Ze strany veřejného práva se v praxi v minulosti žádné vážnější problémy s pracovními smlouvami uzavřenými s jednateli, resp. členy představenstev neobjevovaly. Naopak, problémy byly spíše tam, kde se společnost rozhodla věc řešit mimo pracovněprávní vztah - tento problém se objevoval zejména u a. s. v oblasti odvodu pojistného na sociální pojištění, kde bylo v praxi často nutné obhajovat, že veškerá činnost vykonávaná členem představenstva spadá do výkonu funkce člena představenstva (a tudíž, že odměna nepodléhá odvodu pojistného na sociální zabezpečení). Proto bylo z praktického hlediska značným překvapením, když Okresní správa sociálního zabezpečení v Olomouci dne 3. 4. 2007 rozhodla, že v době od 23. 2. 2006 do 6. 9. 2006 nebyl jednatel účasten nemocenského pojištění na základě mzdy z pracovní smlouvy na ředitele společnosti. Odborná veřejnost se s uvedeným případem seznámila až na přelomu loňského a letošního roku poté, co rozhodnutí správy sociálního zabezpečení potvrdil 9. 12. 2010 Nejvyšší správní soud. V únoru následovalo upozornění na uvedený případ masovými médii a problematika souběhu funkcí začala být hojně diskutována. Tento článek mapuje danou problematiku a upozorňuje jak na reakce zástupců veřejné správy, tak na připravované legislativní změny. Jednatele a členy představenstva v případech, kdy není nutné mezi těmito kategoriemi rozlišovat, označuji v tomto příspěvku jako „statutáry“. Zajímavé informace k dané problematice přináší také samostatný příspěvek zveřejněný na dalších stranách.
Historické ohlédnutí
Z hlediska obchodněprávní úpravy od počátku platnosti obchodního zákoníku platilo, že vztah mezi společností a statutárem je vztahem, který se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě (
§ 66 odst. 2 , tedy vztahem obchodněprávním. Novelizací obchodního zákoníku od 1. 1. 2001 (a částečně od 31. 12. 2001) byly upraveny určité konkrétní záležitosti, v obchodním zákoníku (v
§ 66 odst. 2 se objevil pojem smlouva o výkonu funkce a v
§ 261 odst. 3 se výslovně objevilo, že vztah mezi společností a statutárem je vztahem obchodněprávním.
Změny k 1. 1. 2001 teoreticky žádný zvláštní význam pro vyřešení otázky konkretizace podmínek pro výkon funkce statutárů neměly. Praktický význam však nelze přehlédnout - před 1. 1. 2001 bylo vcelku logické (byť nesprávné), že obchodněprávní smlouva upravující podmínky výkonu funkce byla v praxi často označována jako smlouva mandátní; od 1. 1. 2001 je již častěji označována jako smlouva o výkonu funkce (případně s doplněním, že jde o funkci jednatele, resp. člena představenstva). Od 1. 1. 2001 je také nade vší pochybnost, že výkon funkce statutára je vztahem obchodněprávním.
Z hlediska veřejného práva pro odměny statutárů (v porovnání se mzdou z pracovního poměru) platilo, resp. platí:
+-----------------------------+----------------------------+---------
