Švarcsystém II - společníci, jednatelé, členové statutárních orgánů a jejich práce pro společnost v daňové judikatuře

Vydáno: 48 minut čtení

Zatímco v předcházejícím díle výběru judikatury správních soudů jsme se věnovali otázce „švarcsystému“, dnes se budeme věnovat podobné problematice - situaci, kdy společníci, jednatelé či členové statutárních orgánů své činnosti vykonávané pro společnost této společnosti fakturují a svůj příjem zdaňují jako příjem z podnikání dle § 7 zákona o daních z příjmů.

Švarcsystém II - společníci, jednatelé, členové statutárních orgánů a jejich práce pro společnost v daňové judikatuře
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
I zde často dochází k překvalifkaci na závislou činnost a předepsání daně z ní společnosti, která v původním postupu vystupovala jako „odběratel“ a tímto se stává „zaměstnavatelem“.
Správce daně přitom argumentuje § 6 odst. 1 písm. b) a c) zákona o daních z příjmů, podle kterého příjmy ze závislé činnosti jsou:
„b) příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností, a to i když nejsou povinni při výkonu práce pro družstvo nebo společnost dbát příkazů plátce a příjmy za práci likvidátorů,
c) odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob.“
Od klasického „švarcsystému“ se tak tyto případy liší právním zdůvodněním - pro zdanění daní ze závislé činnosti tedy není nutné, aby příjemce příjmu dbal příkazu plátce („zaměstnavatele“), postačí, že dotčené osoby vykonávaly práci pro společnost.
Podobně jako u „švarcsystému“ pak není rozhodující, jaký konkrétní typ smlouvy společnost se „zaměstnancem“ uzavřela, či zda tento má či nemá na danou činnost živnostenské oprávnění. Situace je ještě zamotanější tím, že např. na funkci jednatele ani pracovněprávní vztah uzavřen být nemůže (jde o vztah podle obchodního zákoníku), přesto odměna za jeho práci pro společnost spadá pod vymezení závislé činnost.
Kromě toho obchodní zákoník negativně nahlíží na podnikání společníků - v § 84 stanoví zákaz konkurence - tedy zákaz podnikání v předmětu podnikání společnosti včetně zákazu zprostředkování obchodů pro společnost (společenská smlouva ale může tento zákaz upravit jinak). Zákazy konkurence má v obchodním zákoníku upraven též jednatel (§ 136), členové dozorčí rady (§ 139), členové představenstva a. s. (§ 196), členové představenstva a kontrolní komise družstva (§ 249).
 
Z judikatury
 
1. Společník a práce pro společnost
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 6 Afs 9/2003 ze dne 28. července 2004, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 7/2006 pod č. 889/2006.)
 
Komentář k judikátu č. 1 a 2
Dnešní výběr začínáme případem, kdy společník společnosti - advokát, vykonával pro svoji společnost práce, které jí fakturoval. Práce byly vykonávány v prostorách společnosti a s použitím jejích prostředků (telefon, fax apod.). Jeho činnost byla finančními orgány posouzena jako příjem ze závislé činnosti. Žaloby nebyly úspěšné a pohled finančních orgánů potvrdil i Ústavní soud. Na druhé straně ale Ústavní soud došel k názoru, že překvalifikování na závislou činnost není ve všech případech automatické - jinak by zřejmě bylo třeba hodnotit situaci, pokud by advokát - ač společník - vykonával pro společnost právní služby na základě mandátní smlouvy, aniž by byl při výkonu této činnosti úzce propojen s obchodní společností, jak tomu bylo v projednávaném případě.
   
Zveřejněná právní věta
„Vykonává-li společník společnosti s ručením omezeným pro tuto společnost činnost, jež má jinak charakter samostatné výdělečné činnosti, a podléhá tak zdanění podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pak se na základě
fikce
stanovené v § 6 odst. 1 písm. b) téhož zákona považuje příjem z této činnosti pro daňové účely za příjem ze závislé činnosti. Takový příjem - bez ohledu na právní předpis, který upravuje vzájemná práva a povinnosti společníka a společnosti z pohledu závazkového, bez ohledu na smluvní typ, který vzájemná práva a povinnosti z pohledu závazkového zakládá, a bez ohledu na způsob výkonu práce a vyplacení odměny za ni - je příjmem, který podléhá zdanění podle § 6 odst. 1 písm. b) tohoto zákona.“
Právní otázkou, jež byla dle stěžovatele v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové posouzena nesprávně, je otázka charakteru příjmů JUDr. P., jež jí pramenily ze smlouvy o poskytnutí právní pomoci, kterou uzavřela se stěžovatelem, z pohledu § 6 a 7 zákona o daních z příjmů, tj. otázka, zda jde o příjem podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů či o příjem podle § 7 odst. 1 písm. c) tohoto zákona.
Vykonává-li společník, jímž je v tomto případě JUDr. P., pro společnost, jíž je v tomto případě stěžovatel, činnost na základě zvláštního oprávnění k jejímu výkonu, jíž je v daném případě poskytování právních služeb advokátem, pak může dojít ke zdánlivému střetu obou zmiňovaných ustanovení. Činnost takového společníka lze totiž z obecného pohledu pokrýt oběma ustanoveními. Zákon tu nestanoví, které z obou ustanovení má přednost (obdobně jako například u § 10 zákona, podle něhož jde o příjem podle § 10 zákona tehdy, pokud jej nelze podřadit pod žádný z příjmů podle § 6 až 9 zákona); ani soudy přitom v minulosti neřešily tuto otázku zcela konstantně. Tento zdánlivý střet však není neřešitelný a obě uvedená ustanovení tu dokonce obstojí v