Účetnictví společenství vlastníků jednotek v roce 2014

Základním účetním předpisem je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“). Společenství vlastníků je účetní jednotkou v souladu s § 1 odst. 2 ZU, jedná se o právnickou osobu, která má sídlo na území České republiky. Znamená to tedy, že a současně je nutné doplnit, že která umožňuje některým vybraným právnickým osobám vést ještě jednoduché účetnictví. Tato možnost se týká občanských sdružení, jejich organizačních jednotek, které mají právní osobnost, církví a náboženských společností nebo církevních institucí, které jsou církevní právnickou osobou, a honebních společenstev. Tyto neziskové účetní jednotky mohou postupovat podle předpisů upravujících účtování v soustavě jednoduchého účetnictví, ve znění účinném k 31. prosinci 2003, pokud jejich celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 mil. Kč. Jak bylo výše uvedeno, na společenství vlastníků se tato možnost nevztahuje a všechna společenství tak povinně vedou účetnictví podvojné.

I přesto, že z nového ustanovení § 17a odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jednoznačně vyplývá, že kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, z pohledu účetnictví je tomu jinak. kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 504/2002 Sb.“), z pohledu účetních předpisů se tedy i nadále považují za neziskové účetní jednotky. Kromě této vyhlášky se tak společenství vlastníků budou řídit Českými účetními standardy č. 401 až 414, tedy ČÚS pro účetní jednotky, jejichž hlavní činností není podnikání.

Vyhláška č. 504/2002 Sb. byla naposledy novelizována vyhláškou č. 471/2013 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.1.2014, poslední změny ČÚS byly zveřejněny ve Finančním zpravodaji č. 01/2014. Ke změnám došlo v ČÚS č. 401 - Účty a zásady účtování na účtech, č. 403 - Inventarizační rozdíly, č. 404 - Kursové rozdíly, č. 405 - Deriváty, č. 406 - Operace s cennými papíry a podíly, č. 408 - Krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry, č. 409 - Dlouhodobý majetek, č. 411 - Zúčtovací vztahy, č. 412 - Náklady a výnosy, č. 413 - Vlastní zdroje a dlouhodobé závazky a č. 414 - Přechod z jednoduchého účetnictví na účetnictví. Je ale vhodné konstatovat, že uskutečněné změny mají zejména legislativně technický charakter spočívající v nahrazení původní terminologie novými pojmy a termíny vyplývající s NOZ nebo zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“).

Z pohledu dopadu do účetnictví společenství vlastníků může mít značný význam Dlouhodobým problémem při vedení účetnictví těchto účetních jednotek totiž bylo, jaké účetní případy účtovat rozvahově a jaké výsledkově, tzn. rozlišení, zda se jedná o náklady a výnosy samotného společenství vlastníků či zda se jedná o „náklady a výnosy“ jednotlivých vlastníků a z pohledu společenství se tak bude jednat o účetní případy zaúčtované rozvahově prostřednictvím zúčtovacích vztahů, pohledávek a závazků. Je otázkou, jaký dopad bude na toto rozlišení a účetní metodiku mít ustanovení § 16 uvedeného nařízení vlády, které stanoví, co je a co není příjmem společenství vlastníků.

Pokud tedy budeme vycházet z toho, že v těchto případech se jedná o příjmy společenství vlastníků, domnívám se, že by v účetnictví společenství měly být zaúčtovány jako výnos, tedy na odpovídající účet účtové třídy 6, a samozřejmě související výdaje či úbytky majetku a aktiv jako náklad společenství.

Naopak, jde zejména o tyto příjmy:

V těchto případech se tak o příjmy společenství jednat nebude, a proto o nich bude účtováno rozvahově prostřednictvím odpovídajících účtů účtové třídy 3. Znamená to tedy, že pokud bude mít společenství například příjem za umístění reklamního panelu na fasádě domu, jedná se o příjem plynoucí z užívání společných částí domu (neřešme teď, zda se jedná nebo nejedná o pronájem), a protože se v souladu s uvedenou právní úpravou nejedná o příjem společenství vlastníků, bude tento příjem zaúčtován nikoliv do výnosů společenství, ale jako závazek vůči vlastníkům.

Zajímavé z pohledu účtování je také jak je upravuje § 1180 odst. 2 NOZ. Pokud nebylo určeno jinak, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Ovšem příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. A právě tyto podobné náklady vlastní správy blíže specifikuje § 17 uvedeného nařízení vlády s tím, že se jedná zejména o:

Společenství vlastníků přijímá od jednotlivých vlastníků Bližší úpravu obsahuje zejména zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Tyto náklady se vyúčtovávají a zálohy zúčtují, společenství vlastníků tak bude o těchto zálohách také odpovídajícím způsobem účtovat, tj. jako o přijatých zálohách, nikoliv výsledkově.

Pravdou je to, že v současné době probíhá odborná diskuse na téma, s jakým záměrem a pro jaké účely nařízení vlády č. 366/2013 Sb. rozděluje určité vybrané příjmy na příjmy, které jsou příjmy samotného společenství a které naopak nejsou. Zejména zástupci finanční správy a správců daně se kloní k názoru, že toto rozdělení nemůže být pro daňové účely, ale z pohledu stanovení metodiky účtování již tento závěr připouští. Osobně se domnívám, že právě pro účely účetnictví by tyto právní předpisy měly být určující, účetní předpisy žádné konkrétní postupy účtování v těchto případech nestanoví a je logické, že účetní metodika bude zobrazovat a vycházet z věcné stránky fungování společenství, která se bude řídit NOZ a jeho prováděcími předpisy.

Zcela novou úpravou, která se nutně projeví i v účetnictví společenství vlastníků, Od roku 2014 se jedná o příjem, který je předmětem daně a představuje tedy pro společenství vlastníků zdanitelný příjem, současně ale je tento příjem zdaňován srážkovou daní ve výši 19%. Znamená to tedy, že společenství vlastníků obdrží příjem již zdaněný, daň srazí a odvede svému místně příslušnému správci daně plátce těchto příjmů, zpravidla tedy bankovní ústav. Otázkou potom je, jak tento postup zobrazit v účetnictví. Pokud budeme vycházet z bodu 3.8. ČÚS č. 412, ten stanoví, že v případě příjmů (výnosů), které se ve smyslu ZDP zdaňují zvláštní sazbou daně, a sraženou daň je možno započíst na celkovou daňovou povinnost, se sražená daň vyúčtuje na vrub příslušného účtu účtové skupiny 34 - Zúčtování daní, dotací a ostatní zúčtování a brutto úrok ve prospěch příslušného účtu účtové třídy 64 - Ostatní výnosy. V ostatních případech se úrokový výnos účtuje v netto částce; pokud se uvedený úrokový výnos účtuje v brutto částce, je nutno vyúčtovat částku srážkové daně, odpovídající vyúčtovanému úrokovému výnosu, na příslušný účet účtové skupiny 59 - Daň z příjmů. Z uvedeného tak, podle mého názoru, vyplývá, že společenství vlastníků bude účtovat pouze o „čistém“ úroku, tj. úroku sníženém o sraženou daň, a o samotné sražené dani účtovat nebude. Současně ale ČÚS připouští i možnost účtovat o hrubé výši úroku a současně bude zaúčtována sražená daň účetním zápisem MD 59x/D 34x. Tomuto postupu odpovídá i úprava § 27 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 504/2002 Sb., která stanoví, že v brutto výši se úroky účtují pouze v případě, že se sražená daň započte na celkovou daňovou povinnost, v ostatních případech se účtuje v netto výši úroků.

Cílem článku bylo upozornit na některé významné změny, které mohou ovlivnit účtování společenství vlastníků jednotek v roce 2014, a to zejména s ohledem na NOZ a související právní předpisy.