18 odst. 3 ZDP (poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání), ale závěr by měl být, podle mého názoru, stejný, tj.
rozhodující je to, co je stanoveno v příslušném zakladatelském dokumentu jako hlavní činnost poplatníka,
protože to už je potom "nastálo" ta posuzovaná hlavní činnost.
Pro úplnost jenom doplňme, že
vymezení veřejně prospěšných osob podle § 146 NOZ
je zjevně širší, než je vymezení veřejně prospěšných poplatníků. V souladu se zmiňovanou úpravou NOZ
je veřejně prospěšná taková právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozho