Ve srovnání s uplynulými roky došlo u zaměstnavatelů ve zdravotním pojištění k datu 1. ledna 2015 k většímu počtu změn týkajících se placení pojistného. Proberme si nyní ty nejdůležitější z nich formou příkladů.
Zaměstnavatelé a změny ve zdravotním pojištění k 1.1.2015 v příkladech
Ing.
Antonín
Daněk
ZVÝŠENÍ MINIMÁLNÍ MZDY
Minimální mzda představuje ve zdravotním pojištění důležitý parametr, od kterého se odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem právě při částkách příjmů nižších, než je aktuální výše minimální mzdy. Je-li v roce 2015 příjem zaměstnance nižší než 9 200 Kč, musí zaměstnavatel jako plátce pojistného zabezpečit odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu, což je právě hodnota minimální mzdy, pak je postup následující.
PŘÍKLAD
Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek s příjmem 9 000 Kč.
Ještě v prosinci 2014 byl odvodem pojistného ve výši 1 215 Kč (13,5% z 9 000) zajištěn postup podle zákona. Ovšem od ledna 2015 musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu takto:
Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1.1.2015 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5% z částky: (9 200 - 9 000) x 0,135 = 27 Kč.
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 9 200 = 1 242 Kč.
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu: (9 000 x 0,135) / 3 = 405 Kč a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 405 + 27 = 432 Kč.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 242 - 432 = 810 Kč
Poznámka:
Zákonné minimum musí být dodrženo i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů nebo za situace, kdy:
-
je osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu. Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, tedy účastna všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009,
-
se jedná o osobu - zaměstnance ze „třetí“ země (tedy mimo státy výše uvedené).
NEPLACENÉ VOLNO NEBO NEOMLUVENÁ ABSENCE
Po 22 letech účinnosti právní úpravy zdravotního pojištění se od 1.1.2015 již nenavyšuje vyměřovací základ za dobu trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence zaměstnance. Zároveň však platí, že pokud zaměstnanec nepatří mezi výjimky, u kterých nemusí být při odvodu pojistného zákonné minimum dodrženo dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), pak musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
PŘÍKLAD
Vyjděme z předchozího příkladu, kdy při příjmu 9 000 Kč byly zaměstnanci současně poskytnuty tři dny neplaceného volna.
Při výpočtu výše pojistného postupuje zaměstnavatel stejným způsobem jako v předcházejícím příkladě, a to bez ohledu na počet kalendářních dnů trvání neplaceného volna. Úplně stejně by postupoval i tehdy, pokud by se jednalo o neomluvenou absenci. Protože se ve zdravotním pojištění principiálně změnilo řešení problematiky neplaceného volna a neomluvené absence, pohlíží se od 1.1.2015 na oba typy nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání identicky.
Z vyměřovacího základu 9 000 Kč (tedy bez dopočtu) by zaměstnavatel odvedl pojistné tehdy, pokud by pro zaměstnance neplatilo ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimální vyměřovacího základu dle již výše citovaného ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., například v případě osoby, za kterou je plátcem pojistného současně stát.
PŘÍKLAD
Zaměstnanec měl vykázanou neomluvenou absenci od 10.12.2014 do 28.2.2015.
V tomto případě je rozhodující, zda pro zaměstnance platí (nebo naopak neplatí) minimální vyměřovací základ.
a) minimum musí být dodrženo
V prosinci 2014 se k zúčtovanému hrubému příjmu připočte ještě poměrná část minimální mzdy za celkem 22 kalendářních dnů trvání neomluvené absence ve výši 6 032,25 Kč [(22 / 31) x 8 500].
V lednu a v únoru 2015 bude vyměřovacím základem částka 9 200 Kč, pojistné 1 242 Kč zaplatí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.
Protože zaměstnanec mohl standardní cestou změnit k 1.1.2015 zdravotní pojišťovnu, měl by si zaměstnavatel tuto skutečnost (není-li v kontaktu se zaměstnancem) prověřit. Obdobně musí být zaměstnavatel na přelomu roku obezřetný například i v případě plnění z titulu běžící konkurenční doložky.
b) minimum nemusí být dodrženo
V prosinci bude zaměstnavatel postupovat stejně jako u osoby, pro kterou platí minimum, pouze s tím rozdílem, že úhrnný vyměřovací základ může být i nižší než 8 500 Kč. V měsících lednu a únoru nebude odvedeno žádné pojistné.
SČÍTÁNÍ PŘÍJMŮ U DOHOD O PRACÍCH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR
Od data 1.1.2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
PŘÍKLAD
Osoba pracuje u jednoho zaměstnavatele na dvě dohody o pracovní činnosti (za sebou), každá v trvání osmi kalendářních dnů s příjmy 1 800 Kč a 2 000 Kč.
Počínaje odvodem pojistného za měsíc leden 2015 je postup zaměstnavatele následující:
-
dvakrát přihlásí a odhlásí zaměstnance,
-
příjmy se sečtou, jejich úhrn činí 3 800 Kč, v důsledku čehož vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (je dosažena, resp. překročena, „rozhodná částka“ 2 500 Kč),
-
provede dopočet do poměrné části minima za celkem 16 kalendářních dnů trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci. Tento dopočet by se neprovedl u osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. - v takovém případě by vyměřovací základ činil 3 800 Kč.
Do konce roku 2014 se tyto příjmy nesčítaly (posuzovaly samostatně), to znamená, že z těchto příjmů zaměstnání nevzniklo.
PŘÍKLAD
Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce na jeden den s odměnou 10 000 Kč. Protože příjem nepřevyšuje 10 000 Kč, nemá pojištěnec takovou dohodou (eventuálně více dohodami u jednoho zaměstnavatele) řešen svůj pojistný vztah. To znamená, že v rámci takového měsíce musí být evidován u zdravotní pojišťovny v některé (tedy alespoň jedné) z těchto tří kategorií:
-
zaměstnanec v jiném zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládají účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy) nebo
-
osoba samostatně výdělečně činná nebo
-
osoba, za kterou platí pojistné stát,
přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jeden evidence v tomto měsíci.
Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí v roce 2015 částku 1 242 Kč.
Kdyby však zaměstnavatel případně uzavřel se zaměstnancem v příslušném měsíci ještě jednu dohodu o provedení práce, zdravotní pojištění by se již platilo.
Poznámka:
Pro účel vzniku zaměstnání nelze u jednoho zaměstnavatele v jednom kalendářním měsíci sečíst například příjem na dohodu o provedení práce ve výši 9 000 Kč s příjmem na dohodu o pracovní činnosti 2 000 Kč.
MAXIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD
Stanovení „stropu“ či maxima, nad které se pojistné na zdravotní pojištění již neplatí, mělo v letech 2008 až 2012 poměrně významný dopad na příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění.
Zákonem č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, došlo ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) pro rozhodná období let 2013 až 2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být účinná (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i OSVČ. Jinak řečeno, v rozhodném období let 2013 a 2014:
-
odváděli zaměstnavatelé za zaměstnance pojistné ze zúčtovaného příjmu,
-
platily OSVČ pojistné sazbou 13,5% z vyměřovacího základu (50% příjmů po odpočtu výdajů)
bez omezení horní hranicí, což znamená, že například nebyla ani stanovena maximální výše zálohy OSVČ.
Kompletním vypuštěním ustanovení o maximálním vyměřovacím základu v zákoně č. 592/1992 Sb. již není s účinností od 1.1.2015 maximální vyměřovací základ stanoven.
PŘÍKLAD
Pojištěnec pracoval v roce 2012 u dvou zaměstnavatelů. Protože z úhrnu zaplacených příjmů vznikl za tento rok přeplatek na pojistném, požádal pojištěnec v roce 2015 zdravotní pojišťovnu o vrácení tohoto přeplatku.
Protože v novele zákona č. 592/1992 Sb. nejsou zakotvena přechodná ustanovení, která by po 1.1.2015 řešila problematiku vrácení přeplatku na pojistném z titulu překročení maximálního vyměřovacího základu, bylo možno požádat o jeho vrácení nejpozději do 31.12.2014.
ODMĚNY ZA VYNÁLEZY A ZLEPŠOVACÍ NÁVRHY
Právní úprava zdravotního pojištění řešila do konce roku 2014 v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb. otázku placení pojistného z odměn u vynálezů a zlepšovacích návrhů - viz následující příklad.
PŘÍKLAD
Akciová společnost s poměrně širokým předmětem činnosti čas od času vyplácí zaměstnancům odměny za vynálezy nebo zlepšovací návrhy.
Do konce roku 2014 se pojistné na zdravotní pojištění neplatilo u odměn vyplacených podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích za podmínky, že vytvoření uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání.
Od 1. ledna 2015 se na oblast vynálezů a zlepšovacích návrhů žádná výjimka (osvobození) nevztahuje, takže do vyměřovacího základu zaměstnance se započte i každá odměna vyplacená podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích bez ohledu na to, zda vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu mělo či nemělo souvislost s výkonem zaměstnání.
ODPOČET OD DOSAŽENÉHO PŘÍJMU
Po 1. lednu 2015 se nemění výše odpočtu 6 259 Kč od dosaženého příjmu zaměstnance a ani podmínky, za kterých může být odpočet dle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. uplatněn.