JUDr. Alena Kohoutková

Zjednodušení právního řádu se mnohdy stává i drobnou nabídkou nejrůznějších volebních programů. Hledání odpovědí na otázky zjišťující, čeho by se takové zjednodušení mělo týkat a jak by bylo uskutečněno, bude asi dlouhodobou záležitostí. Odpovědi se budou dotýkat jak konstrukce, tak i potřeby uzákonění práv a povinností, jakož i jazykového vyjádření již vytvořené konstrukce.

Jistě nebude na škodu, budeme-li věnovat těchto pár řádek ujasnění, či spíše zopakování několika pravidel, která se dotýkají situace, ve které se osoba zúčastněná na správě daní, zejména daňový subjekt, rozhodne využít možnosti nechat se zastupovat zmocněncem při jednání se správcem daně na základě smluvního vztahu. Mělo by toto připomenutí být o to užitečnější, oč nesourodější jsou úpravy této možnosti smluvního zastoupení v jednotlivých právních předpisech. Dnes bych se již nevěnovala tolik tomu, kdo bude za daňový subjekt jednat, ale spíše tomu, jak bude vymezen rozsah zastoupení.

Předpokládám, že zde shrnuté poznámky, snažící se připomenout vývoj penalizace, resp. úroku z prodlení při správě daní, a jisté nalézání souladu i s obdobnými ustanoveními v oblasti plateb na pojistné na sociální zabezpečení, nebudou obsahovat pro vás, čtenáře, zásadní informace. Nicméně zkrácený vývoj úrokových sazeb za neplnění daňových povinností, potažmo do jisté míry i za neplnění povinností na pojistném na sociální zabezpečení od roku 1992, není bez zajímavostí.

Základní informace o tom, jak docílit zákonnosti daňového rozhodnutí v přezkumném řízení jsou obsaženy v článku publikovaném v čísle 2/2021 tohoto bulletinu s. 9–13. V závěru je naznačeno, že bude vhodné se k tomuto tématu někdy v budoucnu vrátit. Netušila jsem však, že to bude tak brzy. Vzhledem k tomu, že se již v následujícím čísle tohoto specializovaného časopisu v přehledu judikatury jako zajímavé téma objevil i rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 7 Afs 74/2020 1), dostupný z www.nssoud.cz, týkající se zákazu přezkoumání rozhodnutí po soudním přezkumu, tak se domnívám, že i pro mne nastal čas vrátit se k tomuto dozorčímu prostředku ve svých „poznámkách“.

Asi začnu otázkou: Čím upoutat pozornost čtenáře k několika poznámkám o přezkumném řízení při správě daní? Odpovím si tak, že se jedná o právní instrument, který má svůj vývoj i v nové daňové soustavě přijaté po roce 1989 a je podle mého názoru poměrně málo využíván na to, jak úzce je provázán se základní zásadou zákonnosti zakotvenou nejen v Ústavě České republiky, ale i deklarovanou v § 5 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “ nebo „daňový řád “).

Nejspíše nikoho nepřekvapí, že v současném globalizovaném světě s propojenou ekonomikou musí intenzivněji spolupracovat i berní správy jednotlivých států. Nedá se předpokládat, že by tento trend změnila zásadním způsobem současná pandemie. Při zkušenostech s hledáním správných, a hlavně zákonných cest v naší zemi při správě daní, např. neustálými novelizacemi daňových zákonů, a to i procesních předpisů, u nichž by setrvalost pravidel byla více než žádoucí, neuškodí zopakovat si základní legislativní zdroje pravidel pro mezinárodní spolupráci správců daní včetně jejich vývoje. Další změny těchto pravidel pak přináší také četná judikatura soudů všech stupňů, včetně samotného Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Není tedy překvapením, že mezinárodní spolupráce v této oblasti je rovněž na velmi trnité cestě obtížně vytyčované právní úpravou, která sama o sobě klade většinou velké množství nejrůznějších otázek. Při hledání odpovědí na tyto otázky by se snad daly využít poznámky, kterými se snažím poskytnout určitou mapu ke snazší orientaci ve vývoji a úpravě mezinárodní spolupráce při správě daní.

Bez opakování historického vývoje a přístupů k jednomu ze základních problémů právní filozofie, tedy zkoumání střetu přirozenoprávního myšlení s pozitivně právními názory, je nutno si přiznat, že současná situace jak v legislativě ve smyslu tvorby a přijímáních právních předpisů, zejména zákonů, tak i v jejich interpretaci, je velmi složitá a lze říci přímo nepřehledná. To se týká beze zbytku, někdy i větší měrou, procesních pravidel pro odlišná řízení. Nelze zde ani rozebírat veškeré vlivy způsobující tento nežádoucí stav, ale pokusme se aspoň zrekapitulovat něco z vývoje interpretace daňového řádu při změně stavu dogmatického pozitivně právního výkladu zákonů v devadesátých letech minulého století, jenž je příslušný exegetickému pozitivismu, na současné přiklánění se k přirozenoprávnímu myšlení a analytickému pozitivismu spojenému s anglosaskou právní kulturou. Na počátku příštího roku nabude účinnosti poměrně zásadní novela zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, provedená zákonem č. 283/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který se stal platným 26. 6. 2020 a v účinnost vstupuje dnem 1. 1. 2021. To lze v tomto okamžiku považovat za aktuálně poslední stupeň legislativního vývoje daňového procesu k dnešnímu dni.

V obtížné situaci březnových a dubnových dní letošního roku, která se může dotknout, a zatím netušíme jakým způsobem, i daní a jejich vybírání, pojďme nahlédnout do dosavadního právního vývoje institutu promíjení daní, a to jak v minulém století, tak i v aktuální právní úpravě. Třeba se to bude hodit.

Obdržela jsem prostřednictvím redakce zajímavý čtenářský dotaz, který si zaslouží jistě širší pohled na věc. Musím přiznat, že mne při jeho přečtení lehce zamrazilo. Jedná se totiž o dotaz, ve kterém je skryt zárodek možného narušení systému daňového procesu, s čímž mám za ta léta strávená s daňovým řádem trochu zkušeností. Vrátím se k tomu v závěru. Pojďme však k dotazu samotnému.

Tiskopisy vyplňované pro splnění povinnosti vůči berní správě jsou stále v popředí zájmu při snaze o vylepšování správy daní. Skoro by se dalo konstatovat, že již vše bylo řečeno a určité zlepšení nastalo přijatou novelou1) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty zákona (dále jen „ZDPH “) podle verdiktu Ústavního soudu2). Nadále se však hovoří o nevyřešení podstatné procesní konstrukce k jejich vydávání a uplatňování, jakož i o podmínkách kontroly jejich zákonnosti. Prostě vděčné procesní téma. Jaksi se i nadále objevuje kvalifikace ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále také „DŘ “ nebo „daňový řád “), jako ustanovení gumového, jinými slovy, když něco při správě daní není zřejmé, hledá se možnost změnit tento její základní předpis.

Základem vzniku dělené správy byla snaha pokusit se co nejefektivněji vybírat veškerá peněžitá plnění vyplývající z rozhodovací činnosti veřejné správy, která tvoří příjmy veřejných rozpočtů, jednotným a propracovaným způsobem. Taková úprava dosud nebyla součástí právního řádu, a proto se přímo nabízelo její zakotvení mezi nejčastější plnění tohoto typu do veřejných rozpočtů, tj. do úpravy správy placení daní. Stalo se tak přijetím § 1 odst. 4 do předchozí úpravy daňového procesu, tj. zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, o čemž se i judikatura vyjadřuje tak, že byl vnucen procesní režim správy daní při placení uložených pokut obecně všem ostatním předpisům upravujícím sankční řízení, pokud tyto nestanovily jinak (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, čj. 6 AS 152/2014-78 , www.nssoud.cz). Tento do jisté míry nevlídný pohled na dělenou správu či spíš její nepochopení, se projevuje i v jisté nedůslednosti její nezbytné úpravy v jednotlivých zákonech. Nelze se domnívat, že je to činěno snahou nevybírat příjmy plynoucí z nejrůznějších peněžitých plnění, spíš určitou nechutí k této již ryze praktické části správy oněch stanovených příjmů.

V některých zákonech se objevuje samovyměření daňové povinnosti a také ze sdělovacích prostředků se ozývá, že samovyměření je svým způsobem spásná metoda zjednodušení správy daní, která se bude obecně zavádět. Je to ústavní cesta? Nekříží se to snad se sběrem dat například v elektronické evidenci tržeb? Nerozumím tomu, jak při samovyměření bude správce daní plnit svojí zákonnou povinnost vybírat daně ve správné výši, tak dovolte shrnutí situace při zavádění tohoto instrumentu a pár poznámek autorky.

Jak je to s pomůckami? Existují oprávněně při správě daní? Je možno dohledat s určitým nadhledem souvislosti jejich používání při správě daní za posledních téměř sto let? Lze v jejich zákonné úpravě a v názorech vyslovovaných judikaturou spatřit kontinuitu tolik potřebnou pro stabilitu postupů v daňovém řízení? Věřím, že po přečtení následujícího příspěvku čtenář dojde většinou ke kladné odpovědi.

Pár poznámek k zajišťovacím příkazům JUDr. Alena Kohoutková Aktuálním problémem se správci daní je podle medií zajišťovací příkaz a jeho uplatňování. K tomuto instrumentu správy daní uvádím pár poznámek,...

Jsem plátce daně z přidané hodnoty, který je povinen podávat pravidelné kontrolní hlášení k této dani. Několikrát jsem ve veřejných sdělovacích prostředcích zaznamenal polemiku o tom, zda jsou údaje, které mám v kontrolním hlášení uvádět, sbírané správcem daně oprávněně. Mám tedy i nadále vyplňovat příslušný tiskopis a plnit svojí povinnost?

Počítá daňový řád s tím, že bude daňový subjekt něco namítat? JUDr. Alena Kohoutková Podívejme se, jak může něco daňový subjekt namítat vůči správci daně jenom ve smyslu ustanovení...

Kdy poruší fyzická osoba povinnost mlčenlivosti při správě daní, resp. podmínky, za nichž je povinna tuto mlčenlivost dodržovat? Jinými slovy, kdy se dopustí fyzická osoba přestupku podle § 246 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ? Lze považovat za porušení této mlčenlivosti např. situaci, kdy úřednice obecního úřadu na veřejném zasedání zastupitelstva obce sdělí, že obdržela dotaz z finančního úřadu na pana X, jehož jméno uvede, a podotkne, že se jedná pravděpodobně o jeho daňové úniky? Poté, co s ní bylo zahájeno řízení o přestupku, tvrdí potenciální pachatelka, tedy úřednice, že nevykonává agendu správce daně a takové informace uvádět může.

Úroky z nadměrných odpočtů u daně z přidané hodnoty JUDr. Alena Kohoutková Již nadpis dává tušit, že se následující text dotkne jedné z nejožehavějších otázek týkajících se aktuálně správy...

Správa daní tu má další průlomové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jedná se slovy aktualit stránek www.nssoud.cz o „průlomové usnesení v otázce povahy daňového penále, které vydal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Sedmičlenný senát se jednomyslně shodl, že penále podle § 37b zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků (ve znění účinném od 1.1.2007 do 31.12.2010) a § 251 zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu , má povahu trestu; je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod .“

  Daňový řád JUDr. Alena Kohoutková Jak plní daňový subjekt svou povinnost prokazovat výši daně podle daňového řádu a co to vlastně znamená povinnost unést důkazní břemeno? Zatěžuje důkazní břemeno...