Některé změny v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev

Vydáno: 33 minut čtení

S účinností od 1. 7. 2008 začal v České republice platit zákon č. 125/2008 Sb. , o přeměnách obchodních společností a družstev (dále také jen „zákon o přeměnách“), který vyčlenil dosavadní právní úpravu přeměn obchodních společností a družstev z materie obchodního zákoníku a zavedl novou komplexní úpravu přeměn. Od počátku své účinnosti byl zákon o přeměnách novelizován zákonem č. 215/2009 Sb. a zákonem č. 227/2009 Sb. , obě tyto novelizace však přinesly pouze drobné změny. Dne 1. 1. 2012 však nabyla účinnosti v pořadí třetí novelizace zákona o přeměnách provedená zákonem č. 355/2011 Sb. , která je na rozdíl od novelizací předchozích značně rozsáhlá a přináší mnohé zásadní koncepční změny. V tomto příspěvku jsou zmíněny některé nejvýznamnější změny obecných institutů týkajících se přeměn obchodních společností a družstev, které nová právní úprava přináší.

Některé změny v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev
JUDr.
Vlasta
Víghová
 
Důvody rozsáhlé novelizace zákona o přeměnách
Důvody, které vedly k takto rozsáhlé novelizaci zákona o přeměnách s účinností od 1. 1. 2012, spočívají v mnoha různých skutečnostech. Především je třeba zdůraznit, že v textu zákona bylo třeba zohlednit transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/109/ES, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, 78/855/EHS a 82/891/EHS a směrnice 2005/56/ES, pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a na dokumentaci v případě fúzí a rozdělení. Směrnice 2009/109/ES totiž zavádí zejména možnosti určitého zjednodušení administrativních postupů v rámci přeměn tím, že omezuje některé informativní povinnosti a stanovuje pružnější pravidla pro uveřejňování informací.
Transpozice nové směrnice však zdaleka nebyla jediným důvodem pro rozsáhlé změny zákona o přeměnách. Od počátku účinnosti zákona o přeměnách byla identifikována celá řada nedostatků, kterými zákon trpí, počínaje nedostatečnou úpravou tzv. přeshraničních přeměn a konče používáním zavádějící terminologie a mnohými výkladovými problémy, k nimž praxe při užívání zákona dospěla. Tyto nedostatky bylo třeba novelizací zákona o přeměnách odstranit.
V neposlední řadě je třeba zmínit rovněž skutečnost, že v novele zákona o přeměnách reagoval zákonodárce též na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kohlhofer a Minarik proti České republice, v němž byly České republice vytčeny nepřiměřené zásahy do práv minoritních akcionářů v případě paralelně probíhajícího řízení o zápisu přeměny do obchodního rejstříku a řízení o neplatnosti přeměny.
Ze všech výše uvedených důvodů bylo nakonec rozhodnuto, že zákon o přeměnách bude novelizován skutečně komplexně a nikoliv pouze cestou dílčích drobnějších reakcí na aktuální problémy.
 
Vztah mezi obchodním zákoníkem a zákonem a přeměnách
Jak bylo již výše zmíněno, přeměny obchodních společností a družstev byly původně upraveny v rámci obchodního zákoníku. Od 1. 7. 2008 byla právní úprava přeměn vyčleněna do zvláštního nového zákona o přeměnách. Nebyl však zcela jednoznačně vymezen vztah mezi tímto novým zákonem o přeměnách a obchodním zákoníkem. Tento stav vyvolával zbytečné nejasnosti týkající se např. toho, zda lze určité pojmy definované v obchodním zákoníku a používané v zákoně o přeměnách považovat za obsahově totožné apod.
Novelizace zákona o přeměnách se pokouší tento nedostatek odstranit. Výslovně je v textu zákona uvedeno, že přeměnou pro účely zákona se rozumí fúze (společnosti či družstva), rozdělení, převod jmění na společníka, změna právní formy a přeshraniční přemístění sídla. Současně je uvedeno, že pokud není možné uvedené případy řešit dle ustanovení zákona o přeměnách, řídí se ustanoveními zákona, který upravuje poměry obchodních společností a družstev. Tím došlo fakticky k zavedení principu subsidiarity obchodního zákoníku vůči zákonu o přeměnách.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že zákon o přeměnách záměrně neobsahuje zcela konkrétní odkaz na stávající obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.