Dotace pro podnikatele a nevýdělečné organizace: odlišnosti v účtování, 1. část

Vydáno: 11 minut čtení

V současné době se zvyšuje četnost účetních případů, které se týkají dotací, a to i u subjektů soukromého sektoru, zejména v souvislosti s operačními programy, které umožňují čerpat prostředky fondů Evropské unie. Za posouzení v této souvislosti stojí česká právní úprava účtování, která není jednotná. V tomto příspěvku je pozornost věnována účtování dotací podnikatelskými subjekty nefinančního typu a tzv. nevýdělečnými organizacemi. Jde zejména o účtování dotací na pořízení dlouhodobých aktiv, na úhradu úroků spojených s jejich pořízením, na úhradu provozních nákladů, ale rovněž o problematiku vracení dotace v případě nedodržení stanovených dotačních podmínek.

Dotace pro podnikatele a nevýdělečné organizace: odlišnosti v účtování
doc. Ing.
Ivana
Kraftová
CSc.
Ing.
Markéta
Špičková
Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní
DOTACE
ČI
SUBVENCE
?
Obecně představují
dotace
nevratnou – zpravidla finanční – podporu z veřejných zdrojů, která na rozdíl od
subvence
není vázána účelově.
Z hlediska účetnictví je
relevantní
vymezení tohoto pojmu obsaženo v mezinárodních standardech finančního výkaznictví (dále jen „IFRS“), konkrétně v mezinárodním účetním standardu 20 Vykazování státních dotací a zveřejňování státní podpory (dále jen „IAS 20“)1, kde se uvádí:
„Státní
dotace
představují podporu státu ve formě převodu prostředků ve prospěch účetní jednotky výměnou za minulé nebo budoucí splnění určitých podmínek týkajících se provozních činností účetní jednotky.“
Z uvedeného textu plyne, že je pro poskytnutí
dotace
vyžadováno splnění určitých podmínek, což už lze považovat za rys účelovosti.
České předpisy pak explicitně dotaci s účelem spojují. Jde zejména o zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), která v § 3 písm. a) definu