Smlouva o zápůjčce

Vydáno: 14 minut čtení

Smlouva o zápůjčce [podle § 2390 až 2394 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)] se liší od smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze poskytnutí peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být nejen půjčení peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již jejím uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká s přenecháním, resp. odevzdáním, zapůjčených věcí vydlužiteli.

Smlouva o zápůjčce
Karel
Marek
 
Právní úprava
Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 až 2394 občanského zákoníku (dříve byla smlouva o půjčce upravena v § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – zákon byl zrušen). Občanský zákoník změnil dřívější terminologii v tom smyslu, že pojem „půjčka“ nahradil pojmem „zápůjčka“, který používal obecný občanský zákoník z roku 1811. Tomu odpovídá i nové označení smluvních stran – „zapůjčitel“ a „vydlužitel“ místo dřívějšího označení „věřitel“ a „dlužník“, která se používají jako obecná označení stran závazku.
Občanský zákoník v § 2390 vymezuje následující podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce:
přenechání zastupitelné věci zapůjčitelem vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, a
povinnost vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu.
Vedle podstatných náležitostí mohou být ve smlouvě o zápůjčce sjednány i další, nepodstatné náležitosti. Obvykle se jedná o ujednání o:
splatnosti zápůjčky, tj. stanovení doby, po jejímž uplynutí je vydlužitel povinen vrátit druhově určenou věc,