Pokyny finančních orgánů a jejich zákonnost v judikatuře správních soudů

Vydáno: 25 minut čtení

Ministerstvo financí i Generální finanční ředitelství vydává celou řadu pokynů. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nejsou součástí našeho právního řádu, vznikají otázky, do jaké míry jsou závazné jak pro daňové subjekty, tak pro správce daně. Judikatuře na toto téma je věnován následující příspěvek.

Pokyny finančních orgánů a jejich zákonnost v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
Odraz pokynů finančních orgánů v soudní praxi prošel svým vývojem. Jak již bylo výše uvedeno, pokyny nejsou součástí našeho právního řádu, proto vznikaly otázky, zda je jimi vůbec možno argumentovat před soudem. V praxi tak občas docházelo k situacím, kdy finanční orgán vyjadřující se k žalobě daňového subjektu myšlenky z pokynu převzal, ale neodvolával se na jeho číslo a autora. Bylo tomu tak právě z obavy, že by státní orgán nemusel být úspěšný a byl by odmítnut právě proto, že práva a povinnosti se v právním státě ukládají např. zákony a vyhláškami, ale nikoli pokyny.
Další etapou v soudní oblasti byla argumentace pokyny naopak ze strany žalujících daňových subjektů, které se dovolávaly jejich znění v případech, kdy jim finanční úřady sdělovaly, že jsou v pokynech pouze metodicky vedeny a jejich nedodržení neznamená porušení práv daňových subjektů. Typicky mohlo jít např. o nedodržování lhůt stanovených pokyny, ve kterých měli správci daně ukončovat nejrůznější řízení.
Konečně, v návaznosti na předchozí etapu, ve které soudy dospěly k názoru, že dodržování pokynů je pro správce daně nutné, protože představují tzv. „zavedenou správní praxi“, se finanční orgány osmělily a začaly názvy a čísla pokynů používat i v argumentaci před soudy. Jejich právní „nezávaznost“ se tak překlenula právě pojmem „zavedená správní praxe“, která je dle názoru některých soudů obhajitelná proto, že daňovým subjektům z různých konců republiky zaručuje stejný přístup od různých správců daně.
Tento bezesporu kladný fakt však může být v praxi poněkud znehodnocen v případě, že do textu pokynů jsou implantovány podmínky a nároky, které v samotném zákoně výslovně obsaženy nejsou a snaží se případně zacelit jeho „díry“.
 
Z judikatury
 
1. Respektování lhůt stanovených interním předpisem
(podle rozsudku Ústavního soudu ČR IV. ÚS 146/01 ze dne 28.8.2001)
 
Komentář k judikátu č. 1
Jedním z prvních rozsudků, který se v daňové oblasti zabýval závazností pokynů finančních orgánů, bylo nedodržení tehdejších pokynů D-125 (Pokyn o stanovení lhůt pro vyřizování odvolání proti vyměření a dodatečnému vyměření daně) a D-144 (Pokyn o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení). Uvádíme pouze kratší citaci z tohoto nálezu Ústavního soudu, neboť problematika závaznosti pokynů byla později rozpracována více v rozsudcích Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud konstatoval, že interními pokyny jsou vázány pouze finanční orgány a musí je dodržovat.
   
Shrnutí k judikátu
„... Interní no