Nejčastější chyby při zpracování a účtování mezd

Vydáno: 22 minut čtení

Zpracování mezd a s tím spojená evidence je poměrně rozsáhlou oblastí, kde dochází k častým legislativním změnám, z toho může pramenit i vyšší chybovost. Zaměříme se na několik oblastí týkajících se mezd, jejich zdanění, odvodů pojistného a pracovního práva, kde mzdové účetní často a opakovaně chybují. Tyto nedostatky při zpracování mzdové agendy mohou vést nejen k poškození zaměstnance, ale rovněž i k poškození samotného zaměstnavatele. Často se na tyto chyby ani nepřijde, protože některé z těchto oblastí nejsou příliš kontrolovány, je však samozřejmě třeba postupovat v souladu s platnými právními předpisy. Se mzdovou evidencí mají přitom co dočinění i finanční účetní (v menších firmách vedou i mzdovou evidenci, jinde o mzdách účtují a provádí jejich úhrady či je mzdy zajímají pouze z pohledu zaměstnance), proto se této problematice věnujeme i v tomto časopise. V tomto příspěvku se budeme zabývat především mzdami u zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.

Nejčastější chyby při zpracování a účtování mezd
Ing.
Miroslav
Bulla
 
NERESPEKTOVÁNÍ ZARUČENÉ MZDY
Je všeobecně známo, že hrubá mzda zaměstnance nesmí být podle ustanovení § 111 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), v kalendářním měsíci nižší než minimální mzda, která od 1. 1. 2016 činí 9 900 Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou, resp. 58,70 Kč za odpracovanou hodinu u zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou. Nižší hodnoty minimální mzdy jsou stanoveny při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance, tj. pro poživatele invalidních důchodů (9 300 Kč, resp. 55,10 Kč). V souladu s ustanovením § 112 ZP však zaměstnancům vzniká také právo na zaručenou mzdu, tzn. mzda nesmí být rovněž nižší než minimální úroveň zaručené mzdy platné pro jednotlivé skupiny prací.
Nejnižší úrovně zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, jsou stanoveny v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V tomto nařízení a v jeho příloze jsou nejnižší úrovně zaručené mzdy odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací zařazených do 8 skupin.
PŘÍKLAD
Minimální mzda 9 900 Kč, resp. 58,70 Kč/hod, platí pouze pro zaměstnance zařazené do 1. skupiny prací provádějící pouze nejjednodušší práci s nízkou odpovědností (např. vrátní, uklízečky, a to ne pro všechny, pouze pro ty s nejjednodušší prací), s rostoucí obtížností práce a odpovědností roste i zaručená mzda. Např. prodavači, kuchaři, zahradníci, školníci, číšníci atd. mohou patřit do 3. skupiny, jejich nejnižší úroveň zaručené mzdy pak činí 12 100 Kč/měsíc, resp. 71,60 Kč/hod (11 300 Kč/měsíc, resp. 67,20 Kč/hod u poživatelů invalidních důchodů), pod tuto úroveň tedy nesmí jejich mzda klesnout.
V praxi však poměrně často i pracovníci provádějící obtížnější práce pobírají v rozporu se ZP pouze minimální mzdu platnou pro 1. skupinu prací (9 900 Kč). Tato minimální mzda se zcela chybně považuje za minimální mzdu platnou p