Lhůty pro podání řádného daňového tvrzení podle daňového řádu

Na úvod je třeba poznamenat, že daňový řád jako obecný procesní daňový předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak (§ 4 daňového řádu). Daňový řád se proto použije v případě, jestliže jiný zákon nemá vlastní právní úpravu správy daní, která je odlišná od úpravy v daňovém řádu.

Daňový řád zavedl novou legislativní zkratku pro . Za řádné daňové tvrzení se tak považuje jak daňové přiznání, tak hlášení nebo vyúčtování, což znamená, že pokud daňový řád používá ve svých ustanoveních pojem „řádné daňové tvrzení“, tak se příslušné ustanovení vztahuje na všechny typy těchto daňových tvrzení. Například v ustanovení § 135 odst. 1 daňového řádu je uvedeno, že , což znamená, že tato povinnost se týká daňového přiznání, hlášení i vyúčtování. V některých ustanoveních používá daňový řád širší pojem daňového tvrzení ve formě legislativní zkratky a v jiných ustanoveních používá konkrétní pojem pro určitý druh podání.

Opravovat je možné daňové přiznání a vyúčtování (§ 138 daňového řádu). Před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání může daňový subjekt nahradit již podané daňové přiznání opravným daňovým přiznáním, které lze rovněž nahradit dalším opravným daňovým přiznáním. Obdobně lze opravovat i vyúčtování nebo opravné vyúčtování. Opravným daňovým přiznáním nebo opravným vyúčtováním se nahrazuje předchozí daňové přiznání, resp. opravná daňová přiznání, nebo vyúčtování, resp. opravná vyúčtování. Musí být ale podána ještě před uplynutím lhůty pro podání „řádného“ daňového přiznání nebo vyúčtování. Před uplynutím této lhůty lze podat i více opravných daňových přiznání nebo opravných vyúčtování.

Správce daně ve vyměřovacím řízení vychází z posledního podaného opravného daňového přiznání nebo opravného vyúčtování a k předchozím nepřihlíží. Daňový subjekt je povinen na tiskopisu pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování zaškrtnout, jestli podává „řádné“ daňové přiznání nebo vyúčtování, anebo opravné daňové přiznání nebo opravné vyúčtování.

Řádné daňové tvrzení, tj. daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování, je povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon (§ 135 odst. 1 daňového řádu). Pokud tedy zákon ukládá daňovému subjektu, že je povinen podat daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování, tak má daňový subjekt povinnost podat tento druh řádného daňového tvrzení. Plátce daně je povinen podat hlášení a vyúčtování o svém postupu při vybírání nebo srážení daně vybírané srážkou, pokud tak stanoví zákon (§ 234 odst. 1 daňového řádu).

V případě, že daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení, může k tomu být vyzván správcem daně, a má poté povinnost podat řádné daňové tvrzení (§ 135 odst. 1 daňového řádu). Nevyhoví-li daňový subjekt výzvě k podání řádného daňového tvrzení, může správce daně vyměřit daň podle pomůcek (§ 145 odst. 1 daňového řádu).

Speciálně u daňového přiznání zavedl daňový řád pro daňový subjekt, kterému nevznikla daňová povinnost k dani, ke které je registrován, možnost podat správci daně a nikoliv daňové přiznání (§ 136 odst. 5 daňového řádu), a to ve lhůtě pro jeho podání. Pokud ale daňový zákon stanoví, že daňový subjekt je povinen podat daňové přiznání, i když mu nevznikla daňová povinnost, tak bude mít přednost speciální úprava před daňovým řádem (§ 4 daňového řádu). Například společnost s ručením omezeným má zákonnou povinnost vždy podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob vyplývající z ustanovení § 38m zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a proto se na ni nevztahuje možnost podat k této dani pouhé sdělení podle § 136 odst. 5 daňového řádu. Na dani z příjmů právnických osob dále platí, že na neziskové subjekty se nevztahuje povinnost podat správci daně sdělení, když jim nevznikla daňová povinnost (viz § 38m odst. 8 zákona o daních z příjmů).

Řádné daňové tvrzení je speciální podání, které lze podat jen na vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem (§ 72 odst. 1 daňového řádu). Řádné daňové tvrzení lze učinit i datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslané tak, že bude opatřena uznávaným elektronickým podpisem nebo odeslaná prostřednictvím datové schránky, anebo odeslaná bez uznávaného elektronického podpisu, pokud je do 5 dnů opakována kvalifikovaným způsobem (§ 72 odst. 3 daňového řádu). Správce daně zveřejní elektronickou adresu své elektronické podatelny, formy technického nosiče datových zpráv, jakož i formáty a struktury daňových zpráv, které je způsobilý přijmout, na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 56 daňového řádu).

Ministerstvo financí svým ze dne 28. 12. 2010 stanovilo formát a strukturu datové zprávy, jejímž prostřednictvím je činěno podání specifikované v § 72 odst. 1 daňového řádu, a která je zároveň odesílána správci daně prostřednictvím datové schránky. Řádné daňové tvrzení zasílané územním finančním orgánům, tj. zejména finančním úřadům, prostřednictvím datové schránky musí být ve formátu a struktuře . XML a lze k tomu využít službu Elektronická podání pro daňovou správu (EPO) na adrese http://eds.mfcr.cz a další informace jsou dostupné na internetové stránce http://cds.mfcr.cz, volba Daně elektronicky.

Řádné daňové tvrzení je jako každé podání úkonem daňového subjektu směřujícím vůči správci daně a musí z něj být zřejmé, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje (§ 71 daňového řádu). Tyto obecné údaje jsou jasně uvedeny na příslušných tiskopisech. Součástí tiskopisu jsou také vyznačené přílohy (§ 72 odst. 2 daňového řádu). V řádném daňovém tvrzení je daňový subjekt dále povinen sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje a další okolnosti rozhodné pro vyměření daně (§ 135 odst. 2 daňového řádu).

Plátce daně, který je povinen podat vyúčtování o svém postupu při vybírání nebo srážení daně vybírané srážkou, je povinen do vyúčtování zahrnout údaje z podaných hlášení za zdaňovací období, jakož i údaje o sražené a odvedené dani vybírané srážkou, která nebyla předmětem hlášení. Do vyúčtování plátce daně nezahrne údaje za období, za která mu již správce daně daň vybíranou srážkou stanovil rozhodnutím k přímé úhradě, a pouze tato rozhodnutí uvede (§ 234 odst. 2 daňového řádu).

Lhůty ve správě daní rozlišujeme na lhůty stanovené zákonem a lhůty stanovené správcem daně (§ 32 odst. 1 daňového řádu). Lhůty pro podání řádného daňového tvrzení jsou , u nichž má přednost právní úprava lhůt v jiném daňovém zákonu před právní úpravou lhůt v daňovém řádu.

Z hlediska počítání času je u lhůt pro podání řádného daňového tvrzení důležité vědět, zda se jedná o lhůtu stanovenou podle dní anebo o lhůtu stanovenou podle měsíců. dní počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty (§ 33 odst. 2 daňového řádu). Příkladem lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení podle dní je 25denní lhůta pro podání daňového přiznání, je-li zdaňovací období kratší než 1 rok (§ 136 odst. 4 daňového řádu), nebo 25denní lhůta pro podání hlášení (§ 137 odst. 1 daňového řádu).

počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den (§ 33 odst. 1 daňového řádu). Příkladem lhůty stanovené na měsíce pro podání řádného daňového tvrzení je 3měsíční lhůta pro podání daňového přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců (§ 136 odst. 1 daňového řádu), nebo 4měsíční lhůta pro podání vyúčtování (§ 137 odst. 2 daňového řádu). Na rozdíl od předchozí právní úpravy lhůt stanovených podle týdnů, měsíců nebo let dle § 14 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, upravuje daňový řád jiný konec těchto lhůt.

U lhůt je také důležité, na jaký den připadne . V případě, že poslední den lhůty pro podání řádného daňového tvrzení připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 33 odst. 4 daňového řádu). To platí jak pro lhůty stanovené podle dnů, tak pro lhůty stanovené podle měsíců.

Z hlediska je nutné, aby řádné daňové tvrzení bylo nejpozději v poslední den lhůty učiněno buď u věcně a místně příslušného správce daně, anebo u nadřízeného správce daně nebo u jiného věcně příslušného správce daně (§ 35 daňového řádu). Daňový řád zavazuje daňový subjekt k tomu, aby řádné daňové tvrzení učinil u příslušného správce daně (§ 73 odst. 1 daňového řádu). Pokud daňový subjekt podání neučiní u příslušného správce daně, tak, aby měl zachovanou lhůtu, musí dbát alespoň na to, aby v poslední den lhůty učinil podání u věcně příslušného správce daně nebo u nadřízeného správce daně. V případě, že řádné daňové tvrzení bude v poslední den lhůty učiněno vůči věcně příslušnému správci daně, který nebude místně příslušným, bude lhůta zachována a místně nepříslušný správce daně neprodleně postoupí řádné daňové tvrzení příslušnému správci daně a uvědomí o tom daňový subjekt (§ 75 daňového řádu). Obdobně bude postoupena i platba daně. K dojde až dnem, kdy řádné daňové tvrzení došlo příslušnému správci daně, tj. (jak to vyplývá z důvodové zprávy k § 75 daňového řádu) správci daně věcně a místně příslušnému (§ 91 odst. 1 daňového řádu).

Zákonnou lhůtu lze prodloužit, pokud tak stanoví zákon, ale musí být splněna podmínka, že žádost o prodloužení lhůty byla podána před jejím uplynutím. Za přijetí žádosti o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování se platí správní poplatek ve výši 300 Kč (položka č. 1 Sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Pokud bude žádost o prodloužení lhůty podána nejpozději v poslední den lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, a správce daně o této žádosti nerozhodne do doby, o níž má být lhůty podle žádosti prodloužena, nebo nevydá-li rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel, platí vyhovění žádosti (§ 36 odst. 3 věta první daňového řádu).

Je-li rozhodnutí, kterým nebylo žádosti o prodloužení lhůty plně vyhověno, oznámeno po uplynutí stanovené lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, končí běh této lhůty uplynutím tolika dnů po oznámení tohoto rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty (§ 36 odst. 3 věta druhá daňového řádu). Například lhůta stanovená pro podání přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 byla 1. 4. 2011. Dne 28. 3. 2011, tj. čtyři dny před jejím uplynutím, podal poplatník žádost o prodloužení lhůty a žádal prodloužit tuto lhůtu do 31. 5. 2011. Správce daně vydal zamítavé rozhodnutí, které bylo poplatníkovi doručeno dne 15. 4. 2011, tj. po uplynutí stanovené lhůty. Běh této lhůty končí dne 19. 4. 2011 (tj. 15 + 4). Pokud poplatník podal daňové přiznání do 19. 4. 2011, bylo včas podané.

může správce daně na žádost daňového subjektu nebo z vlastního podnětu, a to až o 3 měsíce. Pokud předmět daně tvoří i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období (§ 36 odst. 4 daňového řádu). Takto prodloužit lhůtu pro podání řádného daňového tvrzení lze, pokud daňový řád nebo jiný daňový zákon nestanoví jinak.

Podle daňového řádu nelze prodloužit:

Z ostatních daňových zákonů, ve kterých je uvedeno, že nelze prodloužit lhůtu pro podání řádného daňového tvrzení, si jako příklad můžeme uvést zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého nelze prodloužit lhůtu pro podání vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 38d odst. 10 zákona o daních z příjmů) a pro podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti (§ 38j odst. 7 zákona o daních z příjmů).

V rámci obecných ustanovení o lhůtách je dále třeba zmínit, že pro podání řádného daňového tvrzení nelze povolit navrácení lhůty v předešlý stav (§ 37 odst. 4 daňového řádu).

Lhůty pro podání daňového přiznání jsou v daňovém řádu stanoveny obecně v ustanovení § 136 s tím, že přednost před těmito lhůtami mají lhůty pro podání daňového přiznání stanovené v jednotlivých daňových zákonech.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 daňového řádu se daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Tato lhůta se vztahuje na daňové přiznání podávané k dani z příjmů fyzických osob a k dani z příjmů právnických osob. Například daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010 byl daňový subjekt povinen podat nejpozději do 1. 4. 2011.

Podle ustanovení § 136 odst. 2 daňového řádu se 3měsíční lhůta stanovená v § 136 odst. 1 daňového řádu prodlužuje na 6 měsíců. To se týká daňových subjektů na dani z příjmů fyzických osob nebo na dani z příjmů právnických osob, které mají zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jejichž daňové přiznání zpracovává a podává poradce. Poradcem se rozumí daňový poradce nebo advokát (§ 29 daňového řádu). Procesní postavení daňového poradce při správě daní má i právnická osoba poskytující daňové poradenství (viz § 3 odst. 7 zákona č. 523/1992 Sb.). Aby došlo k prodloužení lhůty ze 3 měsíců na 6 měsíců v případě zpracování a podání daňového přiznání poradcem, musí být příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně nejpozději v poslední den 3měsíční lhůty. Plná moc je účinná vůči správci daně od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně (§ 27 odst. 2 daňového řádu), což znamená, že se jedná o přísnější právní úpravu, než jako tomu bylo v ustanovení § 40 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Pro podání daňového přiznání k dani silniční, což je daň vyměřovaná za zdaňovací období, které činí kalendářní rok, platí speciální lhůta stanovená v § 15 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, a to lhůta do 31. 1. po skončení kalendářního roku.

V ustanovení § 136 odst. 3 daňového řádu je nově stanovena lhůta pro podání daňového přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců, a to do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období. Konkrétně se vyměřuje na roční zdaňovací období daň z nemovitostí, která má speciální lhůtu pro podání daňového přiznání upravenou v § 13a zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a to do 31. 1. příslušného kalendářního roku.

V ustanovení § 136 odst. 4 daňového řádu je stanovena lhůta pro podání daňového přiznání, je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, a to do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období s tím, že tuto lhůtu nelze prodloužit. Kratší zdaňovací období než 1 rok má daň z přidané hodnoty, spotřební daně, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. Tyto nepřímé daně mají v příslušných zákonech (§ 101 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; § 18 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních; část 45. až 47. zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů) upravenou lhůtu pro podání daňového přiznání také do 25 dnů po skončení zdaňovacího období. Kratší zdaňovací období než 1 rok může mít i daň z příjmů právnických osob, pro kterou platí speciální úprava lhůty pro podání daňového přiznání v § 38m odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to lhůta do 3 měsíců po skončení tohoto kratšího zdaňovacího období.

Lhůty pro podání hlášení a vyúčtování jsou v daňovém řádu stanoveny obecně s tím, že přednost před nimi mají lhůty stanovené v jednotlivých daňových zákonech.

Podle ustanovení § 137 odst. 1 daňového řádu se podává do 25 dnů, po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci daně povinnost, která je předmětem hlášení. Speciální lhůta pro podání hlášení je upravena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to v případě daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně u nerezidentů (§ 38d odst. 3 zákona o daních z příjmů) a v případě zajištění daně (§ 38e odst. 6 zákona o daních z příjmů).

Podle ustanovení § 137 odst. 2 daňového řádu se podává do 4 měsíců po uplynutí kalendářního roku. Speciální lhůta pro podání vyúčtování je upravena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, pro daň z příjmů ze závislé činnosti, a to poprvé za rok 2010 (§ 38j odst. 5 zákona o daních z příjmů - lhůta do dvou měsíců po skončení kalendářního roku, resp. do 20. 3. v případě elektronického podání vyúčtování).

Zvláštními případy, kdy daňový řád upravuje speciální lhůtu pro podání řádného daňového tvrzení , jsou:

Podle daňového řádu je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení (§ 135 odst. 3 daňového řádu). Pokud je povinnost odvést daň spojena s hlášením, je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání hlášení (§ 137 odst. 1 daňového řádu). Pokud je povinnost odvést daň spojena s vyúčtováním, je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání vyúčtování (§ 137 odst. 2 daňového řádu). Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru (§ 139 odst. 3 daňového řádu).

Speciální splatnost daně upravují jiné daňové zákony, např. zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.

Daňový subjekt by měl dbát na to, aby řádné daňové tvrzení podal, pokud má tuto povinnost, a aby tak učinil v zákonem stanovené lhůtě. Pokud tak neučiní, anebo tak učiní se zpožděním delším než 5 pracovních dnů, tak mu vzniká povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně podle § 250 daňového řádu. Minimální výše pokuty činí částku 500 Kč. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem, proti kterému se lze odvolat. Vzhledem k přechodným ustanovením daňového řádu se tato pokuta uplatní pro řádná daňová tvrzení se lhůtou pro jejich podání od 1. 1. 2011.