Nejčastější chyby při zpracování a účtování mezd

Vydáno: 22 minut čtení

Zpracování mezd a s tím spojená evidence je poměrně rozsáhlou oblastí, kde dochází k častým legislativním změnám, z toho může pramenit i vyšší chybovost. Zaměříme se na několik oblastí týkajících se mezd, jejich zdanění, odvodů pojistného a pracovního práva, kde mzdové účetní často a opakovaně chybují. Tyto nedostatky při zpracování mzdové agendy mohou vést nejen k poškození zaměstnance, ale rovněž i k poškození samotného zaměstnavatele. Často se na tyto chyby ani nepřijde, protože některé z těchto oblastí nejsou příliš kontrolovány, je však samozřejmě třeba postupovat v souladu s platnými právními předpisy. Se mzdovou evidencí mají přitom co dočinění i finanční účetní (v menších firmách vedou i mzdovou evidenci, jinde o mzdách účtují a provádí jejich úhrady či je mzdy zajímají pouze z pohledu zaměstnance), proto se této problematice věnujeme i v tomto časopise. V tomto příspěvku se budeme zabývat především mzdami u zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.

Nejčastější chyby při zpracování a účtování mezd
Ing.
Miroslav
Bulla
 
NERESPEKTOVÁNÍ ZARUČENÉ MZDY
Je všeobecně známo, že hrubá mzda zaměstnance nesmí být podle ustanovení § 111 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), v kalendářním měsíci nižší než minimální mzda, která od 1. 1. 2016 činí 9 900 Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou, resp. 58,70 Kč za odpracovanou hodinu u zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou. Nižší hodnoty minimální mzdy jsou stanoveny při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance, tj. pro poživatele invalidních důchodů (9 300 Kč, resp. 55,10 Kč). V souladu s ustanovením § 112 ZP však zaměstnancům vzniká také právo na zaručenou mzdu, tzn. mzda nesmí být rovněž nižší než minimální úroveň zaručené mzdy platné pro jednotlivé skupiny prací.
Nejnižší úrovně zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, jsou stanoveny v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V tomto nařízení a v jeho příloze jsou nejnižší úrovně zaručené mzdy odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací zařazených do 8 skupin.
PŘÍKLAD
Minimální mzda 9 900 Kč, resp. 58,70 Kč/hod, platí pouze pro zaměstnance zařazené do 1. skupiny prací provádějící pouze nejjednodušší práci s nízkou odpovědností (např. vrátní, uklízečky, a to ne pro všechny, pouze pro ty s nejjednodušší prací), s rostoucí obtížností práce a odpovědností roste i zaručená mzda. Např. prodavači, kuchaři, zahradníci, školníci, číšníci atd. mohou patřit do 3. skupiny, jejich nejnižší úroveň zaručené mzdy pak činí 12 100 Kč/měsíc, resp. 71,60 Kč/hod (11 300 Kč/měsíc, resp. 67,20 Kč/hod u poživatelů invalidních důchodů), pod tuto úroveň tedy nesmí jejich mzda klesnout.
V praxi však poměrně často i pracovníci provádějící obtížnější práce pobírají v rozporu se ZP pouze minimální mzdu platnou pro 1. skupinu prací (9 900 Kč). Tato minimální mzda se zcela chybně považuje za minimální mzdu platnou pro všechny zaměstnance bez ohledu na druh vykonávané práce. Jde o jeden z největších omylů v oblasti pracovně právních vztahů, s nimiž se lze v praxi setkat, jde o hrubé porušení zákona.
Takto chybně se postupuje především ve stavebnictví, v restauracích, oděvním průmyslu apod. Bohužel zaměstnanci v těchto odvětvích se tomu zpravidla nedokáží účinně bránit, resp. s tímto postupem souhlasí, protože zbytek mzdy je jim hrazen „na ruku“. Zaměstnavatel by měl mít zaměstnance zařazeny do skupin podle druhu práce, kterou vykonávají. Jejich hrubá mzda by pak neměla klesnout pod stanovenou zaručenou mzdu, pokud jejich mzda není sjednána v kolektivní smlouvě.
 
DOHODY O PROVEDENÍ PRÁCE -ZDANĚNÍ SRÁŽKOVOU DANÍ
Srážkovou daní se v současné době z příjmů ze závislé činnosti zdaňují pouze příjmy zúčtované nebo vyplacené plátcem daně
plynoucí z dohody o provedení práce
, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku 10 000 Kč a zaměstnanec u tohoto plátce daně nepodepsal Prohlášení k dani. Srážkovou daní tedy nyní nelze zdaňovat příjmy z různých částečných úvazků, krátkodobých pracovních poměrů, dohod o pracovní činnosti atd., jako tomu bylo před rokem 2014, a to i v případech, že se jedná o nízké částky.
-
Poplatník může přitom od zdaňovacího období 2014 podle § 36 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), zahrnout do svého základu daně v daňovém přiznání i příjmy
zdaněné srážkovou daní
(tj. příjmy z dohod o provedení práce), sražená daň z těchto příjmů se pak započte na celkovou daň (v daňovém přiznání se uvádí na ř. 87a). To může být výhodné např. pro zaměstnance s nižšími příjmy ze závislé činnosti pracující u jiného zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce. Mohou tak docílit vrácení srážkové daně z příjmů.
-
Je proto vhodné, aby mzdové účetní zaměstnance pracující na základě dohody o provedení práce upozorňovaly na tuto možnost vrácení srážkové daně a „vnutily“ jim Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti plynoucích na základě dohody o provedení práce a o sražené dani vybírané srážkou a upozornily je na výhodnost podání daňového přiznání.
PŘÍKLAD
Zaměstnanec v roce 2015 pracoval u zaměstnavatele ABC na zkrácený pracovní úvazek, jeho příjem z tohoto pracovního poměru činil 12 x 5 000 Kč (roční úhrn povinného pojistného 20 400 Kč). U tohoto zaměstnavatele měl podepsáno Prohlášení k dani, uplatňoval základní slevu na poplatníka, tj. úhrn sražených záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti byl 0 Kč. U zaměstnavatele XYZ pracoval na základě dohody o provedení práce s příjmem rovněž 12 x 5 000 Kč, neměl u něj podepsáno Prohlášení k dani, z tohoto příjmu mu proto byla během roku 2015 sražena daň v celkové výši 9 000 Kč.
Zaměstnanec obdržel od obou zaměstnavatelů Potvrzení o příjmech a podal si daňové přiznání. Jeho základ daně činil 140 400 Kč (60 000 Kč + 20 400 Kč + 60 000 Kč), daň po uplatnění základní slevy na poplatníka byla nulová.
Přeplatek na dani z příjmů tak činil oněch sražených 9 000 Kč
, které poplatníkovi příslušný finanční úřad vrátí.
 
POSKYTOVÁNÍ DOVOLENÉ
Při poskytování dovolené se v praxi vyskytují následující chybné postupy:
-
Dobu čerpání dovolené určuje podle § 217 odst. 1 ZP
zaměstnavatel
. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Je tedy především na zaměstnavateli, kdy čerpání dovolené zaměstnancům určí (musí jim to však oznámit alespoň
14 dní předem
), neplatí tedy, že část dovolené si určuje zaměstnanec a část zaměstnavatel. Samozřejmě je ideální, pokud se dovolená poskytuje po vzájemné dohodě zaměstnance a zaměstnavatele tak, aby to vyhovovalo oběma stranám, a tak se i v praxi většinou děje.
-
Zaměstnanec má právo určit si čerpání dovolené
bez souhlasu zaměstnavatele
pouze tehdy, není-li čerpání dovolené určeno nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku. Čerpání dovolené je pak zaměstnanec povinen písemně oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem na jiné době oznámení.
-
Dovolená se má poskytovat tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku. Poskytuje-li se dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit
nejméně 2 týdny vcelku
, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak, tak se ostatně v praxi děje.
-
Dovolenou by měl zaměstnavatel určit tak, aby byla vyčerpána do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo.
Převádět do dalšího roku by se dovolená měla spíše jen výjimečně
z naléhavých provozních důvodů či z důvodů překážek v práci (nemoc, narození dítěte atd.). V praxi se však přesto jedná o poměrně standardní situaci.
-
Náhradu mzdy (tj. proplacení) za nevyčerpanou dovolenou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci
pouze v případě skončení pracovního poměru
. Nelze tedy nevyčerpanou dovolenou zaměstnancům „proplácet“, jako tomu bylo před několika lety (§ 222 odst. 2 ZP).
Nicméně v praxi někteří zaměstnavatelé vycházejí svým zaměstnancům vstříc a termín čerpání dovolené se určuje na základě dohody zaměstnavatele a zaměstnance. To je celkem chvályhodné, ovšem vede to často k tomu, že se pak dovolená čerpá mnohdy po dnech či dokonce půldnech (dovolená k vyřizování soukromých záležitostí, překonání drobných nemocí), dovolená však potom vůbec neplní svůj účel. Do dalšího roku se často převádí i desítky dnů nevyčerpané dovolené (samozřejmě ne u manuálně pracujících zaměstnanců, ale spíše u manažerů, obchodníků, pracujících z domova apod.), což bývá způsobeno spíše chybnou evidencí dovolené, než nadměrnou pracovitostí uvedených zaměstnanců. Platí zde pravidlo, není žalobce, není soudce. K problémům by mohlo dojít, pokud by došlo k nějakým zdravotním problémům zaměstnance, na které by mělo vliv přepracování, k pracovnímu úrazu z důvodu únavy apod.
 
DŮLEŽITÉ OSOBNÍ PŘEKÁŽKY V PRÁCI
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v případech a za podmínek, které jsou uvedeny v souladu s § 199 odst. 2 ZP v příloze k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Musí poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy (návštěva lékaře, doprovod rodinného příslušníka k lékaři, úmrtí rodinného příslušníka, účast na pohřbu, svatba vlastní či dětí atd.) či pracovní volno bez náhrady mzdy (svatba rodičů, účast při porodu, vyhledání nového zaměstnání atd.).
Nepřesně se občas postupuje v následujících případech:
-
Pracovní volno není zaměstnavatel povinen poskytovat, jestliže zaměstnanec může zařídit záležitost
mimo svou pracovní dobu
(např. návštěva zubaře atd.), pracuje-li tedy např. zaměstnanec v odpolední směně, měl by si návštěvu lékaře plánovat na dopoledne. Zaměstnanec by neměl s návštěvami lékařů příliš taktizovat.
-
Náhrada mzdy se poskytuje vždy jen za
nezbytně nutnou dobu
, po kterou důvod nepřítomnosti trval. Např. k celodenní nepřítomnosti z důvodu návštěvy lékaře by mělo docházet jen zcela výjimečně v odůvodněných případech, pokud byl důvod nepřítomnosti v tomto rozsahu nezbytný (vzdálené specializované pracoviště) a návštěvu lékaře nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
-
Rozhodně neplatí, že pokud se navštěvuje lékař v jiné obci, než kde se nachází místo bydliště, vzniká automaticky nárok na jeden den pracovního volna s náhradou mzdy, neplatí ani jiné limity. Pracovní volno s náhradou mzdy je zaměstnavatel povinen poskytnout jen za dobu nutnou k návštěvě zdravotnického zařízení
nejblíže bydlišti nebo pracovišti
zaměstnance. Pokud bylo vyšetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení (je samozřejmě na zaměstnanci, jakého lékaře si vybere), náhrada mzdy přísluší pouze za dobu, která by byla potřebná k návštěvě nejbližšího zdravotnického zařízení.
-
Při
narození dítěte
se pracovní volno s náhradou mzdy poskytne pouze na nezbytně nutnou dobu potřebnou k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět. Na samotnou účast při porodu manželky (družky) se poskytuje pracovní volno již bez náhrady mzdy.
-
Pokud bylo zaměstnanci řádně poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci, pro kterou je stanovena náhrada mzdy, je třeba tuto náhradu mzdy zaměstnanci poskytnout. Týká se to např. zaměstnanců s úkolovou mzdou, za návštěvu lékaře je jim třeba poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku (zaměstnanec si v době nepřítomnosti při úkolové mzdě nic nevydělá, na rozdíl např. od zaměstnance s pevnou mzdou, pokud se mu při návštěvě lékaře nekrátí).
Samozřejmě zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout na základě vlastního rozhodnutí i pracovní volno, příp. náhradu mzdy, i nad rámec těchto případů. Nemůže však jít proti zájmům zaměstnanců a krátit je na jejich právech.
 
NEVYUŽÍVÁNÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE
Za velký nedostatek při vedení mzdové evidence si dovoluji považovat i případné malé využívání
elektronické komunikace
. Při nevyužívání tohoto způsobu komunikace s příslušnými institucemi totiž dochází k hazardování se vzácným časem pracovníků mzdových účtáren, mrhání pracovních sil, zvyšování nákladů (poštovní poplatky, náklady na tisk), zvyšuje se riziko chybovosti atd.
I pro zaměstnavatele s relativně malým počtem zaměstnanců (cca od 5 osob) by elektronický způsob předkládání formulářů příslušným institucím měl být již samozřejmostí. Elektronicky by měli zasílat minimálně tyto formuláře:
-
Evidenční listy důchodového pojištění (e - Podání ELDP) pro příslušnou OSSZ,
-
Oznámení o nástupu do zaměstnání, resp. skončení zaměstnání (e - Podání ONZ) pro příslušnou OSSZ,
-
Přehled o výši pojistného (e - Podání PVPOJ) pro příslušnou OSSZ,
-
Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti včetně příloh (tj. daně z příjmů odváděné zaměstnavatelem za zaměstnance formou záloh) pro příslušný finanční úřad,
-
Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (tj. daně z příjmů odváděné zaměstnavatelem za zaměstnance formou srážek) pro příslušný finanční úřad.
Doporučuji i využívání Daňové informační schránky, tato služba umožňuje prostřednictvím internetového přístupu získávat informace o stavu na jednotlivých daňových účtech (např. na dani z příjmů ze závislé činnosti, daně z příjmů odváděné formou srážek, pro účetní i na ostatních daních).
 
ROČNÍ ZÚČTOVÁNÍ ZÁLOH NA DAŇ Z PŘÍJMŮ
Domnívám se, že je nanejvýš vhodné, aby mzdové účetní v souvislosti s prováděním ročního zúčtování záloh upozorňovaly zaměstnance na možnost využití možností různých slev na dani a odčitatelných položek (např. životní pojištění, penzijní připojištění, úvěry na bydlení, dary, školkovné, na manželku atd.) a požadovaly od nich doklady potvrzující tyto skutečnosti. V souladu se ZDP jde sice především o záležitost zaměstnanců, ti však nemají vždy přehled o těchto možnostech a nevyužívají kvůli své neznalosti všech nabízených možností ke snížení své daňové povinnosti. Jde například o tyto situace:
-
Přestože lidé poskytují nemalou část ze svých příjmů na různé humanitární, charitativní a jiné sbírky, stále málo z nich využívá možnosti snížit si při splnění určitých podmínek (§ 15 odst. 1 ZDP) o darovanou částku daňový základ daně z příjmů fyzických osob. U zaměstnanců, kteří nemají povinnost podávat daňové přiznání, se daňové zvýhodnění nárokuje při ročním zúčtování záloh na daň z příjmů, které provádí zaměstnavatel. Zaměstnanci by si měli uvědomit, že o poskytnuté dary si mohou snížit daňový základ daně z příjmů fyzických osob a vyžadovat tak příp. od obdarovaných potvrzení o poskytnutí daru, které pak předají do mzdové účtárny pro účely provedení vyúčtování daně z příjmu za příslušné zdaňovací období.
PŘÍKLAD
Zaměstnanec v roce 2015 daroval 1 000 Kč nadaci, 500 Kč jiné humanitární organizaci a poskytl dva bezpříspěvkové odběry krve (ten je dle § 15 odst. 1 ZDP oceněn částkou 2 000 Kč). Pokud tyto dary uplatní u zaměstnavatele při ročním zúčtování záloh na daň z příjmů či ve svém daňovém přiznání, ušetří na dani z příjmů 825 Kč (15 % z 5 500 Kč). Jinými slovy napsáno, dar ve výši 1 000 Kč pak vyjde dárce na 850 Kč (zbylých 150 Kč pak v podstatě dodá státní rozpočet).
-
Již několikrát jsem se setkal s tím, zaměstnanec neuplatňoval slevu na dani na manželku, resp. mzdová účetní ho na tuto možnost neupozornila, přestože na tuto slevu měl nárok. Zaplatil tak zcela zbytečně na dani až 24 840 Kč navíc. A to jde převážně o mladé rodiny s malými dětmi.
-
Setkávám se také s případy, kdy zaměstnavatel -mzdová účetní nevybízí zaměstnance k podpisu Prohlášení k dani a k uplatnění slev na dani, přestože je zřejmé, že zaměstnanec na stejné období kalendářního roku nepodepsal Prohlášení k dani u jiného plátce. Jde např. o důchodce, studenty, brigádníky pracující na základě dohody o provedení práce či zkrácený pracovní úvazek, ti pak zcela zbytečně odvádí srážkovou daň či zálohu na daň z příjmů ve výši 15 %. Prohlášení k dani lze podepsat příp. i dodatečně.
-
Některé mzdové účetní pak mají problémy při uplatňování nezdanitelných částí základu daně zaměstnanců z oblasti životního pojištění, penzijního připojištění, úvěrů na financování bytových potřeb, školkovného atd. Znemožňují pak zaměstnancům tyto položky uplatnit či je nutí, aby si daňové přiznání podávali sami.
Přístup mzdových účetních k zaměstnancům by měl být v některých případech poněkud osobnější. Mzdové účetní by jako zástupkyně zaměstnavatele a osoby s přehledem v oblasti zdaňování příjmů měly být schopné zaměstnancům trochu aktivněji napomáhat při optimalizaci jejich daňové povinnosti, i když to může být nad rámec jejich práce.
 
ÚČTOVÁNÍ MEZD A POSUZOVÁNÍ DAŇOVÉ UZNATELNOSTI NÁKLADŮ
Při účtování mezd a při posuzování daňové uznatelnosti nákladů souvisejících s odměňováním dochází mimo jiné k těmto nepřesnostem a chybám:
-
Je vhodné závazky ze závislé činnosti k zaměstnancům, kteří jsou zároveň i
společníky, akcionáři či členy družstva
, neúčtovat na stejný účet jako závazky vůči ostatním zaměstnancům. Tj. závazky z mezd zaměstnanců - společníků s. r. o. se účtují např. na účet 366, nikoliv na účet 331. Důvodem je mimo jiné i to, že závazky ke společníkům je třeba v rozvaze sledovat na jiném řádku než závazky k běžným zaměstnancům, a to i závazky plynoucí společníkům ze závislé činnosti.
-
Daňově účinným nákladem je pouze pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem, jen pokud byly zaplaceny nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutí zdaňovacího období, tj. zpravidla do 31. ledna. Pokud bylo pojistné zaplaceno později, daňově účinné není (v daňovém přiznání se příslušná část účtu 524 vylučuje na ř. 40). Výsledek hospodaření se však zvyšuje i o pojistné, které je povinen platit zaměstnavatel
za zaměstnance
, ale zaměstnavatel je do 31. ledna neuhradil, toto pojistné se přitom neúčtuje do nákladů, účtuje se MD 331/D 336 (v daňovém přiznání se uvádí na ř. 30). Pokud jsou v následujícím zdaňovacím období obě tyto dlužné části pojistného uhrazeny, je možné o tyto částky pojistného výsledek hospodaření za toto zdaňovací období snížit (v daňovém přiznání ř. 160, resp. 111). Platí-li tedy zaměstnavatel zákonné odvody s podobným zpožděním, působí účetním (daňovým poradcům) značné problémy při sestavování daňového přiznání.
 
DALŠÍ DROBNÉ NEDOSTATKY PŘI VEDENÍ MZDOVÉ EVIDENCE
Při vedení mzdové evidence se občas chybuje i v následujících oblastech:
-
Pozornost je třeba věnovat vyplňování Prohlášení k dani. Dát pozor na uplatnění slev na dani v měsíci nástupu, kdy na počátku měsíce byl zaměstnanec zaměstnán u jiného zaměstnavatele a měl u něj pravděpodobně i podepsáno Prohlášení k dani. Pohlídat nahlašování změny zaměstnanců v jejich rodinných poměrech (ukončení studia dětí, dosažení 18 let, resp. 26 let). Mít k dispozici potvrzení o studiu a jiné dokumenty pro prokázání nároku na odečet nezdanitelné části základu daně, slevy na dani a daňového zvýhodnění. Jde především o Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků (manželů) pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění, aby daňové zvýhodnění na své děti neuplatňovali oba manželé zároveň.
-
Od 1. 1. 2015 není třeba provádět doplatek pojistného na zdravotní pojištění za zmeškané dny při poskytnutí neplaceného volna nebo při neomluvené absenci zaměstnance v případě, že neplacené volno či neomluvená absence trvá pouze část kalendářního měsíce. Zaměstnavatel ale musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (tj. aktuálně 9 900 Kč), resp. jeho poměrné části, pokud pro zaměstnance platí povinné minimum ve zdravotním pojištění. Před 1. 1. 2015 se k úhrnu příjmů započitatelných do vyměřovacího základu připočítával za každý kalendářní den, ve kterém trvalo neplacené volno či neomluvená absence, poměrná část minimální mzdy připadající na jeden kalendářní den v daném měsíci.
-
Každý zaměstnavatel (vyjma organizačních složek státu), který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance (podnikatelé - fyzické i právnické osoby bez ohledu na velikost a druh podnikání), je ze zákona účasten
zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
(§ 365 ZP, Vyhláška MF č. 125/1993 Sb.). Zaměstnavatelé tak jsou povinni příslušné pojišťovně (Kooperativa či Česká pojišťovna) odvádět čtvrtletně pojistné, hlásit pracovní úrazy atd. Někteří, především menší zaměstnavatelé na toto povinné pojištění zcela zapomínají či ho ignorují.
-
Při souběhu práce ve svátek, v neděli, přesčas atd. jsou případné nároky na jednotlivé příplatky upraveny samostatně (§ 114 ZP a násl.), poskytnutí jednoho z příplatků nijak neovlivňuje právo zaměstnance na další (souběžné) příplatky. Zaměstnanci tak přísluší kromě dosažené mzdy za vykonanou práci součet těchto příplatků.
PŘÍKLAD
Zaměstnanec s běžnou pracovní dobou pondělí až pátek pracoval zcela výjimečně v neděli 8. 5. 2016, tj. ve státní svátek, šlo přitom zároveň o práci přesčas. Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebylo dohodnuto poskytnutí náhradního volna za práci přesčas. Za práci ve svátek bylo dohodnuto poskytnutí příplatku k dosažené mzdě.
Hrubá mzda = dosažená mzda + odpracované hodiny x 100 % PV (příplatek za svátek) + odpracované hodiny x 10 % PV (příplatek za práci v neděli) + odpracované hodiny x 25 % PV (příplatek za práci přesčas) =
dosažená mzda + odpracované hodiny x 135 % PV
Zaměstnanci tedy v uvedeném případě náleží kromě dosažené mzdy i příplatek celkem ve výši minimálně 135 % průměrného výdělku (PV) za každou hodinu této práce. Obdrží tak cca 2,35 násobek své běžné mzdy, podobná práce tedy výrazně zvyšuje náklady zaměstnavatele. Je přitom možné sjednat jiné minimální výše některých příplatků (v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě apod.).
-
Mzdové účetní se v dnešní době až příliš často spoléhají výhradně na automatické výpočty v mzdovém softwaru. Mzdová účetní však musí být schopna zaměstnancům či jiným subjektům vysvětlit a objasnit jakýkoliv údaj z výplatní pásky (např. odvody, čistá mzda, průměrný výdělek, srážky ze mzdy), musí být schopná zdůvodnit správnost výpočtu jak před zaměstnancem, tak před jeho zaměstnavatelem. To však dnes není úplně samozřejmé (především v případě průměrného hodinového výdělku a srážek ze mzdy).
Problematika personalistiky a mezd je poměrně rozsáhlá a složitá, dochází zde každoročně k četným změnám. Zákonodárci schvalují novely zákonů ovlivňujících mzdy mnohdy až v samém závěru roku, tyto zákony postrádají stabilitu (např. jepičí život důchodového spoření). Vyvarovat se v tomto prostředí jakýmkoliv chybám, je poměrně obtížný a jen stěží splnitelný úkol. V tomto příspěvku jsem naznačil nedostatky, které se v praxi hojně vyskytují. Nezbývá tedy než mzdovým účetním popřát hodně trpělivosti, aby se jim dařilo zmíněným chybám se vyhýbat, a také osvícené zákonodárce, kteří jim nebudou příliš komplikovat jejich dílo.