Podnikatel a spotřebitel v občanském zákoníku

První, tedy obecná, část občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. - dále jen „NOZ“) definuje základní pojmy, rozděluje pojem a osoba (§ 18 NOZ: „.). Zatímco fyzickou osobou je (§ 23 NOZ), s právnickými osobami je to složitější. Jejich definici v NOZ nenalezneme. Obecně se jedná o útvar tvořený buď osobami, majetkem, nebo obojím, vytvořeným za nějakým účelem (veřejně prospěšným, ziskovým apod.). V případě, kdy se jedná o za určitým účelem, hovoří NOZ o korporacích (ustanovení § 210 až 302 NOZ), v případě sdružení majetku jde o (ustanovení § 303 až 401 NOZ) a pokud jde o propojení obojího, máme co do činění s ústavy (ustanovení § 402 až 418 NOZ). Na úpravu fyzických a právnických osob navazují pravidla definující spotřebitele a podnikatele. V obou případech se nejedná o nějaké „další“ typy osob, ale o definici určitých kategorií, respektive vlastností, které určitá osoba má.

Začněme jehož úprava je zdánlivě jednodušší, a to z toho důvodu, že se jeho definicí zabývá právě jeden paragraf, a to § 419 NOZ, který jej definuje takto:

Jak uvádí důvodová zpráva k NOZ, spotřebitel je párovým pojmem k pojmu podnikatel, jehož definici obsahují hned následující ustanovení, tedy § 420. Pojem spotřebitel samozřejmě nebyl českému právu neznámý a vzhledem k členství České republiky v Evropské unii bylo třeba definici sjednotit tak, aby odpovídala příslušným evropským směrnicím (jedná se o Směrnici 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Směrnici 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, Směrnici 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku a další).

Důležitou charakteristikou spotřebitele je fakt, že za spotřebitele může být považována tedy člověk. Právnická osoba proto spotřebitelem být podle NOZ nemůže. Další podmínkou pro to, aby člověk mohl být spotřebitelem, je fakt, že tento a to Je tak vyzdvihnuta povaha spotřebitele jako To ovšem neznamená, že by se právnická osoba v některých případech nemohla stát slabší stranou smlouvy, ovšem v takovém případě nebude chráněna podle ustanovení o spotřebitelském právu. Definice spotřebitele v NOZ nijak nezasahuje do pojetí zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), který jej v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) popisuje jako fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Zákon o ochraně spotřebitele chrání spotřebitele z hlediska veřejného práva (zákaz agresivních či klamavých obchodních praktik vůči spotřebiteli, zákaz diskriminace spotřebitele apod.), občanské právo jej naproti tomu chrání z pozice práva soukromého, tedy zejména dopadá na podmínky pro jeho závazkové smluvní vztahy.

V návaznosti na § 419 je vymezení pojmu obsaženo v § 420 a následujících NOZ. Základní definice je následující:

Vymezení podnikatele v novém právu se liší od předchozí koncepce ObchZ (ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušen - dále jen „ObchZ“), kde byla za hlavní kritérium podnikatelské činnosti považována (tedy např. živnostenského oprávnění apod.). Nová právní úprava jde cestou opačnou, když za hlavní rys podnikatele určuje Koncepce podnikatele je tak mnohem širší, než tomu bylo ve starém právu. Dokonce, jak uvádí důvodová zpráva, je nutné brát v potaz fakt, že pojem podnikatel musí být „.

V běžných situacích bude obvyklé, že podnikatelem je osoba, která disponuje podnikatelským oprávněním, může ale dojít k situaci, kdy někdo bude podnikat tzv. načerno, tedy Pokud někdo bude např. vést účetnictví, či poskytovat daňové poradenství bez příslušných oprávnění k dané činnosti, je to samozřejmě protiprávní jednání, za které bude sankcionován ze strany dotčených správních úřadů (živnostenského, finančního atd.). Fakt, že taková osoba postrádá oprávnění, ale nemá vliv na to, že její bude chráněn jako slabší smluvní strana a ona bude pro účely soukromého práva a NOZ považována za podnikatele.

Souhrnně řečeno - podnikatel je pro účely občanského a obchodního práva ten, kdo:

Podnikatel má ve většině případů pokud ne, právně jedná pod svým vlastním jménem. Je důležité poznamenat, že pojem obchodní firmy zůstává prakticky v nezměněné podobě a obsahově odpovídá starému ObchZ, který ji definoval v § 8. Obchodní firmou NOZ rozumí (§ 422 NOZ). Starý ObchZ neužíval pojem ale pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku“. Jinak je ale koncept obchodní firmy zachován. V praxi se často v běžné mluvě zaměňuje pojem společnost a firma - říká se „firma je v insolvenci“, „firma propouští zaměstnance“ apod. Právně se nejedná o korektní tvrzení, jelikož firma jako taková není ničím hmatatelným, je to jen „nálepka“ (jméno), kterou společnost (právnická osoba) nebo podnikatel používají v obchodním styku, uvádí se ve veřejném rejstříku atd.

Zachováno zůstalo i tzv. To znamená, že jeden podnikatel nemůže mít více obchodních firem. Toto pravidlo ve starém ObchZ výslovně ukotveno nebylo, ale dovozovalo se praxí. Je proto více než žádoucí, že jej nová právní úprava zná.

V obchodním rejstříku jsou zapsány osoby fyzické (lidé) a osoby právnické. NOZ v § 425 uvádí:

Z uvedeného vyplývá, že pokud jde o fyzickou osobu, člověka, je jeho firma zpravidla totožná s tím, jak se jmenuje, je možné užití pseudonymu, či dodatku ke jménu. Podnikatelka Jana Nováková bude zapsána v obchodním rejstříku pod svým jménem jakožto firmou. Nově je ale oproti staré právní úpravě umožněno, aby firma fyzické osoby nebyla stoprocentně totožná s jejím jménem. Je proto možné, aby si člověk nechal zapsat do rejstříku svojí firmu obohacenou ještě o další slovo nebo slova, která jméno rozšíří - např. „Jana Nováková, účetní“. I v případě, se se dotyčná provdá a její příjmení se změní, je možné, aby její firma zůstala zachována v původním znění. Údaj o změně příjmení se pouze uvede do obchodního rejstříku. Pro úplnost dodejme, že do obchodního rejstříku se zapisují jen ty fyzické osoby, které jsou podnikateli a o zápis požádají (povinný zápis je v případě provozování živnosti průmyslovým způsobem či průměrné výše příjmů za poslední dvě účtovací období 120 mil. Kč) - více viz § 42 a násl. zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“). Tento předpis upravuje a nahradil starou úpravu obchodního rejstříku a spoustu dalších zákonů, které upravovaly zápisy některých osob.

Ustanovení § 1 zákona o veřejných rejstřících definuje pojem

Zákon o veřejných rejstřících obsahuje mnoho důležitých pravidel pro zápis fyzických i právnických osob. Z uvedeného vyplývá, že zahrnuje úpravu různých typů veřejných rejstříků (obchodního, spolkového, nadačního a jiných), pro každý z nich jsou stanovena částečně odlišná pravidla. Novinkám i důležitým principům, které tato právní úprava přinesla, bude věnována pozornost v některém z příštích článků.