Daňové změny u neziskových poplatníků

Co se týká změn, které se týkají přímo neziskových subjektů, zcela jistě významnou změnou bude v § 17a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), a tomu odpovídající nová úprava předmětu daně obsažená v § 18a ZDP. V § 17a ZDP tedy vymezuje, na koho se vztahuje speciální režim zdaňování veřejně prospěšných, dříve neziskových, poplatníků, který spočívá ve zdaňování pouze některých druhů příjmů, které mají charakter podnikatelské činnosti. Mezi tyto veřejně prospěšné poplatníky tak od roku 2014 patří poplatníci, kteří v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonávají činnost, která není podnikáním.

Naopak, a to i při splnění toho, že hlavní činností je činnost, která není podnikáním:

Původní koncepce byla taková, že vymezení veřejně prospěšného poplatníka bude navazovat na úpravu veřejné prospěšnosti v novém občanském zákoníku, tj. v zákoně č. 89/2012 Sb. (dále jen "NOZ") a zejména na úpravu zákona o statutu veřejné prospěšnosti, což vyplývá i z úpravy § 147 NOZ, kde je stanoveno, že veřejně prospěšná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným právním předpisem. A tím má být právě zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Návrh tohoto zákona byl projednáván jako senátní tisk č. 167, ovšem při projednávání v Senátu byl zamítnut. Cílem předkládané právní úpravy bylo především upravit podmínky, za kterých má právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti.

Z toho tedy vyplývá, že úpravu veřejně prospěšného poplatníka není možné vázat na předpokládanou právní úpravu, a bylo nutné tuto koncepci přepracovat. Konečná podoba úpravy je tedy taková, že Za veřejně prospěšného poplatníka tak nelze považovat takového, který sice vykonává převážně činnost, která není podnikáním, ale nevyplývá to ze zakladatelského právního jednání, statutu atd. Otázkou je, jak posuzovat poplatníka, který sice má ve stanovách, statutu atd. jako hlavní činnost vymezenu činnost, která není podnikáním, ovšem převážně vykonává činnost podnikatelskou (doplňkovou, vedlejší, hospodářskou atd.). Znění § 17a ZDP není v tomto směru tak jednoznačné, jako tomu bylo v případě dosavadního § 18 odst. 3 ZDP (poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání), ale závěr by měl být, podle mého názoru, stejný, tj. protože to už je potom "nastálo" ta posuzovaná hlavní činnost.

Pro úplnost jenom doplňme, že je zjevně širší, než je vymezení veřejně prospěšných poplatníků. V souladu se zmiňovanou úpravou NOZ Důvodová zpráva k tomu uvádí, že výrazem "poslání" se zdůrazňuje, že má jít o vlastnost právnické osoby trvalou nebo přinejmenším dlouhodobou. Výslovné zdůraznění, že právnická osoba má stanovenému účelu přispívat "vlastní činností" poukazuje na a vylučuje z tohoto okruhu rozličné "spící" entity. Právnická osoba musí k naplňování veřejně prospěšného účelu používat celé své jmění hospodárně; formulace dává rozumnou míru volnosti v tom smyslu, že někdy může mít smysl jistou část zisku použít k zachování nebo zlepšení materiální podstaty, o niž právnická osoba s veřejně prospěšným účelem opírá svou existenci, jindy může mít smysl, že nejen zisk, ale i část této materiální podstaty vynaloží na naplnění svého účelu.

Pokud porovnáme předchozí a novou úpravu, potom ze skupiny neziskových poplatníků od roku 2014 vypadla zejména (dále jen "SVJ"), která tvoří velmi početnou skupinu právnických osob a dále rodinné nadace. V případě SVJ však ZDP obsahuje v § 18 odst. 2 písm. h) speciální úpravu pro zdaňování těchto subjektů, ze které vyplývá, že předmětem daně z příjmů nejsou u SVJ:

Pokud tedy bude mít SVJ pouze tyto příjmy, nebude povinno podávat daňové přiznání, což bylo i cílem této úpravy. Ostatní příjmy, s výjimkou ostatních příjmů podle § 18 odst. 2 ZDP, které by se případně u SVJ vyskytly, předmětem daně budou a bude na ně uplatňován standardní daňový režim jako u jiných podnikatelských subjektů. Jak vyplývá z důvodové zprávy k novele ZDP, v případě SVJ tato nová úprava reflektuje skutečnost, že SVJ svou logickou uzavřeností nemohou naplnit veřejnou prospěšnost.

Naopak, ZDP neobsahuje žádné speciální ustanovení pro což znamená, že tyto subjekty budou zdaněny podle stejných pravidel jako např. podnikatelské právnické osoby.

Ovšem veřejně prospěšnými poplatníky budou nadační fondy, samozřejmě za předpokladu splnění podmínek stanovených v § 17a odst. 1 ZDP, tedy zejména výkonu hlavní činnosti, která není podnikáním. Jak vyplývá z § 394 odst. 1 NOZ, zakladatel zakládá nadační fond k účelu užitečnému společensky nebo hospodářsky, takže lze předpokládat, že v řadě případů bude tato podmínka splněna.

V případě nadací je vhodné ještě doplnit, že v souladu s § 19 odst. 1 písm. r) ZDP jsou od daně osvobozeny výnosy nadace, která je veřejně prospěšným poplatníkem, z majetku vloženého do nadační jistiny a příjem z jeho prodeje, pokud tento příjem slouží jen k účelu, ke kterému byla nadace zřízena, a pokud se nejedná o příjem, který byl nadací použit v rozporu se zákonem. Toto osvobození je tedy ale vázáno na skutečnost, že nadace je veřejně prospěšným poplatníkem, nebude se tedy týkat rodinných nadací a nebude se ani týkat nadačních fondů, i když budou veřejně prospěšným poplatníkem, protože se vztahuje pouze na nadace.

Jinak ale z důvodové zprávy k zákonnému opatření Senátu vyplývá, že

Dále důvodová zpráva uvádí, že u zastupujících podnikatelské subjekty je kritériem pro zařazení do skupiny veřejně prospěšných poplatníků skutečnost, že mají osvobozeny členské příspěvky od daně z příjmů. Tím je zachován u této skupiny princip, že poplatník, který nebyl založen za účelem podnikání, nemůže kompenzovat zisk s podnikatelských aktivit se ztrátami ze svého základního poslání.

je upraveno v § 19 odst. 1 písm. a) ZDP, a to tak, že od daně jsou osvobozeny členské příspěvky podle stanov, statutu, zřizovacích nebo zakladatelských listin, přijaté

Na nové vymezení veřejně prospěšných poplatníků navazuje nový § 18a ZDP, který upravuje Toto ustanovení nejdříve v odst. 1 vymezuje příjmy, které nejsou u veřejně prospěšných poplatníků předmětem daně, v odst. 2 potom příjmy, které jsou předmětem daně naopak vždy. Současně, obdobně jako tomu bylo i do konce roku 2013, rozděluje tato úprava veřejně prospěšné poplatníky na ty, u nichž je uplatňován tzv. úzký základ daně a na ty s tzv. širokým základem daně, tj. takové, u nichž jsou předmětem daně veškeré příjmy s výjimkou investičních dotací. Do druhé skupiny těchto poplatníků patří veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, poskytovatelé zdravotnických služeb, obecně prospěšné společnosti a ústavy, v porovnání s předchozí úpravou byly do této skupiny zařazeny obecně prospěšné společnosti a nové jsou samozřejmě ústavy jako nová právní forma upravená NOZ. Všichni ostatní veřejně prospěšní poplatníci patří do skupiny s úzkým základem daně, u kterých jsou zdaňovány pouze některé druhy příjmů plynoucí zejména z podnikatelské činnosti těchto subjektů.

Jak tedy vyplývá z § 18a odst. 2 ZDP, Znamená to tedy, že v porovnání s předchozí úpravou jsou předmětem daně úrokové příjmy, ovšem současně je doplněn § 36 odst. 9 ZDP, podle kterého se u veřejně prospěšného poplatníka uplatní na úrokový příjem z účtu zvláštní sazba daně ve výši 19 %. Zdaňovat jej tedy bude plátce těchto příjmů srážkovou daní, takže tyto příjmy samy o sobě nepovedou k povinnosti podat daňové přiznání. Tato úprava se zdaněním zvláštní sazbou se ale netýká všech veřejně prospěšných poplatníků, konkrétně se netýká obcí, krajů, veřejných vysokých škol, veřejných výzkumných institucí, poskytovatelů zdravotních služeb, obecně prospěšných společností a ústavů. A naopak, mimo okruh veřejně prospěšných poplatníků se týká společenství vlastníků jednotek.

K přeformulaci došlo i v případě vymezení Nově jsou tyto příjmy upraveny v § 18a odst. 1 ZDP a jedná se o ustanovení, které se týká veřejně prospěšných poplatníků s úzkým základem daně.

V podstatě se dá říci, že s výjimkou již zmiňovaných úrokových příjmů, konkrétně úroků z vkladů na běžném účtu, byla přejata úprava dosavadního § 18 odst. 4 ZDP, která byla pro větší přehlednost rozdělena do více písmen. Osobně se domnívám, že je škoda, že bylo přejato i poněkud neštástné spojení "výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona" v případě nepodnikatelské činnosti (dříve činnost vyplývající z jejich poslání), protože dlouhodobě existují spory a různé výkladové názory co se vlastně těmito výdaji myslí, zda výdaje (náklady) daňové, či výdaje všechny. Novela zákona tedy tento problém bohužel nijak nevyřešila.

Ustanovení § 18a odst. 3 ZDP potom upravuje postup při posuzování příjmů z nepodnikatelské činnosti, v porovnání s dosavadní úpravou § 18 odst. 6 ZDP nedochází k žádným věcným změnám, A následně v § 18a odst. 4 ZDP byla převzata dosavadní úprava § 18 odst. 7 ZDP týkající se způsobu vedení účetnictví ve vztahu k příjmům a výdajům s odlišnými daňovými režimy. Ani zde nedochází k věcným změnám.

Výše uvedené změny se promítly také do které umožňuje vyjmenovaným neziskovým poplatníkům za

předpokladu použití daňové úspory na stanovené účely. Toto ustanovení se tak bude týkat veřejně prospěšných poplatníků, z čehož vyplývá, že na rozdíl od roku 2013 tuto možnost již nebudou mít společenství vlastníků jednotek, rodinné nadace, a také poplatníci zřízeni k poskytování veřejné služby v televizním nebo rozhlasovém vysílání, všechny tyto právnické osoby z okruhu veřejně prospěšných poplatníků vypadly. Dále ZDP explicitně stanoví, že tato možnost se nebude týkat obcí, krajů, poskytovatelů zdravotních služeb a profesních komor a poplatníků založených za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů, ve všech těchto případech tak dochází k věcné změně v porovnání s předchozí úpravou platnou do konce roku 2013. Tato změna vychází z toho, že tyto poplatníky není důvod tímto způsobem zvýhodňovat v porovnání s obdobnými podnikatelskými subjekty, protože vykonávají stejné či obdobné činnosti za obdobných podmínek. V případě obcí a krajů je důvodem skutečnost, že daň z příjmů je příjmem jejich rozpočtu, a tak se jedná o nadbytečnou úpravu, která stejně není v praxi využívána.

Vyšší zůstalo zachováno u veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí, stejnou možnost mají nově také obecně prospěšné společnosti nebo ústavy, které jsou soukromou vysokou školou. V opačném případě budou uplatňovat výši odpočtu jako ostatní veřejně prospěšní poplatníci, tj. maximálně do výše 1 mil. Kč.

Závěrem lze konstatovat, že zařazení poplatníka mezi veřejně prospěšné poplatníky v souladu s § 18a ZDP je důležité právě z pohledu možného uplatnění § 20 odst. 7 ZDP, protože to je základním předpokladem pro tento postup.

Nově je také upravena u veřejně prospěšných poplatníků, resp. výjimky z povinnosti daňové přiznání, u těchto poplatníků, úprava je obsažena v § 38mb ZDP. Výjimka z obecné povinnosti podat daňové přiznání se týká veřejně prospěšných poplatníků, tedy všech, s úzkým i širokým základem daně, pokud:

V podstatě se ale jedná o obdobnou úpravu, která byla obsažena v § 38m odst. 7 ZDP.

Kromě veřejně prospěšných poplatníků se výjimka z povinnosti podat daňové přiznání týká také SVJ, pokud mají pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. I v případě společenství vlastníků tak zůstala zachována předchozí úprava, a to i přes skutečnost, že vypadla z okruhu veřejně prospěšných poplatníků.

Na výše uvedenou úpravu potom navazuje ustanovení § 38mc ZDP, podle kterého veřejně prospěšní poplatníci a společenství vlastníků jednotek nejsou povinni sdělovat správci daně, že jim nevznikla povinnost podávat daňové přiznání. Jedná se o speciální ustanovení vzhledem k § 136 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

Významnou změnou je podražení daně dědické a daně darovací pod daň s příjmů a s tím související zrušení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí. V této souvislosti došlo k vypuštění úpravy v § 18 odst. 2 ZDP, která z předmětu daně z příjmů vylučovala příjmy získané děděním nebo darováním. Velká část těchto příjmů je ale osvobozena od daně, pro právnické osoby je příslušná úprava obsažena v § 19b ZDP.

V souladu s § 19b odst. 1 písm. a) ZDP je od daně osvobozen bezúplatný příjem z nabytí dědictví nebo odkazu, žádné další podmínky nejsou stanoveny, to znamená, že se jedná o univerzální osvobození těchto příjmů. V konečném důsledku to tak znamená, že se jedná o širší okruh osvobození těchto příjmů, než tomu bylo do konce roku 2013, u právnických osob se však tyto příjmy vyskytují poměrně výjimečně. Nicméně pokud by se u neziskového poplatníka vyskytl, bude vyloučen ze základu daně jako příjem osvobozený od daně.

V případě příjmů z darování jsou osvobozeny tyto příjmy pouze u veřejně prospěšných poplatníků, tak jak jsou vymezeny v § 17a ZDP, pokud tento příjem je nebo bude využit pro účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8 ZDP (tedy účely, které umožňují uplatnit dar jako položku snižující základ daně) nebo jeho kapitálové dovybavení. Toto osvobození se nepoužije u obcí a krajů, z důvodové zprávy vyplývá, že je tomu tak proto, že případně vykázaná daň je součástí jejich rozpočtu, proto by tyto úpravy základu daně byly nadbytečné. Obdobná úprava potom platí i pro veřejně prospěšné poplatníky se sídlem na území Norska, Islandu nebo jiného členského státu Evropské unie než České republiky.

K uvedenému osvobození je nutné doplnit ještě dvě skutečnosti. Pokud by nebyl naplněn stanovený účel, na který má být takto získaný bezúplatný příjem použit, nárok na osvobození zaniká a je nutné postupovat podle novelizovaného § 23 odst. 3 písm. a) bod 3. ZDP a o příslušnou částku zvýšit základ daně ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém k porušení došlo. Druhou skutečností je úprava § 19b odst. 3 ZDP, podle které se veřejně prospěšný poplatník může rozhodnout, že toto osvobození neuplatní, důvodem by byla možnost uplatnění souvisejících nákladů jako daňově uznatelných. Pokud by byl příjem osvobozen, je u souvisejících nákladů nutné postupovat podle § 25 odst. 1 písm. i) ZDP a tyto náklady považovat za daňově neuznatelné. Pokud by ale osvobození uplatněno nebylo, nepoužije se ani ustanovení § 25 odst. 1 písm. i) ZDP ohledně souvisejících nákladů. Případné rozhodnutí o uplatnění osvobození bezúplatných příjmů nelze zpětně měnit.

Pro úplnost je možné doplnit, že od daně z příjmů se dále osvobozuje bezúplatný příjem plynoucí do veřejné sbírky, na humanitární nebo charitativní účel, a také bezúplatný příjem přijatý z veřejné sbírky.

Další změny se týkají předsunutí účinnosti některých již přijatých změn v rámci zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to právě na 1. 1. 2014. Jedná se např. o tyto změny:

V předchozím textu již bylo zmíněno zvýšení limitu poskytnutých darů (bezúplatných plnění) z 5 % na 10 % základu daně. Současně je ale vhodné doplnit, že do ustanovení § 20 odst. 8 ZDP se doplňuje úprava, na základě které od základu daně nelze odečíst hodnotu bezúplatného plnění, na základě kterého plyne poskytovateli bezúplatného plnění nebo osobě s ním spojené prospěch bez poskytnutí odpovídajícího protiplnění. Ustanovení zabraňuje možnosti odečtení takového bezúplatného plnění, které bylo poskytnuto zištně za účelem získání nějakého protiplnění. Vzhledem k tomu, že neziskoví poplatníci jsou často příjemci těchto bezúplatných plnění (darů), je vhodné upozornit i na tuto úpravu.

Zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. obsahuje dvě novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDPH"), a to v části páté (celkem 317 bodů a dva body přechodných ustanovení) a v části čtyřicáté první (pouze jeden bod).

Předně se v návaznosti na NOZ mění či doplňuje řada nových pojmů - nájmem se vedle podnájmu rozumí také pacht a podpacht, přepravou zboží se rozumí také přeprava peněz a cenných papírů, pojem podnik se nahrazuje pojmem obchodní závod a významné se také mění definice zboží pro účely DPH, kterým se rozumí:

Hlavní změna bude spočívat zejména ve skutečnosti, že podle NOZ to znamená, že nemovité věci jsou od roku 2014 zbožím, a dosavadní převod nemovitostí tak bude dodáním zboží. Za zboží se potom výslovně považuje také nemovitá nehmotná věc, kterou je právo stavby. V souvislosti se skutečností, že převod nemovitostí je od 1.1. 2014 zahrnut pod dodání zboží, se mění také ustanovení! 21 odst. 3 ZDPH, které nově stanoví DUZP při dodání nemovitě věci. V tomto případě se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Změna ve stanovení DUZP souvisí se skutečností, že od 1.1. 2014 bude katastrální úřad zasílat účastníkům pouze vyrozumění o změně vlastnického práva.

Za zmínku stojí vymezení pojmu jednotka, která pro účely ZDPH vždy zahrnuje podíl na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i podíl na tomto pozemku, což opět odpovídá novému vymezení NOZ.

V § 13 odst. 3 písm. d) ZDPH se, opět v návaznosti na NOZ, mění definice finančního leasingu, kterým se rozumí přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele. Související úprava DUZP potom stanoví, že při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) ZDPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.

Důležité je zdůraznit, že nedochází k žádným změnám v sazbách daně, i nadále tedy platí, že snížená sazba činí 15 % a základní sazba 21 %, úprava sazeb daně se očekává až od roku 2015. K určité změně dochází v úpravě závazného posouzení sazby daně, původní § 47a ZDPH se rozděluje na dva samostatné § 47a a § 47b. V novém § 47a se vymezuje předmět závazného posouzení a v § 47b potom náležitosti žádosti o vydání závazného posouzení. Žádosti nadále vyřizuje GFŘ.

Ke změně dochází v oblasti plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, konkrétně v oblasti dodání a nájmu nemovitých věcí. Dosavadní § 56 ZDPH, který tuto oblast upravoval, byl rozdělen na dvě části, v § 56 je upraveno osvobození dodání vybraných nemovitých věcí a v § 56a potom osvobození při nájmu vybraných nemovitých věcí.

Osvobozeno je dodání vybraných pozemků (§ 56 odst. 2 ZDPH) bez časového testu, v případě dodání ostatních vybraných nemovitých věcí je zachován časový test 5 let (§ 56 odst. 3 ZDPH). Plátce se i nadále může rozhodnout, že po uplynutí tohoto časového testu daň uplatní.

Nájmem vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí nájem nemovité věci s výjimkou

Ostatní nájmy vybraných nemovitých věcí jsou tak osvobozeny od daně s tím, že je zachována možnost v případě nájmu jinému plátci uplatnit daň. K této problematice zveřejnilo GFŘ metodický materiál "Informace GFŘ k uplatňování DPH u dodání a nájmu vybraných nemovitých věcí po 1. 1. 2014", který je zveřejněn na stránkách Finanční správy ČR pod odkazem .

K určitým změnám dochází také v oblasti správy DPH. K velmi diskutované problematice institutu nespolehlivého plátce je vhodné doplnit, že příslušné ustanovení § 106a ZDPH se od roku 2014 nijak nemění, ale byla doplněna metodická informace k aplikaci tohoto institutu, příslušný dodatek je zveřejněn na stránkách Finanční správy pod odkazem .

Další změna se týká případů ručení za daň, kdy je úplata za zdanitelné plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný než zveřejněný účet příslušného plátce. Novelou zákona má být doplněno, že při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že hlavním cílem navržené úpravy je omezení vzniku ručení za nezaplacenou DPH pouze na případy, kdy úplata za zdanitelné plnění překročí dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, Tímto opatřením bude vznikat ručení v těch případech, ve kterých je namístě zvýšená obezřetnost z důvodu zvýšeného rizika neodvedení DPH a potenciálních negativních dopadů na příjmy veřejných rozpočtů, není cílem této úpravy zaměřit na se případy běžného obchodního styku.

Nově by se tak ručení mělo uplatnit při současném splnění dvou podmínek:

Poslední změnou, na kterou bych chtěl v oblasti DPH upozornit, je nabytí účinnosti § 101 a ZDPH, podle kterého Podle této úpravy je plátce povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, hlášení a přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení. Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně, tato povinnost se nevztahuje pouze na identifikované osoby. Jediná výjimka z této povinnosti se týká vybraných fyzických osob, na s. r. o. se ale žádná výjimka v tomto směru vztahovat nebude.

Všechny výše uvedené změny nabývají účinnosti k 1.1.2014.

Ve sbírce zákonů vyšla vyhláška MF ČR č. 354/2013 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2014, která nahrazuje a zrušuje předchozí vyhlášku č. 392/2012 Sb. Jenom doplňme, že základní sazby stravného okolních zemí, které jsou nejfrekventovanější z pohledu zahraničních pracovních cest, zůstaly v roce 2014 beze změn.

Dále byla zveřejněna vyhláška č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. V souladu s novou úpravou se zvyšuje sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel na 3,70 Kč. Dále se mění (zvyšuje) také stravné, a to na 67 až 80 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, na 102 až 123 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, a na 160 Kč až 191 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Naopak k poklesu došlo u průměrné ceny pohonných hmot, 35,70 Kč (bylo 36,10 Kč) za 1 litr u automobilového benzínu 95 oktanů, 37,90 Kč (bylo 38,60 Kč) za 1 litr u automobilového benzínu 98 oktanů a 36 Kč (bylo 36,50 Kč) za 1 litr motorové nafty. Vyhláška nabývá účinnosti 1.1. 2014 a ruší se jí platnost předchozí vyhlášky č. 472/2012 Sb.

Ještě bych upozornil na některé zajímavé materiály MFČR, a to:

K řadě změn došlo v oblasti daně z nemovitostí (nově daně z nemovitých věcí) a další důležitou změnou je nahrazení daně z převodu nemovitostí daní z nabytí nemovitých věcí. Této oblasti se budeme věnovat blíže v dalších čísle tohoto periodika.

Jak je vidět, změn je opět obrovské množství a bude velmi obtížné se s nimi postupně seznamovat a aplikovat je do praxe neziskových subjektů. Tento příspěvek měl za cíl poskytnout pouze základní přehled těchto změn a zcela jistě se k jednotlivým oblastem budeme v průběhu roku blíže vracet.