Smluvní sankce v podnikatelské praxi

Vydáno: 34 minut čtení

V české podnikatelské praxi bohužel dosti často dochází k porušování uzavřených smluv. Nejčastějším prohřeškem dodavatelů je nekvalitní výrobek, zboží či služba a u odběratelů opožděná úhrada dluhu (peněžitého závazku). Pro omezení a částečné zhojení újmy protistraně jsou předurčeny mimo jiné i smluvní sankce. Již samotná jejich existence, resp. potenciální hrozba, motivuje k řádnému a včasnému splnění sjednaného závazku, protože případná úhrada smluvní sankce pro hříšníka vždy znamená zhoršení jeho ekonomické bilance. Nejčastěji se lze setkat se dvěma smluvními sankcemi – s úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Jejich právní úprava přitom byla od roku 2014 pozměněna příchodem nového občanského zákoníku .

Smluvní sankce v podnikatelské praxi
Ing.
Martin
Děrgel
 
Úrok z prodlení
Všichni asi přinejmenším tušíme, že se jedná o časově podmíněnou sankci za pozdní úhradu dluhu, stručně řečeno – „čím platíš později, tím více zaplatíš“. Tato sankce má tedy morální apel, aby dlužníci platili včas. Právní základ úroku z prodlení najdeme ve spleti tisíců paragrafů nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), takto:
Část čtvrtá „Relativní majetková práva“ Hlava I „Všeobecná ustanovení o závazcích“ Díl 7 „Zánik závazků“ Oddíl 1 „Splnění“
§ 1968 až 1974 „Prodlení dlužníka“.
Z čehož pro potřeby běžné praxe zpravidla postačí vést v patrnosti následující tři základní pravidla:
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
Po dlužníkovi, který je v
prodlení se splácením peněžitého dluhu,
může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení,
považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Příklad 1
Nárok na úroky z prodlení má jen řádný dodavatel
Pan Vykuk není zrovna moc zručný řemeslník, a tak si snaží přilepšit v rámci své živnosti, jak se dá. I když špatně udělal a nedokončil opravu koupelny paní Chytré, požadoval plnou úhradu původně sjednané částky spolu s výlohami za tzv. vícepráce. Oprávněně nespokojená zákaznice si to ale nenechala líbit, a dokud pan Vykuk svou nekvalitní práci neopraví, nehodlá mu nic platit. Nato jí živnostník pohrozil, že bude chtít navíc také úroky z prodlení za opožděnou platbu, a to rovnou ve trojnásobné výši oproti příslušnému vládnímu nařízení.
Tyto „pokusy“ řemeslníka ale nechaly paní Chytrou v klidu, dobře ví, že dokud dodavatel řádně nesplní svou část dohody, nemá nárok na úroky z prodlení, ať už doba splatnosti jakkoli dávno pominula. A také se nemusí obávat ztrojnásobení výše úroku z prodlení, protože nic takového nebylo sjednáno a jednostranně je dodavatel takto navýšit nemůže. Na druhé straně, pokud řemeslník nakonec přeci jen řádně dokončí opravu koupelny, neměla by paní Chytrá s úhradou otálet. I když totiž nebyly sjednány úroky z prodlení, může je věřitel – který konečně řádně splní svou část povinností – požadovat ve výši stanovené prováděcím právním předpisem.
Dle § 513 NOZ jsou úroky z prodlení spolu s náklady spojenými s jejím uplatněním
„příslušenstvím“ pohledávky.
Což znamená, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající hlavní věci – v daném případě nehmotné věci, kterou je předmětná pohledávka v prodlení – týkají i jejího příslušenství. Neboli praktičtěji vyjádřeno,
příslušenství sleduje právní osud věci hlavní.
V určitých případech by to ale nebylo pro věřitele spravedlivé, a tak stanoví zákon jinak. Jako je tomu zejména při odstoupení od smlouvy zakládající pohledávku.
Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem – například když odběratel neuhradí sjednanou cenu za dodané zboží – může v souladu s § 1977 NOZ druhá strana (dodavatel) od smlouvy odstoupit. Přičemž
odstoupením od smlouvy se vzájemné závazky zrušují od samotného počátku,
takže zanikají práva a povinnosti obou stran – dodavatel si proto může vzít zpět dodané zboží a odběratel za něj nemusí platit. Je nasnadě, že této možnosti by řada nesolidních odběratelů mohla lehce zneužít a jednoduše za zboží neplatit s tím, že by riskovali pouze jeho vydání dodavateli. Naštěstí pro dodavatele ovšem § 2005 odst. 2 NOZ stanoví výjimku z obecného pravidla – příslušenství sleduje právní osud věci hlavní (v našem případě pohledávky coby „hlavní“ věci nehmotné). A to, že
odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení úroku z prodlení,
pokud již dospěl, ani práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti.
Pro zajímavost dodejme, že někdy NOZ poněkud překvapivě zakazuje úroky z prodlení, resp. nejde o povinnost dlužníka. Tak je tomu při opožděném darování slíbené věci, například peněz. Nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar, tak na straně jedné § 2057 NOZ vyžaduje písemnou formu darovací smlouvy, která dárce zavazuje k odevzdání daru, ale na straně druhé není povinen platit úrok z prodlení.
Praktičtější je otázka
pořadí částečného plnění souběhu více dluhů.
Například když odběratel dluží na pohledávce za dodané zboží 100 000 Kč a na sankčních úrocích z prodlení aktuálně dalších 10 000 Kč, přičemž dodavateli (věřiteli) zaplatí jen 100 000 Kč. Jak je rozpočítat? Odpověď najdeme v § 1932 NOZ:
„(1) Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky,
započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.
(2) Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky.“