Právní nástupnictví ve zdravotním pojištění

Právním nástupcem se rozumí subjekt, který - v souladu s právními předpisy - nabývá práv a povinností, které jiný pozbyl. K právnímu nástupnictví tak dochází například transformací, odprodejem, zrušením společnosti bez likvidace, fúzí, rozdělením, zánikem společnosti s přechodem obchodního jmění na právního nástupce podle obchodního zákoníku apod.

Institut právního nástupnictví zaujímá i ve zdravotním pojištění významnou roli, neboť na právního nástupce přechází mimo jiné jak povinnost ručení za pojistné, které měl platit předcházející subjekt, tak případný nárok na vrácení evidovaného (a nepromlčeného) přeplatku. Pro řešení pohledávek či závazků zdravotní pojišťovny je tedy důležité, že ke změně v osobě dlužníka či věřitele může dojít také přechodem práv, typicky děděním či na základě právního nástupnictví.

Jestliže má zaměstnanec podezření, nebo dokonce jistotu, že za něho jeho zaměstnavatel neodvádí pojistné, měl by v tomto směru informovat svoji zdravotní pojišťovnu. K takové situaci dochází zpravidla při finančních problémech zaměstnavatele, méně častým důvodem bývá nedbalost. V praxi jsem se setkal i s případy, kdy zaměstnavatel sice zaměstnancům pojistné srážel, ale toto zdravotní pojišťovně neodváděl. Pokud zaměstnavatel opakovaně a dlouhodobě neplatí pojistné, může se dostat do situace, kdy orgány činné v trestním řízení začnou přezkoumávat, zda toto jednání plátce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Podle zákona je zaměstnavatel plátcem pojistného za své zaměstnance, sám zaměstnanec si žádné pojistné neplatí. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné ve výši 13,5% z vyměřovacího základu, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, pokud nepatří mezi výjimky dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednu třetinu této částky, zaokrouhlenou na celou korunu nahoru, srazí zaměstnanci z platu, zbývající dvě třetiny uhradí ze svých prostředků a celkovou výši pojistného odvede na příslušný účet zaměstnancovy zdravotní pojišťovny. Penále za každý kalendářní den, ve kterém nebylo pojistné zaplaceno nebo bylo zaplaceno v nižší částce, je stanoveno sazbou 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení.

Zaměstnanci, za které jejich zaměstnavatel neplatí řádně pojistné na zdravotní pojištění, však nemohou v žádném případě mít problém při čerpání hrazených služeb. Poskytovatelé nezkoumají a ani jinak nejsou oprávněni prověřovat, zda pacientův zaměstnavatel řádně platí pojistné. Právní úprava zdravotního pojištění nestanoví žádné podmínky v situaci, kdy pojištěnec potřebuje zdravotní péči. To znamená, že poskytovatel neprověřuje, zda zaměstnancův zaměstnavatel nebo pojištěnec jako osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů mají se zdravotní pojišťovnou řádně vypořádány svoje finanční vztahy. Naše zdravotnická nijak nezohledňuje faktické placení nebo neplacení pojistného. Je také pravdou, že zdravotní pojišťovny nevymáhají nezaplacené pojistné po zaměstnancích, ale pouze po zaměstnavateli jako plátci pojistného. Mimoto platí, že případný právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit jeho předchůdce.

V letech 2008-2012 platilo ve zdravotním pojištění ustanovení o maximálním vyměřovacím základu pro zaměstnance (zaměstnavatele) i OSVČ. Pokud došlo k situaci, kdy se řešilo vypořádání závazků a pohledávek (práv a povinností) formou nástupnictví, pak se v takových případech pro účely maxima sčítaly příjmy u bývalého i nástupnického subjektu. Pro rozhodná období let 2013-2015 není ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ určen.

Právní nástupce má nárok na vrácení přeplatku, který může nástupnickému subjektu vyplynout například na základě vyúčtování. Totiž podle ustanovení § 6 zákona č. 592/1992 Sb. je příslušná zdravotní pojišťovna povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného, nicméně vyúčtováním pohledávek a plateb může vzniknout i přeplatek na pojistném, případně na penále.

K přeplatku může u zaměstnavatele dojít například odvodem vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby, než jak je stanoveno zákonem, nebo také placením pojistného na účet jiné zdravotní pojišťovny než té, u které je zaměstnanec pojištěn. Nejčastější příčinou tohoto stavu je nenahlášení, resp. opožděné oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Placením na účet zdravotní pojišťovny, u které není zaměstnanec pojištěn, vzniká zaměstnavateli přeplatek. Naopak neodvedení pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn, způsobuje nedoplatek pojistného včetně penále.

Přeplatek pojistného se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci, pokud nemá plátce jiný splatný závazek (dluh) vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Má-li takový závazek, použije se přeplatek pojistného k jeho (úplné nebo částečné) úhradě.

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Ve sporných případech, kdy se rozhoduje ve správním řízení, se lhůta může prodloužit. Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku pojistného a příslušná zdravotní pojišťovna vrátila tento přeplatek po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku pojistného, je povinna zaplatit penále.

Do 30.11.2011 platilo, že právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčovalo za pět let ode dne splatnosti. Pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plynula nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

Změnou § 16 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. a prodloužením této lhůty pro vyměření a následné vymáhání pohledávek na 10 let dostaly zdravotní pojišťovny od 1.12.2011 z časového hlediska mnohem větší prostor pro uplatňování svých zákonných nároků.

K datu 1.12.2011 se adekvátním způsobem změnily i podmínky pro vrácení přeplatku na pojistném nebo penále. Změnou v § 14 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se nárok na vrácení přeplatku promlčuje za 10 let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.

Jak se z pohledu zdravotního pojištění řeší kupříkladu situace, když zemře podnikatel - osoba samostatně výdělečně činná?

Úmrtím pojištěnce končí jak jeho podnikatelská činnost, tak pojistný vztah mezi pojištěncem a zdravotní pojišťovnou. Pokud má zemřelý pojištěnec právního nástupce - dědice, mají obě strany nárok na vypořádání vzájemných závazků a pohledávek. Pohledávkami zdravotní pojišťovny jsou především neprovedené úhrady záloh na pojistné včetně případného doplatku, a to třeba i za rozhodná období více kalendářních let. Naopak závazkem zdravotní pojišťovny je například přeplatek evidovaný na pojistném nebo vzniklý z titulu regulačních poplatků, zaplacených za poskytování hrazené zdravotní péče.

V rámci dědického řízení přihlašuje zdravotní pojišťovna své pohledávky a závazky do dědického řízení. Pokud zůstavitel nezanechal majetek, nebo zanechal majetek nepatrné hodnoty, je tento majetek vydán vypraviteli pohřbu a dědické řízení je zastaveno, právní nástupnictví nevzniká.

V případech, kdy je výsledkem dědického řízení ustanovení, kdo je dědicem (je-li dědiců více, v jakém podílu nabývají zůstavitelův majetek, včetně jeho závazků), dochází k právnímu nástupnictví. Na základě této skutečnosti je pak zdravotní pojišťovna podle výsledku dědického řízení oprávněna vymáhat úhradu dlužného pojistného na dědici zůstavitele. Jestliže dědic uhradí dluh na pojistném v plné výši, může požádat o pominutí penále. Takové žádosti zdravotní pojišťovna zpravidla vyhoví.

Při řešení nástupnictví není v právní úpravě zdravotního pojištění zakotveno časové omezení, ze strany dotčených subjektů je zapotřebí respektovat promlčecí doby (viz výše). Naopak, v § 12 zákona č. 589/1992 Sb. pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je uvedeno, že na právního nástupce zaměstnavatele přechází povinnost platit pojistné za dobu nejvýše 10 roků nazpět ode dne, kdy se stal právním nástupcem. Na žádost právního nástupce je příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povinna vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.