Stručně o změnách daňového
řádu k 1.1.2015
JUDr.
Alena
Kohoutková
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový
řád, doznal k 1.1.2015 změn zákonem č. 267/2014 Sb.,
kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, v části čtvrté, článku VI. Změna
daňového řádu.
Ke změnám daňového řádu
dochází s účinností od 1.1.2015 rovněž zákonem č. 458/2011
Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách
daňových a pojistných zákonů, který v části druhé obsahuje rovněž novelu
daňového řádu, i když byl, jak číslo zákona napovídá,
přijat již v roce 2011 s účinností k prvnímu dni letošního roku. Tato novela
daňového řádu obsahující 56 novelizačních bodů v
článku III. a v článku IV. navazující přechodná ustanovení, byla v letech 2012–2014 postupně uváděna
v život, přičemž některé novelizační body byly rušeny, u jiných byla posouvána jejich účinnost.
Stalo se tak:
1.
zákonem č. 399/2012 Sb.,
o změně zákonů v souvislosti s pojistným na důchodové spoření, v části XXVII, článku XXIX, ve kterém
se účinnost přijatých změn, popřípadě zrušení některých ustanovení přijatých výše citovaným zákonem,
posunula k 1.1.2013,
2.
zákonným opatřením Senátu č.
344/2013Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s
rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, v části XVII, článku ...I, došlo u zde
vyjmenovaných ustanovení ke změně účinnosti k 1.1.2014, a
3.
poslední změna v novele přijaté v úvodu citovaným zákonem se týkala
zbývajících ustanovení, která dosud nevstoupila v účinnost, která však měla nastat podle platného
textu zákona č. 458/2011 Sb., dnem 1.1.2015. Z těchto
ustanovení byla ještě některá zrušena právě zákonem č.
267/2014 Sb., v části XV, článku XXI, kde dochází k
novelizaci zákona č. 458/2011 Sb.
Z hlediska legislativní praxe, lze hovořit téměř o kalvárii změn na cestě k
účinnosti novely obsažené v zákonu č. 458/2011 Sb., a
podívejme se nyní, která ustanovení daňového řádu se
tedy mění k 1.1.2015, a připojme velmi orientační informaci o tom, co tyto změny
znamenají:
I. Změny podle části IV, článku. VI
1. V § 18 odst. 1 část věty za
středníkem zní:
„proti rozhodnutí ve věci
delegace
nelze uplatnit opravné
prostředky“.„proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky“.
3. V § 19 odstavec 2
zní:
„(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné
prostředky.“
4. V § 24 odstavec 4
zní:
„(4) V téže věci může jménem právnické osoby současně jednat jen jedna
fyzická osoba. V případě, kdy je pro jednání statutárního orgánu právnické osoby vyžadováno společné
jednání více osob, jedná jejím jménem kterýkoliv člen tohoto statutárního orgánu.“
5. V § 32 odst. 2 se věta
poslední zrušuje.
6. V § 34 se za slovo „do“
vkládají slova „pátého pracovního dne ode“.
7. V § 72 odst. 4 se
slovo „zřízenu“ nahrazuje slovem „zpřístupněnu“.
8. V § 74 se doplňuje
odstavec 4, který zní:
„(4) Pokud vada podání spočívá pouze v tom, že podání bylo učiněno jinak než
elektronicky, ačkoliv mělo být učiněno elektronicky, hledí se na něj jako na podání bez vady; to
platí pouze pro podání, u nichž tuto skutečnost správce daně předem zveřejní způsobem umožňujícím
dálkový přístup.“
9. V § 148 odst. 4 se za
písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c) trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto
daní,“.
Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena d) až f).
10. V § 157 se odstavec 7
zrušuje.
11. V § 185 odst. 1 se
slova „patří do společného jmění manželů nebo majetku manžela dlužníka“ nahrazují slovy „patří do
společného jmění manželů“.
12. V § 194a se na konci
textu odstavce 1 doplňují slova „ ; to nebrání správci daně, aby v odůvodněných případech provedl
dražbu jinak než elektronicky“.
13. V § 206 odst. 2 se
slova „na místě, kde se nacházejí“ zrušují.
14. V § 207 se doplňuje
odstavec 4, který zní:
„(4) Úkony potřebné k odebrání a zajištění sepsané věci dlužníka, které
přísluší dlužníkovi, může místo něho provést správce daně.“.
15. V § 214 odst. 1 se
za slovo „dražbu“ vkládají slova „ , a to i“ a věta poslední se zrušuje.
16. V § 239a se za
odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Pokud je dědiců více, přechází na ně společná daňová povinnost. Daňové
dluhy z ní vzešlé hradí dědicové společně a nerozdílně v rozsahu podle
občanského zákoníku. Společnou daňovou povinnost
spravuje správce daně, který byl příslušný ke správě daňové povinnosti zůstavitele v den
předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
17. Nadpis nad § 247 se
zrušuje.
18. Nadpis § 247 zní:
„Pořádková pokuta“.
19. V § 247 odst. 2 se
číslo „50 000“ nahrazuje číslem „500 000“.
20. V § 247 se doplňuje
odstavec 5, který zní:
„(5) Pořádkovou pokutu lze ukládat i opakovaně, nevedlo-li dosavadní uložení
pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.“.
Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy
(1) Pokutu do 500 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo
a)
nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost
stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo
b)
nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým
zákonem nebo správcem daně.
(2) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč,
pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 jinak než
elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky.
(3) O povinnosti platit pokutu podle odstavce 2 rozhodne správce daně
platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne
oznámení platebního výměru.
(4) Správce daně kromě pokuty podle odstavce 2 uloží pokutu do 50 000 Kč,
pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu
daní.
(5) Pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3
let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.“.
22. Nadpis § 248 zní:
„Společná ustanovení pro řízení o pokutě“.
23. V § 248 odst. 1 se
za slovo „pokuty“ vkládají slova „nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy“.
24. V § 248 se odstavec 2
zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
25. V § 248 odstavec 2
zní:
„(2) Pořádková pokuta a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy je
splatná do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o jejím uložení.“.
26. V § 248 odst. 3 se
slovo „uložil“ nahrazuje slovy „nebo pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy uložil, nebo
rozhodl o povinnosti ji platit“.
27. Nadpis § 249 zní:
„Zjednodušené řízení o uložení pokuty“.
28. V § 249 odstavec 1
zní:
„(1) Pokud pořádková pokuta nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité
povahy nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pokuta ukládána, důvody a výši ukládané pokuty uzná
a současně pokutu uhradí na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu pořizovaného o
jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové pokuty nebo byly zjištěny důvody pro uložení
pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Proti tomuto rozhodnutí se nelze
odvolat.“.
29. V § 249 odst. 2 se
za slova „Pořádková pokuta“ vkládají slova „nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité
povahy“.
30. V § 249 odst. 3 se
za slovo „pokuty“ vkládají slova „nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy“.
31. V § 252 odst. 2 se
věta třetí zrušuje.
32. V § 254 odst. 6 se
za slovo „škody“ vkládají slova „nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou
újmu“.
Úrok z daňového odpočtu
(1) V případě, že postup k odstranění pochybností vztahující se k řádnému
daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má
vzniknout daňový odpočet, trvá déle než 5 měsíců, náleží daňovému subjektu úrok z daňového odpočtu
stanoveného správcem daně.
(2) Úrok z daňového odpočtu daňovému subjektu náleží ode dne následujícího
po uplynutí 5 měsíců ode dne zahájení postupu k odstranění pochybností, který trvá déle než 5
měsíců, do dne vrácení daňového odpočtu nebo jeho použití na úhradu nedoplatku, nejpozději však do
uplynutí lhůty pro jeho vrácení.
(3) Úrok z daňového odpočtu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou
národní bankou, zvýšené o 1 procentní bod, platné pro první den příslušného kalendářního
pololetí.
(4) Správce daně předepíše úrok z daňového odpočtu na osobní daňový účet do
15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o stanovení daňového odpočtu. Vznikne-li tak vratitelný
přeplatek, vrátí jej současně s vrácením daňového odpočtu.
(5) Proti postupu správce daně podle odstavců 1 až 4 je daňový subjekt
oprávněn uplatnit námitku podle § 159 ; proti
rozhodnutí o této námitce se lze odvolat.
(6) Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu
škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu
nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.“.
34. Nadpis nad § 259 se
zrušuje.
35. Nadpis § 259 zní:
„Řízení o prominutí daně nebo příslušenství daně“.
36. Za § 259 se vkládají
nové § 259a až 259c, které včetně nadpisů
znějí:
Prominutí penále
(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí části
penále, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále
vznikla.
(2) Správce daně na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu
v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední může prominout až 75% penále. Při tom není
vázán návrhem daňového subjektu.
(3) Žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne
právní moci dodatečného platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit
penále.
(4) Lhůta pro podání žádosti podle odstavce 3 neběží po dobu
a)
řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření
povinnost uhradit penále vznikla,
b)
povoleného posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření
povinnost uhradit penále vznikla.
Prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky
(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z
prodlení nebo úroku z posečkané částky, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok
vznikl.
(2) Správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok
z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k
okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.
(3) Při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně
zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost
uplatněného úroku.
Společná ustanovení o prominutí daně nebo příslušenství daně
(1) Při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce
daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem.
(2) Prominutí daně nebo příslušenství daně není možné, pokud daňový subjekt
nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem
porušil daňové nebo účetní právní předpisy.
(3) Pokud právnická osoba závažným způsobem poruší daňové nebo účetní
právní předpisy, hledí se pro účely posouzení splnění podmínky podle odstavce 2 na osobu, která byla
v době tohoto porušení v této právnické osobě členem statutárního orgánu, jako by je také
porušila.“.
37. Nadpis § 260 zní:
„Hromadné prominutí daně nebo příslušenství daně“.
Čl. VII
Přechodná ustanovení
1. Řízení nebo jiné postupy při správě daní, které byly zahájeny přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č.
280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
2. Došlo-li k nesplnění povinnosti nepeněžité povahy přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, postupuje se při ukládání pokuty podle zákona č.
280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
3. Žádat o prominutí penále lze pouze v případě penále vzniklého ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Žádat o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky lze
pouze v případě úroku vzniklého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Od předepsání úroku z posečkané částky vzniklého přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona lze upustit podle dosavadních právních předpisů.
6. Byl-li postup k odstranění pochybností zahájen přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, považuje se takový postup pro účely
§ 254a zákona č. 280/2009 Sb. za zahájený dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona.
II. Změny podle v části XV, článku XXI
12. V § 72 se doplňuje
odstavec 4, který zní:
„(4) Má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zřízenu datovou schránku nebo
zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen podání podle odstavce 1
učinit pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem
uvedeným v § 71 odst. 1.“.
15. V § 91 odst. 1 se
slova „správce daně osobě zúčastněné na správě daní oznámil zahájení řízení“ nahrazují slovy „byl
správcem daně vůči osobě zúčastněné na správě daní učiněn první úkon ve věci“.
Dojde-li v řízení o kasační stížnosti ve správním soudnictví ke zrušení
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na jehož základě bylo správcem daně vydáno nové rozhodnutí
ve věci v souladu s právním názorem krajského soudu, stává se toto rozhodnutí neúčinným dnem nabytí
právní moci nového rozhodnutí krajského soudu, kterým je žaloba zamítnuta nebo ve kterém dojde ke
změně právního názoru oproti zrušenému pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.“.
28. V § 145 se na konci
textu odstavce 1 doplňují slova „nebo předpokládat, že daňový subjekt tvrdil v řádném daňovém
tvrzení daň ve výši 0 Kč“.
32. V § 155 odst. 1 se
na konci textu věty první doplňují slova „, anebo na úhradu zálohy, jejíž výše se předepíše na
debetní
stranu osobního daňového účtu na základě uhrazené částky“.33. V § 155 odst. 1 se
za slova „úhrady nedoplatku“ vkládají slova „nebo zálohy“.
Komentář ke změnám
První skupinu změn lze shrnout pod změny technického rázu, kdy dochází k
doladění textu ve snaze o jeho větší vypovídací hodnotu, přičemž takové změny nezasahují zásadním
způsobem do práv a povinností daňových subjektů, ani nerozšiřují pravomoce správců daní. Sem lze
zařadit například tyto body novel:
-
upřesnění textu v § 185
odst. 1 ohledně postavení postavení manžela dlužníka ve vztahu ke společnému jmění
manželů,
-
vyjasnění situace v jaké se nachází správce daně podle
§ 194a odst. 1, kdy je již technicky vybaven
pro provedení elektronické dražby, ale povaha věci vyžaduje provedení dražby standardním způsobem,
např. k dosažení vyššího výnosu,
-
odstranění formální překážky pro provedení prodeje věcí, které se
rychle kazí v § 206 odst. 2, neboť nelze vždy
splnit požadavek, že prodej musí být proveden na místě, kde s věci nacházejí, když lze snadněji
zajistit jejich prodej na místě odlišném,
-
doplnění nového ustanovení v
§ 207 odst. 4, které vyjadřuje nezbytnost
správce daně vstoupit k odebrání a zajištění sepsané věci do pozice dlužníka, stejně jako je tomu
např. při daňové exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky,
-
upřesnění možnosti v §
214 odst. 1 provést prodej před právní mocí exekučního příkazu u věcí, které se rychle kazí,
pouze jako jedné z alternativ. Samozřejmě, že lze tento postup při prodeji těchto věcí použít i po
právní moci exekučního příkazu,
-
-
doplnění ustanovení ve vztahu k možnosti přiznání zadostiučinění za
vzniklou nemajetkovou újmu do §
254.
Druhou skupinu tvoří změny, které zakládají určité zlepšení situace
daňového subjektu při správě daní. Jedná se například o tyto úpravy:
-
doplnění nového ustanovení
§ 254a, které přiznává daňovému subjektu nárok na
úrok z daňového odpočtu, pokud postup k odstranění pochybností vztahující se k řádnému daňovému
tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení trvá déle než 5 měsíců. Tato úprava reflektuje zejména
evropskou judikaturu a lze již nyní očekávat minimálně diskusi v odborném tisku na téma výše
přiznaného úroku poté, co Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí
7 Aps
3/2013-34 ze dne 25.9.2014, ve znění opravného usnesení ze dne 5.11.2014, usoudil, že by výše
přiznaného úroku měla být značně vyšší,
-
celková změna pojetí promíjení příslušenství, tj. penále, úroků z
prodlení a úroků z posečkání. Základním důvodem k opětovnému zavedení možnosti individuálního
promíjení u sankcí vznikajících za porušení povinností při správě daní
ex lege
, u nichž správce daně
nemůže vznik ani její výši ovlivnit v rámci správního uvážení, je umožnění moderace a
individualizace takové sankce v souladu s judikaturou k předešlé právní úpravě. Přijatá ustanovení
§ 259a až § 259c, bohužel, nevytváří žádoucí
a shodné podmínky i pro ex lege
vznikající pokutu podle §
250 a brání provedení individualizace a moderace v plném rozsahu limitem 75% u penále. I tak
se jedná o velmi pozitivní změnu a bude se nyní nutně očekávat, jak dopadne posuzování promíjení
těchto sankcí ve vztahu k veřejné podpoře. Autorka se domnívá, že se jedná o zreálnění ex lege
vznikající sankce, tedy analogické rozhodování jako je tomu např. u nejrůznějších správních sankcí,
u nichž se rozhoduje podle konkrétních podmínek porušení povinnosti a situace „porušitelů“ v rozmezí
až několika milionů. Nikoho ani nenapadlo, že uložení sankce v nižší polovině intervalu by mohlo být
považováno za veřejnoprávní podporu.Třetí skupina změn bude určitě považována za zvýhodnění postavení a
zlepšení pravomocí správce daně, i když se lze domnívat, že tyto změny byly vedeny obecnou snahou o
zefektivnění výběru daní. Jedná se např. o následující změny:
-
odnětí práva na odvolání a na podání návrhu na obnovu řízení u
delegace
místní příslušnosti podle § 18, jakož i u
§ 19, kde jsou stanoveny podmínky pro atrakci
výkonu správy daní v určité věci. Toto omezení je o to závaznější, že s podáním návrhu na odvolání
byly doposud spojeny odkladné účinky rozhodnutí,-
upřesnění běhu lhůt v § 32
odst. 2 a § 34,
-
možnost správce daně podle doplněného
§ 145 odst. 1 předpokládat, že daňový subjekt
tvrdil daň v nulové výši, což znamená, že následné stanovení daně z moci úřední již bude
penalizováno,
-
změna částky 50 000 Kč na částku 500 000 Kč v
§ 247 odst. 2 a
odst. 5. Jedná se o zvýšení horní hranice a
připuštění možnosti jejího opakovaného uložení z důvodu nutnosti získání nástroje vyšší účinnosti a
nic nebrání tomu v analogických případech s dosavadní praxí, ukládat pokuty v obdobné výši (v
podrobnostech viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona v tisku 252 Poslanecké sněmovny ČR v
tomto volebním období),
-
přijetí nové pokuty v ustanovení
§ 247a za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy
odstraňuje nedostatek, kterým byl daňový řád dosud
zatížen, a který spočíval v tom, že pro některé povinnosti nepeněžité povahy, které zákon ukládal,
nebyla stanovena sankce za jejich nesplnění. V podrobnostech o přiměřenosti a důvodech zavedení této
sankce opět viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona v tisku 252 Poslanecké sněmovny ČR v tomto
volebním období.
Čtvrtou skupinu tvoří změny, které si kladou za cíl přizpůsobení daňového
procesu a dosažení souladu s ostatními zákonnými úpravami v rámci jednoty právního řádu. Jedná se
o:
-
nově přijaté znění ustanovení
§ 24 odst. 4, které přibližuje jednání jménem
právnické osoby např. se zákonem č. 300/2008 Sb., o
elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů či
novým občanským zákoníkem,
-
nový § 124a, který
řeší existenci rozhodnutí správce daně vydaného v mezidobí mezi rozhodnutím o žalobě krajským soudem
a dalším jeho rozhodnutím v téže věci po uplatnění výsledku řízení vedeného u Nejvyššího správního
soudu o kasační stížnosti,
-
zařazení dalšího důvodu pro stavění běhu lhůty podle
§ 148 odst. 4 v případě, kdy probíhá trestní
stíhání,
-
vyjádření povinnosti dědiců v
§ 239a po té, co již na ně přešla společná daňová
povinnost,
-
zrušení pětiletého limitu úročení v
§ 252 odst. 2. Tento limit nebyl v souladu s
nastavením ostatních úroků v rámci daňového řádu i
obvyklým využívání tohoto nástroje v jiných předpisech,
Na pomezí uvedených skupin se nachází některé nezařaditelné úpravy, které
však mají napomoci oběma stranám a obecně zlepšení výběru daní. Jako takové lze označit změny
provedené:
-
zjednodušením zahajování řízení podle
daňového řádu z moci úřední v
§ 91 odst. 1,
-
novelizací § 72 odst.
4, který byl doplněn zákonem č. 458/2011 Sb., s
účinností k 1.1.2015 a současně byl k témuž datu pozměněn v části IV. zákona č.
267/2014 Sb., tak, aby povinnost k elektronickému
podání byla vázána na okamžik zpřístupnění datové schránky, nikoliv na okamžik jejího
zřízení,
-
řešením situace při nedodržení elektronické formy podání v
§ 74 odst. 4,
-
poměrně nesystémovým doplněním slova „zálohy“ do
§ 155, o nichž jiná ustanovení nemluví, pokud
přímo neupravují zálohu, jako např. § 174.
Daňový řád v
§ 2 odst. 4 si klade za cíl sjednotit terminologii
daňového procesu tak, aby obecný proces nebyl zahlcen, zejména po zkušenostech s jeho předcházející
právní úpravou, změnami pojmů často se měnících v hmotněprávních daňových zákonech a které lze v
rámci procesních pravidel zahrnout pod jednotný pojem daň.