Členský příspěvek lékárnické komoře za zaměstnance

Vydáno: 3 minuty čtení

Zaměstnavatel - lékárna s. r. o., platí za své zaměstnance (lékárníky) zákonný poplatek České lékárenské komoře. Poplatek platí přímo zaměstnavatel ze svého účtu na účet komory. Jedná se o daňový náklad zaměstnavatele? Je členský poplatek osvobozen od daně z příjmů u zaměstnance, když členství v komoře je zákonnou podmínkou pro výkon profese lékárníka podle zvláštních předpisů? Jak je to v případě, že je poplatek hrazen za společníka daného s. r. o.?

ČLENSKÝ PŘÍSPĚVEK LÉKÁRNICKÉ KOMOŘE ZA ZAMĚSTNANCE
Josef
Rajdl
ODPOVĚĎ:
Dle § 24 odst. 2 písm. d) bodu 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je daňově uznatelným nákladem také členský příspěvek placený zaměstnavatelem za zaměstnance v případě, kdy členství zaměstnance je podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti zaměstnavatele. Na druhou stranu se však v případě zaplacení tohoto příspěvku za zaměstnance v souladu s § 6 odst. 3 ZDP jedná o příjem zaměstnance a neexistuje [za předpokladu využití postupu dle § 24 odst. 2 písm. d) bodu 3 ZDP] žádný titul pro jeho osvobození. Zaplacený příspěvek je tedy nutné zahrnout do zdanitelných příjmů ze závislé činnosti a také z něj odvést zdravotní a sociální pojištění (dle § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, vstupují tyto příjmy do vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na zdravotní pojištění). Protože tento způsob zdanění v principu odpovídá daňovému režimu mzdy, nebude správci daně pravděpodobně rozporován. Vzhledem k tomu, že příjmy za práci společníka s. r. o. jsou z hlediska ZDP považovány za příjmy ze závislé činnost dle § 6 ZDP, bude v daném případě situace obdobná.
Pokud projdeme možnosti osvobození příjmů na straně zaměstnance a podíváme na tento problém z druhé strany, lze uvažovat o využití ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP, které od daně osvobozuje nepeněžní bezúplatné plnění do výše 2 000 Kč ročně na zaměstnance. Musí se však jednat o plnění z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady). Lze tak do výše 2 000 Kč ročně uvažovat i o variantě, kdy by zaplacený příspěvek za zaměstnance nebylo třeba zaměstnanci přidaňovat (ani odvádět sociální a zdravotní pojištění), ale na straně zaměstnavatele by se nejednalo o daňově uznatelný náklad. Potenciální nevýhodou však je, že tento postup by mohl mít vyšší pravděpodobnost rozporu s názory správců daně.
V principu tak lze konstatovat, že nikdy nedojde k situaci, aby byl daný příspěvek zároveň daňově uznatelným nákladem a osvobozeným příjmem na straně zaměstnance. Z výše uvedených režimů je více obvyklý režim uvedený v prvém odstavci.