Vyšší zdanění plateb do "daňových rájů"

Vydáno: 32 minut čtení

Od ledna 2013 došlo k několika významným změnám daní z příjmů, jejichž společným jmenovatelem byla zřejmá snaha vybrat do bezedné státní pokladnice více. Citelně a „spravedlivě“ se přitom hráblo do kapsy různým kategoriím poplatníků - důchodcům, „paušálistům“ i vysoce příjmovým zaměstnancům a podnikatelům. Poněkud stranou zájmu médií zůstalo více než dvojnásobné zvýšení zdanění plateb do „daňových rájů“. Vypadá sice líbivě a kdekdo s ním bude souhlasit, ale zdaleka ne každá koruna, která doputuje z Česka do „ráje“ bude takto zdaněna, jednak české dani nepodléhají všechny platby a jednak toto opatření nedopadá na každý „ráj“.

Vyšší zdanění plateb do „daňových rájů“
Ing.
Martin
Děrgel
 
Daňový ráj – co je to?
Fenomén tzv. daňových rájů se zrodil prakticky s daněmi. Již ve starém Řecku se staly malé ostrůvky v blízkosti Athén útočišti, v nichž obchodníci skladovali ve vzdálenosti pouhých 20 mil své zboží, aby se vyhnuli 2% (!) dani, kterou byl zatěžován dovoz a vývoz. Podobně byli obchodníci, kteří se ve středověku usídlovali v londýnské City, osvobozováni od všech daní. Od 16. do 18. století byly „daňovým rájem“ Flandry (neboli Vlámsko v Belgii), které své přístavy zvýhodnili minimálními cly a poplatky. Angličtí obchodníci a dodavatelé surovin proto raději prodávali vlnu do Belgie než do Anglie, která je zatěžovala četnými a daleko vyššími cly a daněmi. Také Nizozemí bylo v 16. až 18. století útočištěm, kde se vybíraly minimální daně.
Nejčastěji a nejjednodušeji jsou daňové ráje využívány, resp. zneužívány k přesunu zisku z více zdaňované země (kde obvykle reálně vzniká díky vyšší kupní síle obyvatelstva a firem) do daleko méně daňově zatěžovaného „ráje“. Čehož lze v principu dosáhnout dvojím způsobem tím, že v zemi s vyšší daní buď uměle snížíme výnosy, nebo naopak navýšíme náklady, a to skrze záměrně nastrčenou spřízněnou firmu v daňovém ráji.
Příklad 1
Základní využití daňového ráje k přesunu zisku Firma „Vývozce“ sídlí v Česku a vyváží zboží na Ukrajinu „Dovozci“, z čehož má zisk 50 jednotek.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=2590.jpg
Vývozce si založí dceřinou společnost „Převozník“ v daňovém ráji (DR), přes kterého bude přeprodávat zboží i nadále Dovozci z Ukrajiny. Přičemž nastaví obchod tak, že zisk realizovaný a zdaněný v Česku bude již pouze 10 jednotek, a zbývajících 40 jednotek zisku zůstane alokováno v daňovém ráji, kde ovšem tyto příjmy nepodléhají vůbec zdanění. Úhrnný zisk české firmy (Vývozce) včetně její dceřiné společnosti (Převozník) zůstává na 50 jednotkách, z nichž je ale zaplacena daň pouze 1,9 jednotek (proti dřívějším 9,5 jednotkám) - viz schéma na s. 31.
V praxi je třeba počítat s režijními výlohami Převozníka v daňovém ráji a nelze doporučit jít u Vývozce do extrému pod „přiměřený“ zisk, kdy by mu mohl český správce daně doměřit daň z cenového transferu.
Obdobného výsledku lze dosáhnout i přes vyšší náklady tím, že Převozník bude pro Vývozce zajišťovat nějakou podpůrnou službu za 40 jednotek. Třeba zprostředkování, reklamu,
marketing
, různá poradenství, nebo si bude účtovat odměny za všemožná průmyslová práva, úroky z půjčky atd. Zde je již ale problém s tím, že jde o příjem nerezidenta (Převozníka) ze zdroje na českém území, který tak zde obecně podléhá zdanění, u něhož navíc od roku 2013 došlo ke zvýšení sazby daně z 15% na 35%. Takže by se lehce mohlo jednat o „medvědí službu“.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=2576.jpg
Dnes si ale zájemci o „daňové ráje“ zdaleka necení jen nízkého nebo nulového zdanění - které se zpravidla týká pouze obchodů mimo dané teritorium a podílů na zisku -ale také dokonalého utajení majitelů a řídících osob společnosti, jednoduchých podmínek založení firmy, absence zákonných povinností (netřeba vést účetnictví), minimálních zásahů úřadů. Proto ani neexistuje právně dokonalá a jednoznačná definice „daňových rájů“, obvykle se jejich vymezení zjednodušuje na: země s mimořádným daňovým zvýhodněním zahraničních firem. Pro naše účely je přitom podstatné, že v řadě případů je daňově zvýhodněný
status
zajištěn - poněkud paradoxně - smlouvami o zamezení dvojího zdanění, jejichž úkolem je mimo jiné také zamezení dvojímu nezdanění.
Nejčastěji se jako o tzv. daňových rájích hovoří zejména o následujících státech (územích): Americké Panenské ostrovy, Andorra, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belize, Bermudy, Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Dominikánská republika, Gibraltar, Grenada, Guernsey, Hongkong, Jersey, Kajmanské ostrovy, Kypr, Libérie, Lichtenštejnsko, Madeira, Maledivy, Malta, Man (ostrov), Marshallovy ostrovy, Mauritius, Monako, Montserrat, Nauru, Nizozemské Antily, Niue, Panama, Samoa, San Marino, Seychely, Sv. Lucie, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincent a Grenadiny, Tonga, Turks a Caicos, Vanuatu.
 
Jak účinně zdanit nerezidenty
Je pochopitelné, že minimální zdanění spolu s maximální anonymitou je optimální nejen z hlediska konkurenčního boje firem, ale rovněž pro krytí výnosů z trestné činnosti