Plátcem DPH v EU snadno a rychle

Vydáno: 24 minut čtení

Základním principem DPH v rámci Evropské unie (dále jen „EU“) je – zdanění ve státě spotřeby – což obvykle znamená ve státě příjemce zboží nebo služby. Jestliže se tím přenese místo plnění, a tedy i zdanění do členského státu EU, kde není dodavatel zboží, resp. poskytovatel služby usazen a registrován k DPH, pak se obvykle pro ulehčení administrativy přenáší povinnost přiznat a zaplatit DPH na pořizovatele zboží, resp. příjemce služby. Za tímto účelem je samozřejmě napřed zapotřebí takového příjemce zboží či služby zaregistrovat k této dani, ať už o to stojí nebo ne. Jak jsme ale v byrokratické EU zvyklí, z každého pravidla existují komplikující výjimky...

Plátcem DPH v EU snadno a rychle
Ing.
Martin
Děrgel
 
20 DŮVODŮ REGISTRACE K DPH
Pro podnikatele není nic snazšího, než se stát plátcem DPH, jednoduše zajde na finanční úřad a podá příslušnou žádost o registraci nebo tak učiní korespondenčně anebo komfortně formou datové zprávy. Nikdo mu v tom nebude bránit ani zkoumat jeho důvody, protože obecně platí – čím více plátců DPH, tím více zboží a služeb na trhu je zatíženo touto nepřímou daní a přispěje se tak více do bezedného a trvale deficitního rozpočtu. V praxi firem nabízejících produkty konečným zákazníkům v tuzemsku převážně z řad soukromého sektoru je ale logicky většinou zájem právě opačný – bránit se plátcovství DPH stůj co stůj, protože znamená zdražení výstupů, a tedy znevýhodnění vůči konkurenci. Možnost odpočtu daně na vstupu je sice v principu výhodná u stavebních firem a zemědělců, kteří pořizují vstupy se základní sazbou daně a prodávají v nižší sazbě, to ovšem s ohledem na jejich poměrně vysokou přidanou hodnotu obvykle nepřevýší nevýhodu nutného zvýšení konečné ceny pro zákazníky oproti situaci, kdy by nebyli plátci DPH.
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„ZDPH“
), se přímo hemží nejrůznějšími pojmy, které se textově liší jen poměrně málo, ale mají významně rozdílné obsahy. Abychom tyto dlouhé pojmy nemuseli nepřehledně stále opakovat, zavedeme si pro ně zjednodušující zkratky:
*
Osoba povinná k dani
-› dále jen
„OPD“:
Fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti (až na malé výjimky),
ekonomickou činností je přitom zejména všemožné podnikání a také dlouhodobý pronájem majetku (podrobněji viz § 5 odst. 2 ZDPH),
pro účely DPH je často důležité rozlišovat OPD tzv. podle jejich usazení, k čemuž slouží tyto pojmy:
*
Osoba povinná k dani
se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku
-› dále jen
„OPD ČR“.
-›
Tuzemskem je území Česka, sídlo je jasné a místem podnikání adresa fyzické osoby povinné k dani zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, popřípadě místo jejího pobytu.
*
Osoba povinná k dani
se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě
-› dále jen
„OPD EU“.
-›
Jiným členským státem je kterýkoli jiný členský stát Evropské unie, než je Česká republika.
*
Zahraniční
osoba povinná k dani -› dále jen
„Z OPD“.
-›
OPD, která nemá v EU sídlo, místo podnikání ani místo pobytu (provozovnu zde mít může).
*
Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě
-› dále jen
„ORD EU“.
Osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro DPH v rámci obchodování mezi státy EU,
současně přitom vždy jde také o OPD, protož