Leniency program v evropském a českém soutěžním právu

Vydáno: 50 minut čtení
Leniency program v evropském a českém soutěžním právu
JUDr.
Zdeňka
Tesařová
Hospodářská soutěž a s ní neoddělitelně spojená existence konkurence jsou v mnoha ekonomických teoriích označovány za základ dobře fungujícího hospodářství. Dá se říci, že podstatou hospodářské soutěže je určitá interakce, obecně vnímaná jako boj mezi jednotlivými soutěžiteli o získání lepší pozice na trhu, či o zvýšení poptávky ze strany spotřebitelů, ale také projev snahy či úsilí o maximální dosažení zisků. Mnoho z nás si dnes jen těžko představí efektivně fungující trh bez existující konkurence. Na druhou stranu třeba říci, že již mnoho let zákonodárci jednotlivých států usilují o zakotvení co možná nejefektivnější regulace fungování jednotlivých trhů, ale také konkurenčního prostředí s cílem zefektivnění fungování samotné soutěže. Bohužel není také ničím výjimečným i fakt, že v praxi často dochází k porušování pravidel nastavených pro hospodářskou soutěž. Jednou z možných forem narušení hospodářské soutěže je uzavření tzv. kartelové dohody, jejich uzavírání je v rámci soutěžního práva zakázáno. Silné tlaky konkurence jsou často příčinou toho, že soutěžitelé jsou vystaveni určitému „pokušení“ (pokud se tak nerozhodnou zcela sami) se nějaké takové dohody účastnit či třeba sami dát impuls k jejímu vzniku. Jedním z nástrojů, jimiž se příslušné orgány jednotlivých zemí snaží s nelegálními praktikami soutěžitelů v rámci kartelů efektivně bojovat, je tzv. leniency program neboli program shovívavosti. Cílem tohoto příspěvku je pohled na historickou genezi tohoto velmi zajímavého právního nástroje v evropském právním prostředí, zejména z hlediska vývoje některých hmotně právních předpokladů a jednotlivých proměn.
Podstata leniency programu
Podstata leniency programu neboli programu shovívavosti (zjednodušeně řečeno) spočívá v tom, že soutěžní úřad soutěžiteli, který byl či je sice účastníkem některé z kartelových dohod a porušil tak svým jednáním soutěžní právo, za toto jeho jednání odpovídající sankci neuloží, popř. její výši zmírní, neboť tento soutěžitel příslušnému soutěžnímu úřadu umožnil onu kartelovou dohodu odhalit či k jejímu odhalení alespoň přispěl. Jinými slovy tento program dává soutěžiteli, který se účastnil nebo účastní některé z kartelových dohod, možnost poskytnutí určité „výhody“ za předpokladu jeho účinné spolupráce při odhalování daného protiprávního jednání. Výhoda může poté spočívat v poskytnutí úplného nebo alespoň částečného odpuštění příslušné sankce, kterou by jinak v případě zjištění soutěžní úřad soutěžiteli uložil. Účinná spolupráce soutěžitele představuje nejenom poskytnutí dostatečných informací o uzavřené kartelové dohodě, ale také spočívá v poskytnutí dostatečných důkazů usvědčujících jejich účastníky z takového jednání. Základem úspěchu tohoto programu je tedy dostatečným způsobem motivovat soutěžitele ke spolupráci při odhalování zakázaných kartelových dohod.
Leniency program pohledem evropského soutěžního práva
Leniency program je řazen mezi nejvýznamnější projevy tzv.
soft law
v oblasti hospodářské soutěže, tj. souboru dokumentů Rady a Komise, které udávají doporučující směr výkladu a aplikace, ať už primárního či sekundárního komunitárního, resp. dnes unijního práva.1) Komise tento program přijímá ve formě oznámení zveřejňovaném v Úředním věstníku Evropské unie (EU). Dá se říci, že myšlenka odpuštění či zmírnění sankce pro soutěžitele, který na straně jedné sice porušil pravidla hospodářské soutěže, avšak na straně druhé účinně spolupracuje při odhalování uskutečněného protiprávního jednání, není myšlenkou nikterak novou.
Leniency program má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde první forma tohoto programu byla zavedena již v roce 19782) americkým ministerstvem spravedlnosti a dávala možnost udělení imunity před trestním stíháním v případech, kdy došlo k oznámení o kartelovém jednání ještě před zahájením samotného vyšetřování daného případu. Záhy se však ukázalo, že původní program, resp. prvotně nastavená pravidla jeho fungování, nebyl příliš efektivní. Proto v roce 1993 došlo k jeho nahrazení programem novým, který se ve Spojených státech amerických uplatňuje dodnes. Hlavní změnou byla skutečnost, že
imunita
(na rozdíl od původního programu) počala být udělována automaticky, pokud soutěžitel splnil všechny podmínky programu.
Z hlediska vývoje zakotvení pravidel fungování tohoto motivačního nástroje představuje určitý časový mezník rok 1996, kdy Komise poprvé představila svou ideu o fungování leniency programu, resp. první formu tohoto programu inspirovanou tehdejším programem uplatňovaným v USA. Obdobně jako ve Spojených státech však neměl tento prvotní evropský program dlouhého trvání. V roce 2002 a poté v roce 2006 byl opakovaně přepracováván a precizován. Pro zajímavost lze říci, že v období před rokem 1996 Komise rozhodovala ve věcech kartelových jednání dle čl. 81 SES jen ojediněle. Ačkoliv všech rozhodnutí v soutěžních věcech vydala Komise v období let 1964-1996 více než 460, pouze 37 z nich se týkalo kartelových jednání3). Rovněž pokuty uložené Komisí v tomto období byly nízké; navíc vyšetřování kartelových jednání byla nepřiměřeně dlouhá a většina z nich nakonec skončila neúspěšně, a to z důvodu nedostatku usvědčujících důkazů.4) I přes zmíněný nízký počet případů, kdy Komise o kartelových jednáních rozhodovala, nelze odepřít fakt, že Komise již v té době k jednotlivým soutěžitelům přistupovala individuálně. Důvodem byla skutečnost, že měla možnost při vyměřování sankce přihlédnout jak k polehčujícím5), tak i přitěžujícím6) okolnostem. Mezi polehčující okolnosti vždy bylo řazeno včasné ukončení protiprávního jednání, spolupráce v průběhu vyšetřování, napravení protiprávního stavu, oznámení kartelu soutěžnímu úřadu aj. Soutěžitelé mohli již v té době dosáhnout případného snížení pokuty za spolupráci s odpovědnými úřady.
Asi jedním z nejznámějších případů je rozhodnutí ve věci Europa Carton7), kdy byla společnosti Stora und Rena, která kartelové ujednání oznámila a při samotném odhalování případu rovněž spolupracovala, snížena pokuta o dvě třetiny z původně stanovené pokuty. Možnost, resp. přípustnost odlišného zacházení s jednotlivými účastníky kartelového ujednání na základě odlišné intenzity jejich spolupráce s Komisí za podmínky snazšího odhalení zakázaného k